"Proč chceš jet až teď, zachvíli bude tma ty blázne!" vzpírala se Lucya, když za ní Jay přišel s tím, že pojedou na ten jehi slavný "výlet" už teď, když zachvilku je tma. "Buď v klidu, vždyť hned jedeme domů" chlácholil jí a ona nakonec svolila a sedla si do auta jen s polovybitým mobilem a baterkou. "Vzal jsem kameru!" řekl Jay vzrušeně a rozjeli se. "Nechápu, co Tě na tom domě tak bere..." zakroutila hlavou. "Kdybych tě nemilovala, tak bych Ti řekla, aby sis laskavě nas..." sykla ještě a sledovala, jak pomalu začíná sněžit.
Nejeli moc dlouho, ale sněžení během té chvilky dost zesílilo. Jay zaparkoval na cestě před tím domem. Vypadal tak opuštěně, člověka mrazilo v zádech jen co se na něj podíval. Bylo už celkem šero a Lucy se z auta moc nechtělo. "Nebuď srab Lucy! Je to jenom dům a navíc jsi říkala, že na duchy nevěříš!" provokoval jí Jay. "Až se vrátíme, tak tě zabiju...." vzala batoh na rameno a vešli do domu. Jay zapnul kameru a ona vytáhla baterku.
Dveře práskly až Lucya nadskočila. "Klid Lucy, jsou to jenom dveře, teď se tu porozhlídnem a pak vypadneme." mrknul na ní. Ona tam nechtěla. "Hele, co když na nás někdo zavolá poldy?" "A co by tady dělali lidi? Vždyť tady nikdo nebydlí už 50 let! Poslední majitelka záhadně zmizela, bylo jí 120..." "No tyvole, tos mě uklidnil...." přikrčila se Lucy a hledala na zdi vypínač. Světla se rozsvítila a odhalila jim podivuhodný a obrovský obraz, který tu visel. "Mě se tu nelíbí..." polkla Lucy. "Čím dýl tady budeš stát, tím dýl tady budeme..." vyhecoval jí. Z obrazu na ně shlížela krásná starší dáma. Její oči vypadaly tak živě.
Vystoupali nahoru po schodech. Ty usilovně vrzali a znělo to, jakoby se každou chvíli měli zřítit. "Kolik je hodin proboha? Nechceš už jít" kňourala zas Lucy, ale Jay vášnivě natáčel každou pavučinu. Těch tu bylo požehnaně, stejně jako obrazů. Pomalu procházeli tmavou chodbou a Lucya se pořád ohlížela. "Nebuď srab Lucy, na Lidskou stonožku to by ses dívala, ale tady se bojíš?! Ty seš..." najednou se ale ozvala rána. "Krysy..." pousmál se Jay a šel dál. Lucya nechtěla na tom hrozném místě být sama a tak šla obětavě za ním.
Do jedné místnosti byly pootevřené dveře. "Jayi, není to naše, jdeme domů!!!" tahala ho usilovně za rukáv, ale on dveře otevřel úplně. V místnosti byl stůl. "Hele, nevyvolávaj se s tímhle duchové?" zaradoval se Jay. "Dámy a pánové, Jay a Lucya oběvují strašidelný dům!" zasmál se a přišel ke stolu blíž. "Za tohle budu mít určitě jedničku!" zvedl vítězně ruku. "Jestli do toho budeš furt kecat, tak asi těžko..." řekla se strachem v hlase. "Pojďme to zkusit!!" ukázal najednou Jay na desku. Lucya váhavě souhlasila a společně položili ruce na desku. "Jestli jsi tu duchu tohodle domu... dej nám znamení." řekl Jay a zatajil dech. Lucya najednou zděšeně odskočila od stolu. "Seš blbá, copak na to věříš?" zasmál se. Najednou však Lucy narazila do starých hodin. "Chcípneš!!" ozval se jekot a hodiny se s rámusem narovnaly do původní polohy. "Copak jsi to neslyšel?!" řekla vyděšeně. "Nemel nesmysly, nic nikdo neříká, jen jsi strčila do hodin" řekl a lehkovážně zas vykráčel z pokoje....
--- Doufám, že se Vám první díl líbil. Určitě pokračujte ve čtení, pište názory, cokoli...-
ČTEŠ
Welcome, hahahah!
رعب"V tom domě nikdo nežije už 50 let!" Takhle lehkovážně to začíná vždycky, ale z toho je pak vyvozen i konec. Měl to být jen hloupý úkol do školy. Jay chtěl dobrou známku a trochu postrašit svou přítelkyni. Ale to netušil, do čeho je zatáhl. Vrátí se...
