Digger a Lucya si sedli na postel malé Sandry. Ta mezitím stála v koupelně a čistila si zuby růžovým kartáčkem. Lucyiny černé rty se vytvarovali do pohnutého úsměvu. Ale byl stejně upřímný, jako její láska k Diggerovi. Kdo by si býval tehdy pomyslel, že nakonec budou spolu opravdu navěky? Digger možná. Hořící holčička. Ale nikdo jiný zřejmě ne.
Ozývaly se kroky. Do pokojíčku vešla Sandra. "Kdo jste?" zarazila se. "Neboj se, Sandro. My jsme kamarádi." Digger to uměl přeci jen s dětmi lépe. Kdyby mohli, určitě by si s Lucyou jedno nebo dvě pořídili. Ale mrtvoly nemohou plodit děti. "Mami!" zavolala Sandra. Rosemary za nechala líbání Davea a, ikdyž nerada, se vydala za Sandrou. Jen nevinná stvoření, jako děti a zvířata, však vidí zrovna tenhle druh mrtvých. "Kamarádi!" ukázala Sandra na postel. "Miláčku, bež spát, ano?" už jí to lezlo na na nervy. "Ale mami, tady sedí kamarádi!" oponovala. Rosemary se naštvala, vzala deku a přikryla jí. Když projela Diggerovým tělem, mohla cítit vlnu chladu. Ale na to byla moc neohleduplná, což vykazoval už jen fakt, že pro peníze chtějí prodat tak nevyčíslitelně drahé obrazy. Ale tady nejde o finance. Tady jde o tohle místo. TOHLE MÍSTO. Skoro zabouchla dveře, až se Sandra málem rozbrečela. Digger se naklonil k Lucyii chvíli spolu šeptem rozmlouvali a nakonec se políbili a podívali se na Sandru. "Dobrou noc, Sandro." pohladila jí Lucya po tváři. I tohle bylo v jejich moci. Sandra usnula. Ne navždy. Do rána. Aby tu nedělala rozruch? Aby nepřišla o život? Kdo ví. Mrtví by možná neměli mít moc soucitu. Ale Digger a Lucy jsou už takoví. Co se týče tedy dětí, pochopitelně.
Potom to všechno začalo. Háky. Rozbitá lebka. Kaluž krve. Touha zabíjet. Touha se mstít za tu nechutnou myšlenku, vydělávat na vzpomínkách. Už jen ta drzost zasluhuje trest. A ten nejvyšší. Trest smrti. SMRTÍ. Ikdyž. Pro ně možná trest. Ale nepříde vám to nefér? Proč musela zemřít Lucya? Proč musel zemřít Digger? Jayy, ten, který nechtěl dát pokoj již byl potrestán. Teď jsou na řadě oni. Digger udeřil násadou krumpáče Rose do zátylku. Ta už snad nevnímala. A pokud ano... tak už musela být pěkně zlomená. Bolest se rozlévala i vzduchem. Bylo cítit to utrpení a radost, ta z Diggerovy strany. Jak jinak. "Jééé, bezva, asi dneska chcípneme!" to asi zrovna nevykřikovala Rosemary nebo Dave. Ok.
Lucya nesla Sandru lesem pryč z té líhně hříchů. Uvítací večer jemožná za námi, ale tím to nekončí. Ještě ne.
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
Horror"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
