Lucya procitla. Zpočátku si neuvědomovala, kde to je, ale pomalu jí to začlo docházet.
U ruky nahmatala baterku a rozsvítila jí. Oči jí bolely od náhlé smršti světla. Když se lépe rozhlédla, zjistila, kde je. Chvíli ječela... ale uvědomila si, že tím si bere kyslík. A tak se snažila dýchat minimálně.
"Drahá Lucyo. Tohle je Tvůj trest. Přežiješ-li, možná uznám, že si zasloužíš žít. Nepřežiješ-li, budeš mí už klid. Ale to už není na tobě. Digger."
Na rakvi byl připíchnutý lístek. Lucya nasměrovala baterku na víko. Nebylo z nijak kvalitního dřeva a tak se ho snažila rozkopat. Bohužel. Byla už moc slabá a zraněná.
Čas jí plynul a kyslík mizel, stejně jako se ztrácela naděje na záchranu. Už neměla náladu být klidná. Zuřivě kopala a mlátila nohama, krev nebo ne, musí se odsud dostat. Když už sotva lapala po dechu, pořádně se do toho opřela. Dovnitř rakve se nahrnula hlína a nepatrné množství sněhu- to poukazovalo, že jí Digger přeci jen šetřil. Z posledních sil hledala zbytky kyslíku, až její ruka vyrazila na povrch. Chytla se za nějaký kámen a druhou rukou pořád hrabala, až se vytáhla z vlastního hrobu ven.
"Už jsem chtěl odejít..." usmál se Digger a ona ztratila vědomí.
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
Horror"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
