Wingless// FF Harry Styles CZ

XI. Odlišnost bolí

,,Co se děje?" vyděsil se Harry, když jsem se najednou sesula na zem a otřela si několik slz. ,,Proč jsi smutná? řekl jsem něco? Vždyť jsem nic neřekl. Destiny!" panikařil a já se musela pousmát nad tím, jak vyšiloval.

,,Nic jsi neudělal, Harry. Spíš jde o to... jak tady vidím ty davy lidí, který ani neznám a oni neznají mě a doopravdy ráda tu mám tak tři lidi, přijdu si na světě hrozně... hrozně sama. A teď, jak jsem mluvila o tom, že knihy jsou únikem z reality, nějak to na mě dolehlo. Mám Vincenta, ale ani Vincent, ani člověk, kterýho znám celej život a kterýho bych nevyměnila ani za zlatý sele, mi nerozumí ve všem. Jeho mají všichni rádi, on není ,ten divnej', on umí zapadnout, já ne," sypala jsem ze sebe. ,,Já nesnáším samotu, nevadí mi sedět sama v pokoji, ale nesnáším pocit samoty. Nesnáším pocit, že jsem na světě docela sama a nemám nikoho, kdo by mě měl rád. Vím, že takový lidi jsou a že je mám u sebe, ale někdy... někdy si přijdu, jako bych byla jen malá moucha rozpláclá na čelním skle celýho vesmíru. Jako... jako kdyby moje existence neměla žádnou váhu, žádnej smysl, jako kdybych..." zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. ,,Promiň, přestanu fňukat, vím, že na světě jsou na tom lidi mnohem hůř," třela jsem si slzy a zaklonila hlavu, aby další netekly.

,,Nečekal jsem, takovejhle proslov," pokýval uznale hlavou Harry. ,,Chápu, o čem mluvíš, nemysli si, taky jsem si často připadal bezvýznamnej, ale každej tu máme nějakej smysl. Ať už udělat šťastnýho někoho jinýho, nebo se stát slavnym... určitě tu nejsi jen tak pro nic za nic, abys zaplnila prázdný místo na židli ve třídě," utěšoval mě a obmotal mi kolem ramen ledovou vzdušnou ruku.

,,Děkuju, přesně tohle jsem potřebovala slyšet," zašeptala jsem a přitiskla se k němu. Bylo to tak zvláštní... dotýkat se jeho hmotného a přitom vzdušného těla. Ale naplňovalo mě to nějakou podivnou energií. Před očima mi proběhl poslední týden a já si přehrávala všechny ty chvíle, kdy jsem možná někomu pomohla a o kousek víc tak naplnila pohárek odměřující, kolik věcí jsem už udělala, abych naplnila svůj smysl.

,,Začínám nějak podezřele moc filozofovat, to většinou nedopadá dobře," zasmála jsem se a Harry se mnou.

,,Mohla bys dělat i horší věci, třeba plánovat vraždu," ujistil mě žertem. Dál jsem přemýšlela o všech těch chvílích a pak mi na mysli vytanul Zaynův obličej. Překvapilo mě zjištění, že v poslední době jsem na něj skoro nemyslela a vlastně na něj docela zapomněla. Potěšilo mě to, protože to znamenalo, že přestávám být zakoukaná do kluka, u nějž mám šanci asi jako u mladé verze Leonarda DiCapria nebo Johnyho Deppa.

,,Odlišnost bolí," vydechla jsem. Položila jsem hlavu na Harryho podivné rameno a nechala se chlácholit tou vůní, která se kolem něj vznášela, i když to byl jen duch.

,,Neviditelnost bolí," přihodil svou verzi.

,,Fajn, to netrumfnu," zasmála jsem se a trochu se odtáhla. ,,Jakto, že se tě můžu dotýkat?" zajímala jsem se a dívala se mu do pohledného obličeje. ,,Vždyť... jsi duch a duchové..." nedokončila jsem záměrně větu a čekala, co mi na to odpoví.

,,Jo, jsem duch, ale taky tvůj... strážce. Musim... musim se tě umět... řekněme dotýkat, abych tě mohl zachraňovat, neni možný, abych tě odstrčil ze silnice bez doteku," pokrčil rameny a přišpendlil pohled někam na strop. 

,,Asi bych se tam měla vrátit..." prohodila jsem a protřela si vlhké oči.

,,Asi jo," pokrčil rameny a stále koukal do stropu.

,,Ale nechce se mi tam,"

,,Tak se tam nevracej..."

,,Ale, Destiny!" protrhl ticho vysoký melodický hlas, o kterém jsem si já mohla nechat jen zdát. Zhluboka jsem se nadechla a pohled mi padl na Dory stojící ve dveřích na balkon a nepěkně se šklebící. ,,Co že nejsi dole, na oslavě?" vyptávala se na oko přátelsky, nicméně jízlivost v jejím hlase byla jen stěží nepostřehnutelná.