Angela nemohla kluka, co náhodou potkala v supermarketu, a který jí pořád skákal do řeči, vyhnat z hlavy. Dokonce se jí o něm i zdálo a to je doopravdy co říct. Netušila, co mu bude vyprávět, až přijde. Jestli ovšem přijde. Co když jí lhal, poznal, že to pořád asi nemá v hlavě v pořádku?
Ráno se probudila, plná elénu a údivu, že se v noci nic nedělo. Možná, že ej zamilovaná a láska může být přeci lék na všechno, ne? Ale zná ho teprve den, a ikdyž je Danny opravdu okouzlující, zatím to bylo naivní, myslet si, že je to láska- láska na první pohled. Trochu ještě poklidila a vyhlédla ven skrz zamlžené okno. Právě přícházel.
Ozval se zvonek. Došla ke dveřím upravila se a otevřela. "Ahoj Angelo..." usmál se šibalsky. "Pojď dál.." pozvala ho, on kývnul a v obýváku se posadil na křeslo. Rozhlížel se kolem, ale po každém předmětu přejel jen tak opovržlivě pohledem. Bez údivu, jakoby snad dům znal, či co. Jakoby jen kontroloval, jestli je všechno všude jak má být. "Ehhh... dáš si čaj nebo víno?" usmála se na něj. "Obojí..." zazubil se.
"Proč nepiješ?" sledoval jí chvíli Danny. "Nemůžu, beru prášky" řekla omluvně výmluvně. "Ale no tak, jedna sklenice Tě nezabije..." pobídl jí. "Tak dobře..." souhlasila.
Jak večer dopadne?
Je to láska?
A co víno, chutná?!!!!!
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
Terror"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
