Welcome, hahahah!

Je zamčeno!

"Už tu nebudu ani minutu!" Lucy už se opravdu naštvala. "Ale notak, Lucy, přeci nechceš, abych propadl!" namítal Jay. "Je mi to ukradený, nechci tu být!" začínala být histerická. Nějak jí přešel strach a namířila si to ke schodům. "JAYI!!!" ozval se najednou jekot. Ten za sebou rychle zavřel dveře a běžel tam. "Co je probůh?!" zíral na Lucy, která měla hrůzu v očích. "Ty schody..." řekla a ukázala před sebe. "Noa?" nechápal Jay. "Předchvílí tu nebyly..." klepala se. "Tak a dost, padáme odsud, protože jak je vidět, začíná ti hrabat..." rozhodl se nakonec a sešli dolů. Jay vzal za kliku a zmateně se na ní podíval. "Co je?! Tak jdi!" netrpělivě klepala nohou "Lucy.... je zamčeno!" řekl zcela vážně. "C-C-Cože?!" odstrčila ho a sama to vyzkoušela. Nelhal. A teď se začal bát i on sám.

Nahoře se najednou ozvaly kroky. "Lucy?" nahmatal její ruku. Cítil, jak mu běhá mráz po zádech. Kroky utichly a on jí asi po pěti minutách ticha pustil. "Musíme tu zůstat přes noc?" až teprv teď jí to došlo. "Asi..." "Ne... já ti říkala, že sem nemáme jezdit..." zpanikařila. "No tak! Zejtra ty dveře rozbijeme a pojedeme domů!" zakřičel a vzal jí znovu za ruku. "Prozhlídnem se tu" a šli do další místnosti. Bylo to něco jako obývák. U okna byla stará televize. "Myslíš, že to funguje?" posadila se na zaprášenou pohovku. Jay neodpověděl a chvíli něco ladil. 

Na obrazovce se oběvil TEN dům. Televize občas zrnila. Jay se jí pokusil vypnout, ale ikdyž jí vytáhl ze zásuvky, nešlo to. Posadil se za Lucy a ta měla co dělat, aby v sobě zadusila výkřik. "Podívejte. To je ten dům" v televizi promluvil nějaký reportér, či co. "Wow, podívejte! Co je tento záhadný útvar, co se snaží přejít cestu před domem? Je to snad nějaký duch? Nějaká ektoplazma? Naše dohady dokazují, že je to zatím nepojmenovaný druh hmyzu, který žije jen v těcto částech USA." ukazoval chlápek nadšeně na zeleně světélkující "věc" co se opravdu pohybovala okolo domu, vypadala chvíli vážně jako roj nějakých komárů. Ty ovšem nesvětélkují. "Johne! Podívej, tam v okně někdo byl!" najednou kamera zabrala na mladou ženu a poté na okno. "To musíme prozkoumat!!!" a televize nachvíli zhasla. "Třeba to mělo nějakej zdroj, ze kterýho to ještě šlo..." snažil se to odlehčit Jay. "Jayi je to stará televize!" napomenula ho Lucy, ikdyž by tomu ráda věřila. Najednou se však televize znovu rozsvítila. Zvuk nefungoval a tak oba dva tiše sledovali, jak se ten chlápek z prvního záběru plazí celý od krve za svou kamarádkou... tou samou, která předtím ukazovala na to okno a upozorňovala na to něco... co tam ale už nebylo. Pak to skončilo definitivně.

Nahoře se znovu ozvaly kroky. "Jayi... miluju Tě..." zašeptala Lucy. "Děláš, jako kdyby jsme tu měli umřít... Lucy určitě je to hloupej vtípek těch děcek z města..." objal jí, ale sám si právě myslel, že je blázen. "Kolik je hodin?" zeptala se najednou znovu Lucy. Jay se podíval na hodinky a pak znovu vyděšeně na ní. "C-C-o se stalo? " ohlédla se za sebe. "Lucy...asi mi jdou blbě... ale mělo by být... 11:47..." konstatoval a nahlas polknul. "Ale vždyť je tam tma... je to nesmysl.." a podívala se i na svůj mobil. Hrůza stoupla, když zjistila, že její mobil ukazuje stejný čas. "To... není možný..." zakroutila hlavou a začla brečet. "Lucy, teď se musíme vyspat... asi je tady nějaký magnetický pole a to nám zblblo tyhle elektronický sračičky." řekl a znovu vyšli nahoru. 

Jay našel něco jako ložnici. Společně s Lucy ulehl a oba usnuli. Ani nevěděli jak je možné, že tak rychle. Najednou je probudil neuvěřitelný hluk. Oba vyběhli rychle z pokoje a vyděli to... co právě nepotřebovali. Schodiště spadlo. "Jak jsi to věděla?!" zařval najednou Jay a odskočil od ní. "Hrabe Ti?! Vyděla jsem to přímo před sebou a tys mi nevěřil...." obořila se na něj. "Ale on mluví na mě..." ozvalo se jí za zády a ona se s hrůzou otočila. Nikdo tam nebyl. "Luc? Jak je to vysoko z okna? Musíme odsud!" chytil jí za ruku zoufale. Jenže okno nešlo otevřít. Oba začli tušit, že tohle nebude moc zábava... alespoň né pro ně.