Wingless// FF Harry Styles CZ

XXIX. Věrná stráž

V pondělí večer mi zavolala paní Tomlinsonová s tím, že zítra musí na jakousi schůzku a manžel je, pro změnu, na pracovní cestě. Bylo mi jasné, že si všimla mého domácího pobytu a rozhodla se ho využít tak, že mi hodí Ritchieho na celý den na krk a ona si vyřídí veškeré pochůzky. Nijak zvlášť jsem se tomu nebránila, Tomlinsonovi platili dobře a Ritchieho jsem měla ráda.

Odsouhlasila jsem jí tedy, že zítra přijdu v devět ráno a dám na toho výtržníka pozor, než se vrátí.

Byla jsem také upozorněna, že dopoledne bude doma Ritchieho starší bratr, který bývá nevrlý a nepříjemný, když ho někdo ruší při práci a bylo by tedy dobré, kdybych se mu vyhýbala.

O Louisovi jsem od Ritchieho kde co slyšela a to, jak bratra popisoval jako nevpočitatelného a výbušného nevěstilo nic dobrého. Já sama se rozhodně nedala považovat za mistra zenu a příklad klidu v duši, což by mohlo znamenat, že pokud se s Louisem dostanu do křížku, vyměníme si pár pěkně peprných nadávek, které by se k Ritchieho uším rozhodně neměly donést. 

Harry se na to moc netvářil a argumentoval s tím, že ještě nejsem dostatečně v pořádku na to, abych se honila za šestiletým harantem. Jakmile jsem namítla, že Ritchiemu je jedenáct a rozhodně se za ním honit nebudu, protože tam od toho nejsem, vysloužila jsem si naštvaný pohled zapříčiněný tím, že Harrymu došla veškerá slova. Byl to pro mě bezpochyby triumf, protože to se nestávalo moc často...

xxx

V půl deváté ráno jsem se v rychlosti najedla, vypila čaj s mlékem, který byl tak horký, že jsem si popálila jazyk a pak, jak nejrychleji mi to bolavý kotník dovolil, vběhla do koupelny, abych přinutila své vlasy dostat se do nějaké alespoň trochu prezentativní podoby. Na to, že byly tak žalostně rovné a jemné to s nimi bylo překvapivě těžké a po většinu času si dělaly naprosto co chtěly. 

Harry celý ten proces zuřivého rozčesávání a svazování pramenů do ohonu pozoroval s pobaveným výrazem, který se mu škodolibě usídlil na tváři, zatímco jsem už snad po sté stáhla gumičku z křivého a rozvrkočeného culíku.

,,Když se ráno culík nepovede na poprvý, je to znamení, že ten den bude stát a nic..." zamručela jsem naštvaně a měla co dělat, abych kartáčem nemrskla o zem. Teta odešla ještě před tím, než jsem se vzbudila, takže jsem s Harrym mohla konverzovat, co hrdlo ráčí.

,,Takže v den, kdy jsme se potkali, jsi na hlavě měla účes hodnej hollywoodský hvězdy?" zasmál se Harry vysedávající na okraji vany jako slepice na hřadu.

,,Haha," vyplázla jsem na něj jazyk, rezignovaně odhodila gumičku do šuplíku a místo toho se natáhla pro skřipec. Rychle jsem vlasy smotala do bobku a ten skřipcem upevnila, aby mi pramínky vlasů nepadaly do očí.

Podívala jsem se na hodinky, které ukazovaly, že za pět minut mám stát před Tomlinsonovými. Obula jsem se, opatrně s ohledem na bolavou nohu, na záda si hodil předem připravený batoh a s Harrym v patách vyrazila na tu náročnou poouť, dlouhou asi dvacet metrů. Paní Tomlinsonová už stála ve dveřích, elegantně oblečená a načesaná se rty přetřenými rudou rtěnkou a jemným úsměvem na ní usazeným. Ritchie se ani nesnažil působit nějak uhlazeně, na všechno se vykašlal a jakmile mě spatřil, vyběhl zpoza sukně své zákonné zástupkyně a vrhl se mi kolem krku.

,,Ahoj, Destiny," pozdravila odměřeně paní Tomlinsonová, ale její oči se na mě smály. Jediné, co bránilo, aby to udělal i jej hlas, byla role manželky zbohatlíka, ze které nikdy nevystupovala, sebevíc by to v danou chvíli nevadilo.

,,Dobrý den," pozdravila jsem a pohladila Ritchieho po vlasech.

,,Ta je naparáděná," odfrkl si Harry, který ležérně postával vedle mě a opíral se tak o zárubeň dveří. Nemohla jsem si nevšimnout, že to vypadá velice atraktivně.