Welcome, hahahah!

Konflikty s Bohy

"No vidíš, to, Luc? Voni by snad chtěli naši malou zpátky..." zakroutil hlavou Digger. "Pfff... takovým lidem jedině nasrat do náruče..." vyplázla jazyk a on jí políbil. "Jsi tak krásně mrtvá..." zašeptal. "To ty taky... mimochodem, co, že se to tu poslední dobou tak hemží Bohama Smrti?" napadlo jí. "Ále, to víš, prostě jsou to oni. Zrovna tahle jejich větev je celá taková společenská. No hlavně ten co si tu furt užívá s děvkama... už si nepamatuju jeho jméno... ale viděla jsi tu ženskou?" zaskřípal zuby. "Jo, to je ta, co mě před tebou varovala, když jsem ještě žila... že?" vzpomněla si. "Přesně tak, to je ta čůza... je mi to dost proti srsti..." řekl s odporem a dal si nohy na stůl.

Rosemary a Dave seděli na zemi. Asi jim zatím opravdu zbývalo trochu lidskosti, protože byli unavení. "Já chci svou dceru..." fňukala Rosemary. "Ale jak jí chceš dostat? Myslíš, že je taky..." napadlo Daveho. "Mrtvá?" doplnila Rose. "Ano... co myslíš?" zakýval hlavou. "To nemám tušení..." podepřela si hlavu rukou. Dave se nadechl a chystal se na další otázku, ale najednou uslyšel smích. Otočili hlavy na to místo.

Po chodbě kráčela žena a muž. Ženská měla šaty asi po kolena, byla potetovaná a oproti nim vypadala dost živě. "Co, on je tu zas?" zaměřila se Rosemary na její doprovod. Ne. Tenhle byl nižší. Měl rozeplé sako. Oba se zvedli a sledovali je. Oni se zastavili. Vypadali lidsky, živě, šťastně, byli krásní. "Hej!" promluvil na ně Dave a ani nečekal, že ho uslyší. "Co?" usmál se chlápek. "Eh... vy jste taky mrtví?" nevěděl, na co se má ptát. "Já ne, ale tady moje ženuška asi 5krát umřela. No, možná víckrát..." chtěl pokračovat dál v cestě a jeho choť se držela jeho ruku a s úsměvem sledovala oba naše mrtvé kamarády. "Ale vypadáte tak..." sklopila zrak Rosemary. "Živě?" doplnil jí. "Já mám lidský tělo, ale on..." ukázala ta žena na svého muže, "...on vypadá taky mrtvě, ale vy ho tak nevidíte..." vysvětlila a zapálila si. 

Digger věděl, že jsou tam. To, že slyšel jejich hlas mu ještě nevadilo, ale jakmile ucítil cigarety,  vyrazil vztekle z pokoje. "Co si myslíš, že tu děláš, ty jedna božská kurvo?" zaječel a černovlásek si jí schoval za záda. "Neřvi na mou ženu! Jen procházíme, tak se laskavě hned neser! Tohle není tvoje místo! Je pro všechny! My jen procházíme do Temnoty!" měl co dělat, aby Diggerovi nevrazil. "Klid Elene..." chlácholila ho... "Mari, tohle mu nebudu tolerovat!" umlčel jí ale. " Nejste tu vítaní!" pokračoval Digger. "My tu nejsme vítaní, víš ty, kdo já jsem?" Rosemary odstoupila od rozzuřených smrtivládců. "Seš jen sráč, co se vytahuje s tím, že je Shinigami, nic víc! A víš ty co, seš mi u prdele!" vyplázl na něj Digger jazyk. " Chceš se prát? Jsem vnuk smrti, vyřídit tě nebude namáhavé..." prokřupal si Elen prsty. "Elene, nech toho, dneska je úplněk!" zařvala na něj Mari. "Taky se necháš bránit vlastní ženou sračko?!" zvednul Digger prostředník. Elen od sebe odstrčil Mariu a vytáhl kosu. Zmodraly mu oči a Digger vytáhl krumpáč. "Nebojím se tě, hlíňáku..." podíval se opovržlivě. Už se napřáhli, ale najednou se jejich zbraně proměnili v prach. "Co?" otočili se oba a Digger se uklonil.

Podpatky klapaly po podlaze a táhly se za ní její fialové šaty. Bledá kůže se matně leskla  a černé vlasy, které byly seplé zlatou sponou vytvářely s tímhle vším jednu z nejkrásnějších žen. "S Váma jsou vždycky problémy, chtěla jsem poslat Kagamiho, ale ten by všem chtěl upíct štrůdl z těch svých jablek... přestaňte se tady dohadovat!" byla to Smrt. Došla až k nim. "Diggere, vstaň." přikázala. "Promiň babi... eh... Smrti, ale tenhle srá-" začal Elen. "Nemluv sprostě. Jsi přeci šlechtic, trochu úrovně do toho chování!" napomenula ho. "Ale to on si začal!" založil si ruce Elen na prsou. "Mě je to jedno, už pojďte, Daiki s nemůže dočkat, až uvidí tvou ženu... A tvůj bratr taky... dneska mu to sluší." uchechtla se a už oba bohy táhla za ucho po chodbě.

"A vy-" vzpamatoval se Digger. Myslel samozřejmě Rose a Davea. Oba zpozorněli. "Už nejste její rodiče. Ani o obrazy jste se nedokázali s rozmyslem postarat... je naše." zvedl ze země svůj krumpáč, který už tu byl v původním stavu. "My jí dostaneme zpátky!" vyjel po něm Dave. "Zapomeň, kotě..." pousmál se Diggy a odešel za svou Lucy. Tohle bude ještě zajímavé...