Wingless// FF Harry Styles CZ

I. Nic netrvá věčně

Před čtrnácti lety

Vzduchem plul příslib něčeho nebezpečného, avšak lidé na náměstí tomu ve víru bujarého veselí nevěnovali pozornost a dál si užívali vánoční atmosféru. Jediný, kdo se v blízkém okolí zdál neklidný, jako by něco tušil, byla malá blonďatá holčička, jež se držela za ruku své maminky a roztěkaně se rozhlížela. Blonďaté copy se jí houpaly na zádech, různobarevné oči vytřeštěné.

Spolu se svým rodičem došla až k velikému davu na náměstí, kde měl zanedlouho vystoupit starosta města spolu se speciálním hostem, jež měl k obyvatelům před vánoci promluvit a dle slov jejich sousedky paní Tomlinsonové předat městu šek v hodnotě několika tisíc liber, jako malou pozornost o svátcích.

Tatínek blonďaté holčičky vzal její očividně těhotnou maminku kolem pasu a dal jí pusu na tvář.

,,Brzy to začne," usmál se na oba dva členy své rodiny a pohladil svou dcerku po plavých vlasech. Ta se na něj však neusmála, jako by tomu bylo jindy, ale nervózně si hrála s drobnými prstíky a přešlapovala na místě. Ani jeden z rodičů si nevšiml zjevného neklidu své dcery a zaujatě pozorovali podium ověšené girlandami cesmíny a jmelí, kam za chvíli měl vstoupit starosta s oním hostem.

Ještě pár minut náměstí šumělo živým hovorem, než na ono provizorní dřevěné pódium vystoupal malý podsaditý postarší mužík s upřímným úsměvem, kterým počastoval všechny obyvatele svého města.

,,Milý obyvatelé Sunset Hills, dnes mám tu čest v našem městě uvítat speciálního hosta, který nám velkoryse daroval šek v hodnotě dvou tisíc liber jako vánoční pozornost. Pane Maliku, pojďte za námi," vyzval starosta onoho štědrého člověka. Za pár sekund se zpoza dřevěného pódia vynořil středně vysoký snědý muž a na všechny se zářivě usmál.

,,Je mi ctí darovat peníze takovému malebnému městečku, dnes jsem tu spolu se svým synem Zaynem a manželkou Trishou prošel několika uličkami a byl jsem naprosto uchvácen, letošní Vánoce budou opravdu-" co však chtěl onen milý pán říci, se už nikdo nedozví. Ve chvíli kdy se zářivě usmíval a děkoval všem lidem, za jejich milé přivítání, proletěla mu hrudí kulka. Na přívětivé tváři se objevil zděšený výraz, který se proměnil v nešťastný a pan Malik klesl na kolena.

,,zavolejte někdo záchranku!" zakřičel někdo v davu. Vzduchem se ozvaly další výstřely, které mířily náhodně do davu pod pódiem. Maminka okamžitě vyzvedla svou malou dcerku do náručí a v závěsu za svým manželem se dala na útěk. Náměstí ovládla panika a jekot vyděšených lidí. Blonďatému děvčátku začaly po tvářích stékat slzy, protože i přes útlý věk si domyslela, že ten milý pán, který obdaroval její město, je těžce raněn a že něco takového může v nejbližších minutách potkat i jí.

,,Neboj se, Destiny," šeptala maminka své dceři, ale Destiny nevypadala, že by ji ta slova nějak uklidnila. V tom zmatku ztratily z dohledu svého třetího člena rodiny a tak zůstaly samy dvě uprostřed bojiště.

,,Určitě jich tu je víc, dělejte," zaječel jeden ze zakuklených mužů, kterých si obě blondýny všimly, až když po sobě začali křičet rozkazy. Už ani Destinina maminka nedokázala být statečná a stejně jako její ratolest propukla v pláč. Rozhlížela se po okolí, na zemi leželo několik mrtvých nebo těžce raněných lidí. Znovu se dala do běhu, ale zakopla o něčí bezvládné tělo a skácela se k zemi. I přes náraz stále držela Destiny pevně v náručí a byla odhodlaná chránit ji vlastním tělem.

,,Můžou to bejt i ženský, prostě střílejte," zakřičel jiný, opět černě oděný muž. Destiny se přitiskla k mamince a vyděšeně pozorovala blížící se siluetu. V následující chvíli si jí všimla i její maminka a hystericky se rozvzlykala.