"Lidé jsou tak hloupí..." pronesla tiše a táhla královnou skoro přes celou šachovnici. "To nemůžeš... nepodváděj!" bránil se, ale políbil jí. "Spolu můžeme všechno!" a vyskočila na nohy, jak kdyby jí něco bodlo do zadku. "Máme práci!" prokřupala si klouby a protáhla se. Je čas jít pozdravit nové návštěvníky.
Dave projistotu ráno nechal sklep zamknout a klíče si pečlivě schoval do komory, kde zatím nebylo nic, krom pár sklenic se sušeným ovocem. Rose mezitím vařila a malá Sandra se jí snažila pomoci. Ikdyž jak to tak bývá, většinou jsou malé děti v kuchyni spíš přítěž, než aby byly nějak nápomocné. Ale Rose byla hodná a tak Sandře na všechno přikyvovala a chválila jí a bývala by jí chválila za cokoli, kdyby tam nepřišel Dave a nezačal si s malou hrát. "Tak co zlato, už je to zamčený?" políbila ho a Dave spokojeně souhlasil. "Až to prodáme, koupíme si bezvadnej bourák!" byl nadšenej. "Jo!" těšila se s ním.
K obědu měli celkem dobrou rajskou s těstovinama a po obědě byla bouřka. Venku byla tma, všude blesky. Stromy se pořád nahýbaly ze strany na stranu a zuřila vichřice. Sandra začla být nějaká divná. Pořád řvala (a své matkce tak dost lezla na nervy) a pochodovala z místa na místo. Nakonec si jí museli vzít do postele, protože byla extrémně otravná. Dave se zdál být poněkud zklamán (asi měl na noc jiné plány, ale na to měl myslet, než si dítě udělal).
Okolo desáté už Rose spala a Sandra taktéž. Dave už taky téměř, ale najednou ho probudil slabý, ale otravný zvuk. Chvíli se rozhlížel a poté vzbudil Rose. "Hej, kde máš mobil? Neslyšíš nějaký vibrování nebo tak?" zeptal se a neustále pátral očima po pokoji. Chvělo se jim zrcadlo. Jakmile ale rozsvítili, všechno přestalo. "WTH?" podívali se na sebe, ale dál to nijak nezkoumali a lehli si zpátky. Noc jinak proběhla v klidu. Nepočítáme li tedy mrtvou kočku, která se jim octla přede dveřma a nikdo nevěděl odkuď, protože tady široko daleko jinak nikdo nebydlel. Ale to oni neřešili... byli mladí a hloupí... uh... koho mi to připomíná?
Ikdyž se nabízí možnost, že našim novým miláčkům dám pokoj alespoň ve dne, je to celkem omyl. Psychické týrání je dle mě účiné i za dne, tudíž nezáleží vlastně na denní době, ale tma by nám zřejmně podtrhla tu hororovou atmosféru.
Po nálezu nemilého dárku na zápraží se rozhodla Rose aspoň uvařit kafe. Tu noc se moc nevyspali, avšak ne kvůli našim původním obyvatelům domu, ale kvůli vlastní dceři. Sandra se neustále převalovala a kopala kolem sebe, takže byli poněkud rozlámaní a ten den se jim vlastně nechtělo nic dělat. Otevřela skříň. "Dave?!" zaječela. "Co je?!" přiběhl tam ještě bez trička, protože se právě oblékal. "Je tam myš!" zaječela a vylezla si na židli. Dave tenhle strach z hlodavců vlastně nikdy nepochopil... nicméně myš vynesl a v poklidu jí vypustil ven, s čímž ovšem nesouhlasila Rose a vydala se za ní se smetákem a nakonec nebohou myš dostihla a několika mocnými ranami myš totálně odrovnala, takže ani nepípla. Další nepříjemnost ovšem čekala hned v zápětí. Žádný kafe, v lednici dočista nic, všechno sušen ovoce zmizelo. "Co se to tu kurva děje?" i Dave už začínal přemýšlet. Muselo se na nákupy.
Sandra se až nevídaně těšila a i přes svůj neposedný věk si naprosto v klidu sedla do auta a už netrpělivě čekala, až její tatínej strčí klíčky do zapalování a odjedou pryč z toho domu. Někdy se říká,že děti díky své nevinnosti mohou cítit něco víc... ale to nic...
Dave zaparkoval, zamknul auto a doplazil se k nákupním vozíkům. Rose ho následovala a posadila Sandru do nákupního košíku. A vkročili do přervaného TESCA, kde bylo snad 500 000 lidí a všichni se hnali k regálům jak šílení, jen aby jim někdo nevybral mlíko nebo banány ve slevě. Jo, všichni jsme skryté socky. Dave ani Rose ale nikam nespěchali. Možná, že si to v tu chvíli neuvědomovali, ale z toho domu táhla divná atmosféra, která tady opadala. Ale byla to opravdu levná koupě a dům se jim líbil. A taky tam měli obrazy a až to všechno prodají, budou mít peněz, že si budou moci koupit nový auto! Nachvíli se jim ulevilo vlastně všem. Ale to už bylo uvítání jen připraveno.
Po asi 4 hodinách strávených v obchodním domě vyšli ven a s hrůzou zjistili, že jejich auto je naprosto nepojízdné. "No paninko, to máte na nový pneumatiky a hadičky, řek bych tak na 3 dni." kroutil hlavou opravář. Byl to postarší muž s celkem pěkným knírkem a vypadal přívětivě. "Co?" vztekal se Dave, ale ne na opraváře, nýbrž na toho hajzla. Ano, toho co jim zničil gumy. A taky vlastně zbytek.
"Bezva, teď nám nikdo neujede, můžeme bez problému započít uvítací rituál!" usmál se spokojeně a ona jen souhlasně kývla hlavou.
Ani toto nebrali jako nějaké znamení a večer už visely obrazy ze sklepa na interntu a na všech byli přihozeny nemalé částky. A to byla poslední kapka. Nikdo by neměl těžit peníze na cizích věcech pro vlastní sobecké účely. Neznalost neomlouvá ani když je člověk ještě kuře.
Tak jo zlato, vem si krumpáč. Jdeme si trochu hrát. Budeme v následujících dnech kopat víc než jeden hrob. Nelíbí se mi jejich chování, asi je potřeba našim sousedům zaklepat na dveře, protože tohle chování jim v domě nebudu tolerovat.
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
Horror"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
