Wingless// FF Harry Styles CZ

XXXVI. Konec příměří

,,Musím tam jít," přesvědčovala jsem Harryho. Stál naproti mě, stále polonahý, což mě akorát tak vyvádělo z míry a já proto přednášela nanejvýš žalostné argumenty, proč Zaynovi schůzku odsouhlasit.

,,Po včerejšku?" rozhodil rukama nasupeně s výrazem jasně říkajícím po tom všem?!.

Nemohla jsem mu ani v nejmenším zazlívat, že je naštvaný. Chystala jsem se na schůzku s jiným klukem po tom, co jsme se objímali ve sprše a vyměňovali si letmé polibky na různé části těla.

Cítila jsem se trochu zahanbeně, že jsem něco tak intimního absolvovala s o mnoho starším mužem, který byl navíc po smrti a ani mi neřekl, že mě miluje, ale měla jsem na ty chvíle tak hřejivé vzpomínky, že jsem veškerou provinilost odsunula do pozadí mysli a připouštěla si jen ty pěkné okamžiky a ne jejich následky.

,,Říkal, že se potřebuje sejít, ne že se chce sejít," zamumlala jsem tlumeně, jako by se jednalo o pádný důvod tam jít a se skloněnou hlavou si mnula prsty. Cítila jsem se hrozně, skoro jako bych Harryho podváděla. Nebylo to žádoucí, protože jsme spolu nechodili a dokonce se ani nelíbali, což byla, dle mého názoru, docela podstatná část jakéhokoliv milostného vztahu.

,,Nemůžu..." ,,Proč?" ,,Proto!" zaznělo mi v hlavě jako krutá připomínka Harryho neochoty propojit se i jinak než jen skrz jemné a téměř nevinné doteky. Třeba k tomu měl opravdu nějaký šlechetný důvod, se kterým se nechtěl chlubit, jenže co mě to bylo platné, když jsem byla mladá, zmatená a nestála nohama pevně na zemi?

,,Nebuď tak naivní," požádal mě naléhavě. ,,Prosím, nikam nechoď," žadonil hlasem, který mi rval srdce. Zněl tak zrazeně a prosebně, jako kdybych mu právě oznámila, že jsem mu lhala o svých citech.

,,Co když něco potřebuje?" namítla jsem a zvedla k němu oči. Stál přede mnou, jako anděl s ďáblem v těle. Jeho obnažená horní část odhalovala veškeré šrámy a inkoustové obrázky. Nebyla to zrovna nejvhodnější chvíle ho tak nestydatě očumovat, ale neubránila jsem se jejich prohlížení. Fascinovaly mě, protože jich měl tolik! Podél těla mu visely paže se zatnutými pěstmi, což akorát dalo vyniknout jeho svalstvu a-

,,Destiny!" křikl a já sebou trhla. ,,Chápu, že moje břicho je ohromně zajímavá a svůdná část těla, ale aspoň mě u toho civění vnímej," povzdechl si napůl pobaveně, napůl unaveně a já raději zvedla oči zpět k jeho tváři. Oči mi sice pořád těkaly o pár desítek centimetrů níž, ale bylo to tak pořád lepší, než se vznášet v dočista jiné dimenzi n hony vzdálené té, kde jsem alespoň trochu schopna s lidmi rozumně komunikovat.

,,Já si fakt nepřeju, abys tam chodila," pokračoval neústupně a já si stoupla.

,,Harry," špitla jsem tiše a přistoupila k němu. ,,Vždyť tam budeš se mnou," připomněla jsem mu. Nechtěla jsem se s ním dohadovat, takže jsem se rozhodla zkusit taktiku smířlivého tichého a snad i uklidňujícího šepotu.

,,Hm," odsouhlasil nepřítomně a zvedl ze země své tričko. Přetáhl si ho přes hlavu a zakryl mi tak výhled na jeho tělo, které se mi i přes všechny ty pozůstatky po krušné minulosti, tak líbilo.

,,Nebuď naštvaný," vybídla jsem ho opatrně.

,,Nejsem," povzdechl si a letmo se dotkl mého ramene. Připadalo mi, že se po včerejšku náš vztah začal ubírat novým směrem. Normálně Harry ke všemu přistupoval lhostejně, jedinou reakcí, které jsem se dočkala, bylo protočení očí nebo nějaká uštěpačná poznámka, sem tam se se mnou dohadoval, ale  buď nakonec povolil, nebo se naštval a odešel.