Její strach se pomalu, ale jistě vytrácel a začla si na něj za ty 3 dny co u něj byla, zvykat. Ale pořád si byla dobře vědoma, co jí udělal a co je vlastně zač.
Večer seděl Digger na posteli a něco si četl. Zřejmě nějaký časopis z dnešní doby a vůbec tomu nerozumněl. "Vy lidi jste divný. Proč se navzájem pomlouváte?" zavolal na Lucy a podal jí časopis, kde zase někdo komentoval Zemana... "Protože tohle jsme prostě my..." prohodila Luc a snažila se o nešťastný výraz, ale smích se při čtení jen tak skrývat nedal. "Budeš muset jít, Lucyo..." řekl najednou. Lucya ztichla a podívala se na něj. "Bude úplněk a já nepotřebuju, abys mě viděla za úplňku. Nejsem vlkodlak ani upír či co, co jste si vymysleli a ve skutečnosti jsou ty osoby naprosto jiné a mezi vámi, ale... jednoduše to není zrovna hezký pohled. Proto bych byl rád, aby ses zítra ráno navrátila domů" vysvětlil. "Ale je toho tolik na co se chci ještě zeptat." namítla. "To je mi jedno. Víš o mě co potřebuješ, víc se vysvětlí časem a něco je dobré nevědět... nepoučil jsem tě už dost?!" vrhnul na ní pohled, ze kterého měla stále strach a radši si jen v tichosti sedla a poté lehla. Digger zatáhl závěsy a šel taky spát.
"Diggere? Ty spíš?" asi po půl hodině ticha promluvila Lucya a nastalo zase ticho. "Ne, mrtví nespí, ale odpočívám... jako ta kočka v té reklamě." ozvalo se zase po delší době tmou. "Aha..." "A proč nespíš ty? Ty jsi zatím živá, ne? Tak spi, máš před sebou ještě hodně věcí, na které se ti bude energie hodit, má drahá..." řekl a na obličejí jí přistála jeho ruka. "Promiň, nemám cit, nemělo to být tak silně." řekl se smíchem, pak jí pohladil po vlasech a otočil se na bok. "Beztak jsi to udělal naschvál..." zabručela Lucya a usla...
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
رعب"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
