Už se rozhodl.
Digger pomalu a potichu kráčel. Nechtělo udělat, ale musel. Lopata ještě naposledy zazářila v záři měsíce a ozvalo se nechutné křupnutí a tichý... no ani ne výkřik. Všude se rozprskla krev. "Sbohem Luc..." usmál se a sám taky spadl na zem. Byl vysílený, ale šťastný. Lucya zůstala ležet, měla zavřené oči a přes obličej jí tekly potůčky krve...
Digger nechtěl to dítě a nechtěl, aby trpěla Lucy. Sice mu to přišlo jako trochu drastické řešení... ale nedalo se svítit. Nevěděl, jak dlouho mu to štěstí vydrží... nevěděl dokonce ani ještli je to pocit štěstí, ale bylo mu mnohem lépe. Tušil totiž, že kdyby to neudělal, Lucyu by si to vzalo s sebou.
Nakonec vstal... vzal sirky a kanistr benzínu... a dům si naposledy zazářil- teď už jen v plamenech. A Digger s ním.
Zničil vše, co za ty roky budoval, zničil hořící holčičku, zničil mrtvé reportéry... sebe též. Ale teď už nikdo není v nebezpečí....
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
Horror"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
