Welcome, hahahah!

Sklep

A jak Dave řekl, tak také udělali. 

Hned následující den se zaujatě i s malou Sandrou postavili ke sklepu, za záda staršímu instalatérovi v ošustělých a starých montérkách a napatě sledovali, co se skrývá za tajemnými dveřmi. Chlápek se pořád náhýbal, mručel a brblal, od brusky létaly jiskry všude kolem, ale nekonec se poklop se skřípěním otevřel. Týpek se narovnal, nechal si zaplatit a zmizel ve staré dodávce. 

Dave, Rosemary i Sandra si museli zakrýt noc i ústa rukou, protože ze sklepa se linul neuvěřitelný zatuchlý puch jak z nějaké staré knihovny, kterou pěkných pár desítek let nikdo neotvíral... Ale i tak je neopouštěla zvědavost. Přece... proč by někdo ten sklep tak pečlivě zapečetil, kdyby tam nebylo nic cenného? Třeba velký obnos peněz na horší časy... šperky... nebo staré obrazy?! Aha. Chamtivost. Dave i Rose zavedli Sarah do domu, aby se jí něco nestalo. vyhrabali šátky a čelovky a vydali se do sklepa.

Schody byly prohnilé, protože tu bylo hodně vlhko. Ale ještě je udrželi. Na schodech nebylo nic vidět. Když konečně sešli dolů, najednou se rozsvítilo. Rosemary i Dave sebou trhli, ale nakonec usoudili, že je tam zřejmě takový to světlo, jak se samo rozsvítí, když někdo vejde do místnosti. Ne, vůbec jim to nepřišlo divný... Nicméně světlo odhalilo všechno okolo. Všude tu byly regály a v nich něco stálo. Byly to sklenice. Ano, teď by asi každý čekal embria, ruce, hnáty, prsty. Ale tyhle sklenice byly až do vrchu naplněné kompoty, okurkami a v jedné byla poměrně snadno identifikovatelná tekutina... krev. Ale ani to je nijak nerozhodilo. Po světě běhá plno úchylů a přece, tohle je jejich dům, tak čeho se bát???

"Wáw, Dave, pojď sem zlato!" ozvala se najednou nadšeně Rose. V zadní části místnosti byly totiž velmi cenné a neméně krásné obrazy. "Wow, až to prodáme, budeme boháči!" řekli sborově. Ještě chvíli se pohybovali po sklepu a potom vylezli nahoru. Byla tma! "WTF, jak dlouho jsme tam byli?!" řekli překvapeně, ale na druhou stranu, zas tak nemožné jim to nepřišlo.

Sandra si hrála doma s panenkama a s jednorožcema (ne pravýma, to by byly teda sakra drahý hračky...). "Digga!" usmála se na rodiče. "Copak zlato?" usmála se Rose. Holčička už ani neodvrátila zrak od hraček. "Víš, jak malý děti blábolej.." zasmál se Dave a otevřel si pivo. "No jo, to máš pravdu..." pokrčila ramenama Rose a šla se osprchovat...

Možná, že to bylo tím vínem, co vypili po večeři, ale neustále se jí zdálo, že se něco trochu změnilo... Možná, že je zrcadlo nakřivo? Nebo snad nějaký obraz? Rosemary pořád tížil tenhle pocit, ale Dave jí jen hlácholil, že to se jí zdá. Potom spolu básnili o těch obrazech... Co všechno by mohli udělat, kdyby to prodali, kam by jeli. A došlo to až k tomu, že si Rose vzala notebook a hledala nejlepší starožitnictví, co by jim to vykoupili. Jejich plán byl prostě jasný. Ceny příznivé.

Jen co oba někdy okolo půlnoci zabrali, ozvala se rána jako z děla. Vycházela z venku a oba nadskočili leknutím."Co to bylo?" ječela Rosemary. Dave vytýhl z pod postele baseballovou pálku a s baterkou v ruce vyhlédl z okna. Vchod do sklepa byl otevřený. "Rose, někdo nám chce ukrást obrazy!" zařval a Rose vytáhla zbra'n z nočního stolku. Nikdo jim nebude krást jejich poklady!!!

Vrazili do sklepa připraveni mlátit a střílet. Ale nikdo nikde nebyl. "Vždyť se tu rozsvítilo až teď..." poznamenali... Po důkladném prohledání a najití nikoho se odebrali zpět do postele... prozatím nastal klid...