Welcome, hahahah!

Kluk ze supermarketu

Probudila se asi v jednu hodinu odpoledne, s pocitem, jakoby jí předešlou noc někdo ušlapal. Položila nohy na podlahu a ty několikrát, při cestě do koupelny, zakřupaly. Angela se postavila k umyvadlu, namáčkla na kartáček trochu zubnípasty, co nedávno koupila ve slevě v supermarketu a vyčistila si, ikdyž ne moc důkladně, zuby. Potom se nasoukala do úzkých kalhot, vzala si starou ošuntělou mikinu s nápisem "Bastard" na zádech a vydala se pěšky do města. Nebála se. Čeho? Úchylů? Pitomost. Kdo by si jí vybral jako oběť. Ona být únosce, radši by si počkala na nějakou prsatici a krátkou sukní. Ne na zakřiknutou holku z knihovny.

I přes to, že se nebála, měla pocit, že jí... něco, ne někdo, sleduje... Není to člověk, ale někdo ano. Ale na co to myslí? Nepominuly tyhle stavy náhodou? Ne, je to přirozené. Nezná to tu... strach z neznámého... to je to. To je ta věc, co nás ovládá, brání nám v rozhodování a díky ní přicházíme o rozum. Všichni se bojíme všeho nového, někdo si to jen nepřipouští.

Došla do města. Byl čas vyzvednout si poštu a nakoupit něco k jídlu. Sice by bylo vzrušující, pobíhat po lese a lovit veverky a sbírat bobule, ale tohle je pohodlnější. Angela otevřela dveře na staré poště a stoupla si k přepážce. Odkašlala si, aby upozornila ženu, že je tam a ta se teprve potom otočila. "Dobrý den jsem Angela F-" nedořekla ale. "Tady, jiná Angela tu nebydlí..."  přerušena byla ženou a ta jí podala 3 dopisy a... balíček? Kdo by ho Angele tak mohl poslat? Divné, ale co. 

V obchodě byly klasické tlačenice. Tváře, které neznala a ani po tom nijak netoužila. Už šla k pokladně, ale v tu ránu do někoho narazila. Docela dost vysoký, mladý muž. Bledá kůže, černě nalakované nehty a temné oči.

"Oml-"

"Já vím... jsem Danny a Ty?"zarazil jí ale. Proč jí dneska každý skáče do řeči sakra? Kde je vychování, když se jí ani omluvit není dovoleno?

"Já jsem-"

"Angela..." zazubil se.

"Jak to-" 

"Vypadl ti dopis z rukou..." podal jí ho.

"Dě-"

"Není za co" usmál se příjemně a položil před prodavačku láhev mléka.

Když Angela vyšla ven, tak stál nedaleko nákupních vozíků a v puse měl cigaretu, kterou si ovšem nezapálil. Opřel si pravou nohu o sloup, o který se opíral a s úsměvem se na ní podíval těma temně svůdnýma očima. Přišla k němu. "Zapálíš mi...?" řekl jako by to dopředu věděl. "Jasně..." vytáhla zapalovač. Danny... nebo jak se teda jmenuje, se jí líbil. Sice zatím jen vzhledově, ale byl opravdu pěknej. Zapálila mu. "Ty nekouříš?" vyfoukl obláček dýmu. "Ne?... teda.... ne, nekouřím. Ale zapalovač se vždycky hodí..." trochu se do toho zamotala. Začlo pršet. "Sakra, nemám deštník..." podívala se vyčítavě na temné mraky. "Já mám, doprovodím tě, jestli chceš..." řekl tiše a ona na něj otočila hlavu. "Ale vždyť bydlíš určitě jiným směrem, nebudu Ti prodlužovat cestu..." řekla  a už chtěla vyrazit do deště. "Kde bydlíš?" řekl, ale v hlase nejevil zájem, o to, to od ní slyšet. Ví to? "V tom star-" zase jí ale přerušil. "Tak to máme stejnou cestu... Já bydlím v lese, víš, máme tam vilu... slyšel jsem o tom domě ale spoustu povídaček...." řekl a odhodil nedopalek do právě tvořící se kaluže. "Opravdu? No... tak dobře, budu ráda..." řekla ale nakonec a společně vyrazili. Liják ještě zesílil, ale ona má tohle počasí koneckonců celkem ráda, ne? 

"Kolik Ti je, Danny?" zeptala se. "Tolik, jako je Tobě." usmál se na ní. "Já Ti to ale-" "Ale říkala, když jsme stáli a já kouřil." vyvrátil jí to. "To je asi ta moje skleróza, po tom Rohypnolu jsem pak celej den nějaká blbá..." pousmála se. "Na co to?" divil se. "Noční můry..." zalhala. Ne, to šílenství se nesmí vrátit... "Ah... hele... a už jsme tady!" řekl a opravdu, stáli před jejím domem. Nechápala, proč tak rychle, ale je to tak. "Nejdeš na čaj?" nabídla. "Teď musím odnýst nákup domů, ale zejtra se stavím, co ty na to?" řekl s neupřímným úsměvem. "Ah, jasně... tak zejtra, Danny!" zamávala a on se odebral cestou do lesa. " Sbohem..." řekl plaše. "Sbohem..." zašeptala a vyhrabala v kapsách klíče od domu.

"Vždyť on snad žádnej nákup neměl..." napadlo jí... ale... pitomost. "Asi jsem nejen sklerotická, ale i blbá a slepá... no jo..." zasmála se a uvařila čaj aspoň sobě...