Welcome, hahahah!

To místo [IT'S COMIN' TO ITS END]

Všichni hlavní bohové smti, Shinigami, tudíž rada Shinigami seděla v paláci ve městě Noci a dívali se na sebe a čekali, až přijde Smrt, bez které samozřejmě nic probíhat nemůže. To ona je sem svolala a kdoví, jak důležité to bude. Občas je volá kvůli pitomosti, ale někdy jsou to opravdu důležité věci. 

Maria tu jen zívala a dělala doprovod Elenovi, který se svých božských povinností straní a jediné akce se svou vrstvou, které on navštěvuje jsou plesy, kde ještě navíc taky není nikdy bez své ženy. Ashuki se ještě vzpamatovával z minulé noci, kdy vymetl snad všechny bary a kluby v celé republice. Kagami jako obvykle leštil nějaké ze svých jablek a Daiki, společník a spoluvládce Smrti měl nohy na stole a sledoval Mariu, jelikož je do ní zamilovaný. 

Najednou se ale otevřely dveře a Smrt vstoupila. Všichni se postavili do pozoru a pozdravili. "Ahoj Smrti..." zaznělo v místnosti a ona jim ukázala, ať si sednou. "Tak moji milí, děkuji za přivítání, ale teď tu máme strašně důležitou věc..." napila se červené tekutiny ve sklenici. Mari se přihlásila. "Ehh... jsem potom i já hodna se toho účastnit?" zeptala se. "Jistě že. Nepodceňuj se, jenom proto, že jsi se narodila jako člověk. Myslím, že jsi jedna z nejschopnějších, ikdyž nemáš takové reflexy a občas se ti něco stane..." usmála se Smrt a Mari gestem poděkovala. "No každopádně je tu místo, které i mě samotné dělá problém a tudíž vás chci požádat, aby jste se mnou složili sílu a společně pomohli zničit jeden dům..." řekla a čekala dotazy. "Dům? Proč proboha?" divil se Ashuki. "Protože duše musí dospět k soudu, ale tohle místo je drží a zabíjí je ikdyž to ještě nemají v knize předepsáno... jasné?" vysvětlila. "Kdy to uděláme?" zeptal se Daiki. "Hned zítra. Připravte se a prosím, svou božskou podobu taky nepoužívejte, zítra bychom to místo taky nemuseli zničit, kdybychom byli vyčerpaní..." nakázala. Všichni kývli, rozloučili se a odešli... tohle bude těžké.

-(mezitím)-

Angela utíkala k tomu domu. Ona není blázen!!! Jen si vezme pár věcí a potom bude běžet dál, ikdyby měla umřít. Ale lobotomii se udělat nenechá. Radši umřít, než přijít o mysl. Danny bežel s ní a pořád se smál a v pravé ruce držel nůž. Snažila se ho ignorovat, ale pořád jí neuvěřitelně děsil, ikdyž jí za celou dobu neudělal nic, než pár škrábanců a kousanců. To se ještě dá vydržet. Najednou ale zakopla a zůstala ležet na silnici. Chtěla se zvednout, ale byla spoutaná a prostě to nešlo. "Pomoz mi!!!" podívala se na Dannyho. 

Jedna dvě, doktor jde,

doktor si jde pro tebe

Tři čtyři, prach se víří,

liška letí na vějíři

pět šest, zvedni pěst

nech se mnou do Temnot vést

Sedm osum, oči dám kosům

háky zabodám ti do nosu

Liška letí, bere oči,

kosi za ní hlavu točí!

Teď svůj zrak sklop,

plivu na tvůj hrob!

Je to vážně zábava,

Tvá sladká tichá poprava...

Zasmál se ale jenom a sednul si vedle ní. "Dneska nic nepojede, neboj, budeš tu a oni si tě odvezou zpátky..." chlácholil jí. "Ale já nejsem blázen!!!" zařvala a začínala být vzteky skoro nepříčetná. "Ale drž hubu, já vím, že ne, ale chci, aby oni věděli, že ano..." řekl. Angela položila hlavu na silnici. A začala vymýšlet, jak se postavit a běžet pryč.