Wingless// FF Harry Styles CZ

X. Narozeniny

,,Neříkej mi Osude," ohradila jsem se.

,,Líbí se ti to," byl přesvědčen o své pravdě Harry.

,,Ne, je to jako... jako kdybych měla druhé jméno, které by nikdo neznal a ty bys mi tak říkal. Prostě... je to zvláštní, moc... moc osobní.

,,Na tobě je ale zvláštní úplně všechno," zašklebil se. ,,Všechno od hlavy až k patě, od kořínků vlasů až po palce u nohou,"

,,To nebyl zrovna kompliment, kdyby tě to zajímalo..." utrousila jsem.

,,Nemyslel jsem to zle. To že jsi zvláštní neznamená, že jsi... divná, jen... jiná," chlácholil mě.

,,No jen aby," vyplázla jsem na něj jazyk a on se ulehčeně zasmál.

///

V neděli ráno, v den mých narozenin, za okny hustě pršelo, déšť bičoval naši malou zahradu a mlha halila koruny nedalekých stromů na okraji hustého lesa. Takové počasí jsem měla ráda. Bylo naprosto ideální k tomu zalézt si na půdu ke střešnímu oknu na starou proseděnou a domovem vonící pohovku, rozsvítit teple svítící lampičku a číst si. A to jsem také hned udělala. Popadla jsem ještě klidně podřimujícího Bowieho do náruče, z nočního stolku sebrala právě rozečtené Malé ženy a s chlupatými ponožkami na nohách vyběhla příkré schody.

Zmateného kocourka jsem položila pod okno, odkud mohl líně pozorovat venkovní dění a já sama se uvelebila na již zmíněné pohovce.

Ani jsem se nenadála a Harry seděl vedle mě, zablácené kanady na polštářích pohovky.

,,Všechno nejlepší k narozeninám," zaječel, až jsem si musela zacpat uši a začal v sedě předvádět nejrůznější svérázné tanečky.

,,Ty boty dolů, to jsi se s nimi snažil orat pole?" přikázala jsem mu okamžitě a on se na mě zaškaredil.

,,Proboha, Karmo! Je to imaginární špína..." protočil otráveně očima a já zalapal po dechu.

,,Jaks mi to řekl?" vyjekla jsem tlumeně. 

,,Když na mě budeš zlá, budu ti říkat Karmo," pokrčil rameny a já zrudla vzteky.

,,To tedy nebudeš!" obořila jsem se na něj.

,,No dobře, tak ti budu říkat... třeba Fátume," zašklebil se na mě a uhnul před ránou knihou. Sice by nic necítil, ale alespoň se mi mohl smát, že se neumím ani strefit.

,,Alespoň na moje narozeniny bys na mě mohl být hodný," zamrmlala jsem a obrátila svou pozornost ke stránkám v knize.

,,No taaaak... Úděle, přece si nebudeš číst, když máš narozeninyyyy..." zavyl trpitelsky a já knihu naštvaně zavřela.

,,Za prvý, přestaň mi dávat tyhle blbý přezdívky, za druhý, ano, přesně to budu na svoje narozeniny dělat a za třetí.... za třetí není, ale ty dva první body laskavě vezmi v potaz a mlč!" vyjela jsem na něj, ale jen ze srandy. Sice jsme na sebe občas byli jako pes a kočka, ale ve skutečnosti jsem byla za Harryho přítomnost opravdu ráda a každým dnem mi více přirůstal k srdci. To, jak dopadla Hilda, když se jí dělo to samé, jsem se snažila vytěsnit z hlavy a nemyslet na to.

,,Musíš ale uznat, že ty přezdívky jsou výstižný," zašklebil se na mě a já si povzdechla.

,,Harry, prosím, mám narozeniny a mám je strávit v podstatě sama, nech mi alespoň klid na čtení," poprosila jsem ho a trochu posmutněla. Skutečnost, že budu na své narozeniny úplně sama mě poněkud skličovala.