Wingless// FF Harry Styles CZ

XLI. Konečná stanice

Destiny,

pořádně nevím, jak začít. Je toho tolik, co bych ti rád řekl, ale v psaní jsem nikdy nevynikal a na to, říct ti to do očí, nemám koule. Takže prosím respektuj, že to bude řečeno dost kostrbatě a neuspořádaně.

Předpokládám, že spoustu věcí o mojí minulosti jsi buď zjistila nebo se domákla, jsi chytrá a zjistit si dokážeš kde co. Přesto ale nemáš nejmenší šanci vědět úplně všechno, protože některý a vlastně ty nejhorší věci zůstaly zamčený v mojí mysli.

Tak za prvý: kromě vražd a krádeží jsem taky znásilňoval a schválně ubližoval. Nebyl jsem vždycky jenom zločinec z nutnosti, jako po pár měsících života na hraně. Po nástupu do Niger et albus jsem si doslova užíval tu moc nad lidma, kterou mi pistol v ruce a kukla na hlavě poskytovaly.

Moc dobře vím, jakou averzi chováš vůči lidem, kteří ubližujou shválně, ale já se pak polepšil. Už bych v životě neudělal to, co kdysi. Mám na triku spoustu sviňáren, ale svědomí mi napovědělo, že to bylo špatně a teď už si navždy ponesu železnou kouli na noze v podobě viny.

Pokud mi tohle dokážeš odpustit, další odstavec bude asi těžší zkouška. Znám tě, takže je mi známo, jak si potrpíš na čistou a upřímnou lásku. Dokud jsem nepotkal tebe, lámal jsem holkám srdce a to dokonce nejen za života. 

Před tebou jsem měl na krku čtyři holky, všechny stejně starý jako ty. Z nějakýho důvodu, možná jako krutá ironie a trest za moje činy, se do mě všechny zamilovaly a byly ochotný udělat cokoliv, aby se mnou byly. Sama to víš, Hildu jsi znala osobně.

Nejsem na to pyšnej, nijak jsem jim v jejich lásce nebránil a naopak ji svými činy tak trochu živil. Byl jsem zkrátka ješita a užíval si jejich oddanost a pozornost. Nemysli si prosím, že jsem tak bezcitnej, aby mi jich nebylo líto.

Lituju každý, který kvůli mě byl kdy skřivenej byť jen jedinej vlásek. Nezasloužil jsem si, aby kvůli mě umíraly holky. Vsadím se, že všechny stejně jako ty toužily po lásce a bezpečí, možna je to můj krutej osud. Já nikdy nemiloval, nebo jsem si to alespoň nepřipouštěl, protože pro mě by to znamenalo závazek.

Vsadím se, že mě teď hluboce nenávidíš a proklínáš, ale prosím, pokud je to alespoň trochu možný, odpusť mi. Vím, že tohle jsou závažný chyby, který maj za následek něco tak strašně a děsivě nezvratnýho, jako je smrt, jenže já jsem se prostě narodil jako záškodník a i jsem tak umřel.

Musel jsem se naučit, že láska je křehká, stejně jako ostatní lidské city. Musel jsem si k tomu dojít po trnitý cestě dlážděný bolestí a utrpením. Ale konečně jsem došel cíle. 

Bude to asi znít jako děsný klišé, ale to ty jsi mi otevřela oči. Jsi v něčem jiná, než všechny, které jsem měl chránit, protože radši, než aby něco bylo neupřímný, se toho zbavíš úplně.

Jsi tak zásadová a přesto máš hlavu v oblacích. Jsi ten nejskvělejší člověk, jakýho jsem kdy mohl potkat. To ty jsi můj osud, tak příhodně pojmenovaná. Možná že se nám někdo nahoře vysmívá, jak je tohle všechno ironický, ani bych se nedivil.

Hrozně bych si přál, abych byl skutečná osoba, z masa a kostí, s bijícím srdcem uvnitř hrudi a krví proudící žilama. Pak by to všechno bylo mnohem jednodušší. 

Abys věděla, jsem vlastně prokletej. Když políbím člověka, zemře. Nikdy dřív mi to nepřipadalo jako trest, ale teď, když vidím, že ty cítíš to stejný, co já, je to horší, než stoletá bolest. Ani nevíš, jak rád bych se s tebou sblížil i takhle, jenže tím bych sebe odsoudil k věčnému zatracení a tebe k smrti.