Welcome, hahahah!

Perfect Insanity

Doktorovi Raaganovi se rozezvonil mobil. "Nazdárek kolego, o co jde?" volal mu jeden jeho kamarád z psychiatrie, který má na starost obzvlášť vážné případy.

"Jde o Angelu..." řekl.

"Co se s ní stalo? Dneska tu byla..." zpozorněl Steve.

"Našli jí v lese. Byla nahá a pořád křičela něco jako 'Danny' a kdo jsi  a tak! Pořád prej ukazovala na strom a křičela, ať ho někdo zabije. Ale když to tam prohledávala policie, tak tam nikde nebyly ani jiný stopy než její... Byla zablácená, ve vlasech měla větve a byla pořezaná a potlučená... museli jsme jí spoutat... měl bys jí vidět..." řekl vážně...

Steve tomu nemohl uvěřit. Co je to za nesmysl? Proč tak najednou? To není obvyklé...

"Přijedu..." vzpamatoval se a našel kabát. Tohle nebude jen tak... 

Do nemocnice dojel rychle. Hodiny na chodbě ukazovaly půl jedné ráno. Sestra ho poznala a ihned ho nasměrovala na její pokoj. Před ním už čekal onen zmíněný kamarád a upřeně se díval do země.

"Jak je to sakra možný, Bobe, ona byla ještě dneska ráno v pohodě! Mírně zmatená, ale to jen proto, že má silný prášky, jelikož mi tehdy říkala, že nemůže spát..." řekl a vzal si na sebe pláš't. Pomalu otevřeli dveře a rozsvítili světlo. Angela ležela na boku v rohu, ve svěrací kazajce, s roubíkem a měla úplně otevřené oči a brečela. "Proboha..." řekl Steve a nevěřícně zakroutil hlavou...

"Moc se k ní nepřibližuj..." varoval ho Bob a chytil ho za paži. "Proč?!" vysmekl se mu ale a sundal jí roubík.

"Kdo je nevinný? Nikdo není nevinný. Kdo je nevinný? Je to vlastně teď možné? Kroutím hlavou, nevěřím tomu. Nikdo není nevinný." zašeptala. Steve se na ní podíval. V očích se jí pořád zrcadlil strach. "Co se Stalo Angelo?" nedal se tím ale rozhodit. "Šla jsem domů. Ten kluk stál uprostřed silnice. Ten kluk z lesa. Běžela jsem za ním. On se otočil, ale nebyl to člověk. Chce mě zabít..." poslední slova ztišila. Steve necítil šílenství. Cítil strach. Čistý strach. Najednou ale začala zase rychle dýchat. "Je tam..." a kývla hlavou do rohu. Oba se tam podívali a ona začla zase ješet. Nikdo tam nebyl. "Angelo, nikdo tam není!" řekl ale Steve a několikrát s ní zatřásl. Doufal. že jsou to vážně jenom halucinace způspobené jen těmi prášky, což byly sice vzácné, ale i tak možné vedlejší účinky.

Zavřeli za sebou dveře a ona pořád jen řvala, ať jí tam nenechávají. Byla zoufalá a vystrašená. "A co v jejím domě, byl tam někdo...???" začal zase hovor Steve. "Jo, jen nějaký dva recepty od tebe, jinak nic zajímavýho..." řekl Bob nezaujatě a hledal drobáky, aby si mohl v automatu koupit kafe. Dneska se asi moc spát nebude. "Moment... a její věci byly v tom lese u ní?" zamyslel se Steve. "No, kus od ní..." řekl ... "Takže se ale vracela a rovnou se vydala do lesa..." řekl zamyšleně. "Co tím myslíš?" podíval se na něj tázavě Bob. "Že je to nějaký divný..." konstatoval. "Hele, pracujeme s cvokama, tady je divný všechno..." začal se smát nahlas. Sestra za starým recepčním stolem na ně sykla. Oba se utišili a Bob si konečně koupil to zatracený kafe z automatu, který je ještě víc umělý, než prsa té sestry.

 Angela mezitím ležela sklíčeně na zemi a Danny, který stál v rohu jen posměšně ukazoval prstem  a olizoval nůž. Je to skutečné? Jen sen? Zase je tu to šílené šílenství?!!!!