Wingless// FF Harry Styles CZ

XXXV. Blízkost

Vincent mě přinutil uvařit si čaj, Jane mi naservírovala talíř s chleby namazanými lučinou a s nakrájenou zeleninou, oba mě objali a se slovy, že se za mnou zítra přijdou podívat, odešli. Byla jsem ráda, že mám čas o samotě, kdy můžu přemýšlet, ale na druhou stranu mě ta samota trochu ubíjela.

Teta zase nebyla doma, což mi hrálo do karet, protože jsem se mohla vyhnout dotěrným otázkám.

Spořádala jsem, co mi tu zanechali, uklidila po sobě nádobí do myčky a jako spráskaný pes se odebrala nahoru do svého pokoje. Po večeru stráveném na podpatcích mě kotník trochu pobolíval, ale nebylo to nic drastického. Aniž bych se obtěžovala vysvléknout ze šatů, svalila jsem se na postel, obrátila se čelem ke stěně, abych se mohla dívat na obličeje mnou namalovaných postav a znovu se rozplakala. Už to nebyl ten usedavý nářek protkaný zoufalými vzlyky, tentokrát jsem se omezila na tichý pláč a jednotlivé slzy nahrazující nezastavitelné potůčky.

Pořád to byl ale výsledek stejného smutku a stejného zoufalství.

Harry mě nemiluje...

Tahle jediná myšlenka mi jako napsaná rudými velkými písmeny blikala na popředí mysli a doprovázela mou existenci, zatímco jsem nehybně ležela na ustlané posteli a během pozorování mých vlastních maleb produkovala malé slané kapičky.

Bylo mi zle. Ne fyzicky, ale psychicky. Netoužila jsem po ničem jiném, než po lásce a i ta mi byla odepřena. Proklínala jsem osud za to, že mi postavil Harryho do cesty a přiměl mou hloupou hlavu, aby se jím nechala poplést. Byla jsem naštvaná na celý svět, ale ze všeho nejvíc na sebe. To já jsem podlehla jeho šarmu a proměnlivé povaze. To já jsem se jím nechala zmást a propadla mu. Byla to jen a jen má chyba a vědomí, že za to teď budu krutě a bolestivě pykat, mě ani trochu neuklidnilo.

,,A dost," vyhrkla jsem, když horké slzy vychladly a začaly mě studit na tvářích a na krku. Zvedla jsem se do sedu, přičemž mě z neustávajícího pláče rozbolela hlava. Otřela jsem si mokru pleť a s pyžamem v ruce zamířila do koupelny, abych se dala alespoň trochu do kupy. 

Kupičku oblečení na spaní jsem nedbale hodila do umyvadla, v rychlosti si tampónkem namočeným v horké vodě otřela obličej a odlíčila rozteklou řasenku a nakonec se dala do sundávání šatů. Nebyl to zrovna ten nejjednodušší úkol, protože šaty zrovna jako na potvoru, držely na těle díky zipu, na který jsem jen horko těžko dosáhla. Po několika vteřinách urputného boje a křeči v rameni konečně povolily a jako hadí kůže se svezly na zem.

Vešla jsem do sprchového koutu a konečně na sebe pustila proud horké vody. Uvolnila jsem se a nechala kapky vody, aby mi vyčistily hlavu a zmírnily její bolest. Z očí mi sice ještě pár slz vyteklo, ale už se nezpustilo žádné nezastavitelné zoufání. Teď už to byl jen takový dozvuk mého smutku, který stekl na podlahu a pak odtekl do kanalizace, kde jsem doufala, že také zůstane. Už jsem na Harryho nikdy nechtěla pomyslet. Milovala jsem ho a každá myšlenka, jež obsahovala jeho jméno, nebo mi ukazovala jeho tvář, byla akorát bolestivou připomínkou toho, že on mě ne. 

Naneštěstí mi však osud nepřál a jakmile jsem se otočila, pohled mi padl na toho, jehož jméno jsem už nikdy nechtěla slyšet a tvář nikdy vidět.

Ta situace měla několik háčků: za prvé, byla jsem nahá, za druhé, měla jsem na něj takový vztek, že kdyby to fyzicky šlo, uštědřila bych mu facku takovou, že by chytl druhou o zeď, za třetí, připomnělo mi to události ve škole a znovu mě kvůlu němu rozbolelo srdce a za čtvrté... byl nahý taky.

,,Já jsem se dočista zbláznila!" vyjekla jsem zmateně a koukala střídavě do jeho malachitových očí a na jeho potetované hubené tělo místy poseté drobnými jizvičkami. Byla jsem tak vyvedená z míry, že jsem si ani neuvědomila, jak absurdní takhle situace je. Předpokládala jsem, že se jedná o nějaký hodně, hodně hloupý výplod mé smutkem ponatené fabtazie, takže jsem se neobtěžovala s fím zakrýt své intimní partie.