Poznámka: Budeme tu mít hosta z jiné povídky, odpusťte :D
Otevřela oči a rozhlédla se kolem. Byla ve svém pokoji a nad ní stála její matka. "Dobré Lucy..." vypadala ztrápeně. "Ahoj mami, co se stalo?" zarazila se a posadila se. "Hanna... je pryč... zmizela." řekla. "CO?! V tom má určitě prsty D..." ale potom se zarazila. "Cože? Ty o tom něco víš?" sledovala jí tázavě na cestě do koupelny. "Ne... to jsem si zas spletla... byla tu policie?" volala už z koupelny. A teprv teď jí to došlo. Její matka byla v práci a když otevřela dveře, dům byl prázdný a výrazně se ochladilo. Přejel jí mráz po zádech.
Přišla do školy. Všichni na ní zírali jak na ducha a nikdo nic neříkal. Bylo ticho, nikdo si jí pomalu nevšímal. Nikdo se s ní nechtěl bavit... Jakoby to snad cítili. Nikdo jí neporadil (ale taky jí nikdo nevyvolal k tabuli...) Šla domů.
"Lucy, dneska přijdu pozdějc. Pa máma..." přišla jí SMS když přišla domů. Ohřála si oběd a rozhodla se, že vyrazí ven. Řekla přece, že na to zapomene. Ale teď jí v hlavě a v srdci ležel Digger. Nicméně. Opravdu vzala kabelku a vydala se něco si koupit. Procházela ulicemi a koukala do výloh. A jak tak koukala narazila do někoho. "Omlouvám se!!" řekly obě skoro současně. Lucya si ji prohlédla a poznala jí. "Ty jsi M..!!!" chtěla říct, ale ona jí odtáhla do kavárny na rohu. "Tiše! Musím koupit dárek pro manžela a nechci, aby mě poznali..." usmála se na ní žena. Ale přestaňme s tímhle oslovováním. TA žena je totiž Marishka. "A... proč jsi tady?" koktala překvapením Lucya. "Protože jsem tu ještě nebyla a myslím, že tady mě moc lidí nezná. A navíc, bydlel tu chvíli jeden z mých bývalých manželů a doporučil mi to tu, že tu máte pěkný obchody. A co je s tebou, máš kruhy pod očima?" sice Lucyu nikdy předtím neviděla, ale i tak. Naše slavná Maria je totiž ukecaná. "Nic... málo spím..." prohodila Lucya. Nechtěla jí nic říkat. "Tak se měj... a pamatuj si, že všechno je lepší než blázinec. Ale to už je jen tak na okraj. Nevnímej mě, jsem psycho..." řekla zcela bezdůvodu a nasadila si sluneční brýle. Zaplatila a zmizela jakmile se za ní zavřely dveře. Lucya byla poměrně vyděšená. Nic si tedy nekoupila a odešla domů.
Osprchovala se a lehla si do postele. "Proč mi to řekla... a co tu dělala? Ví snad něco?" zamyslela se a v tom uslyšela kroky k posteli. Otočila hlavu na stranu. Trošku se lekla, ale dalo se to čekat. "Chci Tě naposledy vidět, než bude úplněk." usmál se na ní a lehl si vedle ní.
"Dneska jsem potkala Ma..."
"Nevěř bohům Smrti. Možná se zdají být hodní, ale nejsou. Jsou to sobečtí a ulhaní hajzlové. Drž se od ní dál, poslouchej její zpěv, který je opravdu hodný boha, ale ne její názory. Opravdu je šílená."
"Co chce po mě Bůh Smrti?! Mám snad umřít?!" zděsila se.
"Kdo ví..." pokrčil rameny a vstal. "Jdu..." a vyskočil oknem pryč.
"Já se zblázním!!!!" zaječela do polštáře a najednou ztratila vědomí. "Nevěř jemu, děvče. Taky jsem byla člověk..." otočila se Maria na podpatku a šla poklidně za Diggerem, aniž by věděla, co je zač.
Dohnala ho zanedlouho.
"Tsss... co po mě chceš?" zastavil se Digger a otočil se k ní. Za Mariinými zády byl obrovský úplněk a díky tomu to celé vypadalo tak umělecky! Silueta krásné ženy a za ní ten krásný a jedinečný měsíc. "Co Ty chceš po ní?" řekla vztekle. "Ona je má. Neopovžuj se jí mi brát a navádět jí k smrti. Chceš duše? Nebo co?!" odpověděl naprosto stejným tónem. "Nežeru duše. Chci jí jen chránit." bránila se. "Neboj, ona není taková husa jako ty!" usmál se opovržlivě a zvedl prostředníček. Potom se otočil zase zpátky a šel dál. Maria vytáhla kosu smrti. Připravena se pomstít za jeho jedovatý jazyk...
Digger ovšem není hloupý a vlastně to i čekal. Kdoví odkud vytáhl lopatu a silný útok zablokoval. "Nevíš, do čeho ses dostal, chlapečku..." usmála se naň. "A ty zas nevíš, s kým máš tu čest. Blbko..." usmál se a začal nevídaný boj. Do širého okolí se rozléhalo cinkání kovu neznámého původu, skřeky a zbraně se třpytily ve vzduchu. Z obouch během pár minut tekla krev. Digger i přes svou drobnou postavu moc dobře bojoval. Ale i tak, za trénovanou Mariou už by dlouho nevydržel...
Jenže... měsíc už za Mariou jen tak nekoukal zpoza kopce. Teď už vylezl celý. Digger se zastavil a Maria automaticky též, protože jí došlo, že ne vždy je dobré jen tak zaútočit. "Hahahahah!!!" začal se histericky smát a oči mu modře zazářily. "Co jsi zač..." zašeptala... "Jsi hloupá..." pronesl jen a potom se ozvalo pár tupých ran.
Diggerovi to sice moc dlouho nevydrželo, tahle síla, ale na odehnání Shinigami to bohatě stačilo. A on šel dál nocí a přemýšlel co dál s Lucyou. Odstranit... nebo to zkusit?
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
Horror"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
