Mezitím, co Rose a Dave, i jejich malá Sandra spali, dům si žil svým životem. Dole se vesele kácely květiny, otevírala okna a hýbaly židle. Ale to nikdo neviděl, protože spali. Ve dne se zdálo, že pány domu jsou oni, ale vládu pořád drželi oběti. A ty považovaly dům stále za svůj, ikdyž možná byl teď postaven z jiných cihel a prken.
Dave právě prostříhával keře u domu. Vlasně to je jen další hloupá náhoda, která kdyby se nestala, opět by se nepropadli do noční můry, stejně jako Lucya a Jay. Najednou nůžky nepříjemně zaskřípaly a Dave je tedy odložil za sebe. Natáhl si na ruce rukavice a odhrnul křoví.
"Rose, my tu máme sklep?!" chvíli si to prohlížel a pak zavolal na svou darhou polovičku. Rose právě uspala jejich malou dcerušku a tak tam přišla za ním. Rose se na něj podívala. "No... předtím tu stál jinej dům.... tak to je asi od toho..." pokrčila rameny... "Rose, ale ten vstup má železný dveře..." upzornil jí. "Ten dům předtím sice mohl bejt starej, ale třeba to někdo inovoval..." mávla nad tím jen rukou. "Tebe neláká, co tam je?" šťouchnul do ní loktem. "Ale teď to jen tak neotevřem... " naklonila hlavu nastranu a zamyšleně se na to podívala. "Nevadí, zejtra si na toho někoho zavoláme!" zaradoval se Dave.
Áchjo... proč má vždycky někdo tak debilní nápady?
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
Horror"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
