Wingless// FF Harry Styles CZ

XLII. Trudný osud Osudu

Teplá a zaprášená půda vypadala jako klidné místo, kde se nemůže stát nic nevídaného či snad nepřístojného. Po desítky let to byla skrýš a útočiště nepoužívaných věcí, klidné místo, které drželo svá tajemství.

Avšak přesto skrývala jisté hrůzy a tu jednu, nejhorší a nejzávažnější, okatě prozrazovala bezvládným tělem drobné blondýnky. Destiny ležela na prosezené pohovce, na níž v minulosti strávila hodiny a hodiny s knihami, čajem a svým milovaným zrzavým kocourem.

Ten se teď někde bezradně toulal, netušíc, že jeho majitelka ho už nikdy nepohladí, nenakrmí ani mu neotevře dveře, když bude v mrazu zoufale mňoukat za dveřmi.

Zdá se to jako smutný konec. Sedmnáctiletá dívka, mrtvá kvůli lásce. 

Ale pro ty, kteří se nebojí porozumět, je na tom něco skoro až děsivě krásného... snad to, že se nad jejím tělem bez života vznáší průsvitná mužská postava s podlouhlými kudrnatými vlasy a pláče, i když by to zrovna do něj nikdo neřekl.
Snad to, že to byla láska tak silná, až ji donutila podstoupit tak definitivní a nezvratné rozhodnutí.
Snad to, že teď existuje možnost shledání se s tím, pro nějž její srdce přestalo být a pokud mu budou jeho činy odpuštěny, bude jim dopřáno spolu strávit dlouhou věčnost.

Nejsmutnější je to pro starší ženu vycházející po rozvrzaných schodech na půdu, aby zkontrolovala svou neteř, která tam ještě před hodinou a půl poklidně dřímala. 

Olivia Spencerová z toho vyšla ze všech zúčastněných nejhůře. Sice stále dýchá, ale zůstala úplně sama. To však stále ještě netuší.

Otevírá dveře, které vydávají podivně uklidňující vrzavý zvuk, nakukuje dovnitř a lapá po dechu. Pohled na drobné tělo bezvládně ležící na pohovce jí vyráží dech a vhání hořké slzy smutku do očí.

Nemusí chodit blíž, aby pochopila, že Destiny je nenávratné pryč. Napovídají tomu její nevidomé oči a statický hrudník.

Není však nijak zvlášť překvapená, Destiny byla vždy pevně vázaná na své nejbližší a když jeden a ten nejdůležitější odešel, musela tak nevyhnutelně učinit také.

Co však už Olivia neví, je skutečnost, že pravý důvod jejího odchodu nebyla ani tak smrt blízkého přítele, jako ryzí láska k někomu, kdo ji před lety připravil o rodinu.

A je dobře, že o něčem takovém nemá ani ponětí a nikdy se to nedozví. Akorát by ji to rmoutilo a její vzpomínka na umělecky nadanou a věčně zasněnou neteř by byla zakalená touto nešťastnou okolností.

Popojde blíž a pohled jí přitom padne na fotky vyskládané na zemi. Se slzami v očích se pousměje, když vidí Vincentův a Destinin obličej v nespočtech podob zachycených na oněch obrázcích. 

Je to bezpochyby tragický konec. Ale na druhou stranu... copak se té chudince může divit? Nebyla tu pro ni, když ji Destiny nejvíc potřebovala a tak si musela pomoci jinak. Tohle si bude už navždy vyčítat a při tom vlastně ani nemusí...

Olivia až do smrti zůstane při tom, že její neteř spáchala sebevraždu, i když jí není ani v nejmenším jasné jak. Jak by také mohla přijít na to, že skutečnou příčinnou smrti byl polibek od vraha, pro nějž její srdce vzplanulo?

Přistoupí k ní, přiloží prsty na její oční víčka a jemně a něžně jí je zavře. Teď Destiny vypadá téměř jako kdyby spala.

Harryho přízrak vznášející se nad ní se po tomto činu smutně pousměje, vždy měl rád pohled na svou spící lásku. Nehledě na to, jak moc ho v tu chvíli nenáviděla. I jako mrtvá vypadá stále nevinně a zasněně, jen si při tom její smrt nesmí připouštět. Kropí ji jeho neviditelné slzy a jeho černé srdce se drolí na malé kousky.

Zabil ji a ani mu na konci není dopřáno být s ní.

Zatímco on tiše trpí, Olivia si klekne a pohladí neteř po vlasech.

,,Teď se alespoň setkáte," zašeptá jí se smutným úsměvem do ucha a nechá jednu osamocenou slzu dopadnout na její tvář. Má na mysli Vincenta, avšak tato slova se donesou k Harrymu a akorát napomohou destrukci jeho srdce.

On ví, že s Destiny se už nesetká, protože si to nezaslouží.

,,Kéž jsi šťastná," pronese Olivia tiše a vtiskne Destiny jemný polibek na čelo. V ten okamžik začne Harryho tělo nabývat ještě průhlednějšího dojmu, až zmizí úplně.

Otisk jeho duše se vypařil z tohoto světa, už zde nemusí bloudit a trpět osamocen a nikým nespatřen. Její slova jsou pro něj požehnání a on tiše děkuje Olivii Spencerové, že ho takto zachránila. Není si jist, zda se s Destiny shledá, ale on i jeho rozbité srdce v to doufají.

Olivia se konečně zvedne z podlahy a se slzami v očích jde zavolat na policii. Neví, co jí řeknou nebo měli říct, ale něco udělat přeci musí! 

Strážník jí slíbí, že přijede co nejdřív a popřeje jí upřímnou soustrast. Olivia tiše poděkuje a v obýváku bere pro svou útěchu do náručí tlustého kocoura, který se vynořil téměř odnikud.

,,Už není," zašeptá mu do ouška a Bowie tiše, teskně mňoukne, jakoby věděl, co se jeho milované majitelce stalo. Z lidských záležitostí rozum nemá, ale postrádat ji rozhodně bude.

A zatímco Olivia a Bowie svorně tiše truchlí, Harry pomaličku stoupá k nebi.

Neví, co bude následovat, když v tom mu na zádech vzplane palčivá bolest. Během pomalého letu se vyděšeně ohlédne a pohled mu spočine na křídlech rašících mu z jeho vlastních lopatek.

Jsou černá, tak, jako jeho duše, avšak pírka se na koncích zlatavě lesknou. To se projevuje ta část jeho já, kterou ovlivnila Destiny a propůjčila tak pírkům třpytivé záblesky značící proměnu jeho nitra k lepšímu.

Bolest po nějakém čase ustane a Harry udiveně zírá na silné černozlaté perutě. Něco takového opravdu nečekal, avšak i přes své pochyby si je zaslouží.

Vždyť on byl padlý anděl, jemuž jeho vlastní činy utrhaly křídla. 

Andělem byl celou dobu, jen ho tak nikdy nikdo nevnímal. To až Destiny ho přijala za svého anděla strážného a toto její čisté přesvědčení mu perutě po letech navrátilo.

Harry dál stoupá k obloze, teď mu to jde rychleji, protože si pomáhá svými křídly, jejichž odráží jeho srdce a duši.

Nikdo ho doopravdy neuvidí, ale pro nás zasvěcené by na obloze ke spatření byl.

Je z něj už jen malá tečka rychle se pohybující vzhůru. Stoupá na místo, kam konečně právem patří a doufá v nejlepší.

Doufá tak moc, že mu z očí prýští zlaté slzy naděje. Jeho láska je tak čirá, že slaným kapkám propůjčila onu ryzí barvu a udělala z nich něco tak vzácného, jako byla láska mezi nešťastnou Destiny Youngovou a Harrym Stylesem, andělem, jemuž utrhali křídla...