Velmi Krátký díl
Digger si vedle ní lehnul a zadíval se na ní. "Víš o mě všechno... tak proč mi nařekneš nic o sobě?" promluvila konečně a to mu vlilo do tváře široký úsměv. Vždycky, když začínají komunikovat, tak už jsou dost vyspělé, aby se staly matkami jeho dětí.
"Kdo že jsem?" usmál se a nechtěl odpověď. "Narodil jsem se 16.1.1857 v Londýně. Zabili mě 16.1.1875 tady v tomhle městě. Nevím už ani jak, ale probudil jsem se v tom domě pod prostěradlem. Nemohl sem se ani hnout, ale potom se tam nastěhovala ta stará paní. Měla mě opravdu ráda a osvobodila mě tím. Ale byl jsem mrtvý a nedalo se nic dělat. I po její smrti jsem měl za úkol dům chránit. Ten dům vždycky někoho spolehlivě přiláká. Ale já musím zničit všechny, kteří se opováží, anebo mi nedokáží, že si zaslouží nebýt zničeni. Víš? Nicméně... Digger jsem se původně nejmenoval, ale přšel jsem o část paměti..." Pousmál se znovu a Lucya se zájmem poslouchala. Teď už jí nepřišel tak odporný, ale přeci. Nebude ho snad litovat! Zakopal jí do země!!!
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
Horror"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
