Je mi líto... ha!

451 36 1
                                    

Velmi Krátký Díl 

Místností se ozývala hra starého gramofonu. Lucya ležela ve skleněné rakvi a Digger na ní s láskou shlížel. Neměla ani tušení, co se v předchozích třech hodinách dělo a neměla ani tušení, co se bude dít. Digger odešel z místnosti a pousmál se.

Lucy otevřela oči a rychle otevřela víko rakve. Měla na sobě bílé šaty, ale pořád byla celá od hlíny. Bolela jí hlava a za oknem zírala dovnitř podivná sova. Za tu dobu, co tu byla ještě neviděla denní světlo. Protože v tomhle domě neexistuje. Když zjistila, že je znova tady, opět bežela ke dveřím. A teď už doběhla domů.

Ale něco bylo divného. Její rodiče dělali, jakoby byla celou dobu doma... Její kočka se jí bála... 

Welcome, hahahah!Kde žijí příběhy. Začni objevovat