Soldier (Larry Stylinson)

1.

,,Miláčku, hlavně se opatruj, ano? Občas dej vědět, že jsi v pohodě, ať se nemusíme bát." usmála se máma a pohladila mě po tváři, než mi dala polibek.

,,Neboj se, mami. Zvládnu to," ujistil jsem ji. ,,Aspoň doufám," dodal jsem.

Mamka se uchechtla. ,,Věřím ti. Teď už jdi, ať všechno stihneš. Uvidíme se na přísaze," řekla s úsměvem, ale bylo slyšet, že se její hlas třese, i oči měla krapet zaslzené.

Naposledy jsem ji políbil na čelo. ,,Poudravuj Gemmu," řekl jsem a vystoupil z auta. ,,Pa, mami," dodal jsem, než jsem z kufru vytahal všechny tašky. Zamával jsem mamce a nechal ji odjet.

Teď už jsem tu sám. Na vlastní pěst.

Koukal jsem na menší budovu s prosklenými dveřmi. Vcházelo dovnitř několik dalších kluků v civilu. A tak jsem se vydal za nimi.

V každé ruce jsem svíral tašku s maskáčovým motivem a na zádech jsem měl menší batoh s osobními věcmi.

Vstoupil jsem do budovy. Skoro po celém prostoru byly hned u vchodu turnikety, až na asi metr a půl široký průchod vedoucí kolem kabiny, ve které seděl voják a něco zapisoval ohledně jednoho z kluků, kteří vešli chvilku přede mnou.

Když se uvolnilo místo, přešel jsem tam já.

,,Jméno," řekl okamžitě voják, zatímco já už se nadechoval k pozdravu.

,,Ehm... Harry Edward Styles," odpověděl jsem a čekal. Sjel mě pohledem a dál něco zapisoval do počítače.

,,Mhm.. Jo. Kasárna číslo 12, pokoj 69. Šťastný číslo, vojíne," řekl s perverzním chechtáním a podal mi klíče.

,,Děkuju," řekl jsem jen a šel dál dalšími prosklenými dveřmi, které vedly do jakéhosi dvora.

Prošel jsem jím a vešel do kasáren. Všude kolem mě procházeli vojáci v uniformách, někteří byli v civilu a v rukou svírali sešity a učebnice.

66, 67, 68, 69! Zajásal jsem a podíval se na dveře. Vypadaly... Jako dveře. Nic zajímavého na nich vlastně, kromě toho čísla, nebylo.

Povzdychl jsem si a vešel dovnitř.

Pokoj byl zařízen velmi jednoduše. Dvě postele podél stěn, dva psací stoly, dvě skříně a jedna středně velká lednice. Pokoj působil krapet depresivně, ale pořád lepší, než spát v jehličí. Což nás vlastně taky brzy čeká.

Hodil jsem své tašky na jednu z postelí a postavil se k oknu. Shlédl jsem dolu na prostor okolo kasáren. V dáli byl les skrytý za mocným horizontem. Kolem dokola bylo všude pole a spousta bahna. Akorát přímo pod okny byl asfaltový plac, na kterém stál vojenský pandur, do kterého naskakovali vojáci.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř se nahrnul pravděpodobně můj spolubydlící.

Černé vlasy, velmi tmavě hnědé oči a snědá kůže.

,,Eh, čau. Asi budem spolubydlící," usmál se a natáhl ke mně ruku. ,,Zayn Malik," řekl, když jsem ji váhavě uchopil.

,,Harry Styles," představil jsem se i já a přešel ke svým věcem na posteli. Z tašek jsem vyndal oblečení a narovnal ho do skříně.

,,Jak tak koukám, asi opravdu máme kliku, že se jako v ostatních základnách nemusíme holit. Jakože vlasy," řekl se smíchem. Je celkem ukecaný, ale nevadí mi to. Právě naopak.

,,No to jo!" přitakal jsem a na důkaz souhlasu jsem si projel prsty vlasy. Nechtěl bych o ně přijít...

V rohu místnosti byly dveře vedoucí do koupelny. Koupelna byla malá, obsahovala pouze nejdůležitější položky. Záchod, sprchový kout, umyvadlo a pár skříněk na osobní věci. Vyrovnali jsme si tam své věci a pak si sedli na postele.

Po zbytek dne jsem si povídal se Zaynem o našich rodinách, odkud jsme a podobně.

Zalehli jsme už v devět hodin, protože ráno musíme vstávat brzy.

****

Ráno jsme se Zaynem vstali ve čtvrt na šest. Vystřídali jsme se v koupelně a oblékli se zatím do civilu. Zamkli jsme pokoj a vydali se na onen dvůr, na který jsem koukal z okna.

Tam už stáli i ostatní muži v civilu, plus dvě ženy, ty ale byly pravděpodobně z jiné čety.

Na place byl rozruch, alespoň do té doby, než se ozvalo zapískání na prsty. Okamžitě všichni ztichli a upřeli pohledy dopředu.

Jelikož jsem stál vzadu, moc jsem našeho instruktora neviděl. Viděl jsem pouze jeho vzpřímený postoj s rukama za zády. Na hnědých vlasech měl vojenský baret s odznakem a měřil si nás přísným pohledem.

V pozadí se objevil velitel všech jednotek. ,,Vítejte na vojenské základně nesoucí název Eagle. Zde budete podstupovat intenzivní vojenský výcvik. Ti, kteří budou opravdu dobří, zůstanou na této základně nadále pracovat, ostatní budou přiřazeni k jiným základnám. Přeji vám mnoho štěstí a pevné nervy, budete je potřebovat. Nyní si vás vezmou do rukou vaši intruktoři. Rozejděte se na své placy, kde budete nastupovat," řekl velitel, který se jmenoval Payne.

Náš instruktor na nás mávnul a rozešel se někam pryč, my samozřejmě za ním.

Zastavili jsme se až na trochu menším placu, na kterém jsme byli sami. Rozestavěli jsme se kolem instruktora.

,,Mé jméno je Louis Tomlinson a jsem váš hlavní instruktor. Postupem času se k nám přidají ještě další dva, ale to teď neřešte," řekl. Měl velmi pronikavý hlas. ,,Nejdříve dostanete uniformy a později i samopaly, hned potom se přesuneme do učebny. Teď pojďte za mnou!" zavelel a my se rozešli za ním zpět do budovy.

Jak instruktor řekl, tak se stalo. Vyfasovali jsme uniformy a nakonec jsme skončili v lavicích.

Vojna zdaleka není jen o běhání po lese a budování fyzické kondice. S tím jsme všichni počítali. Tedy alespoň většina. Já ano.

----

Aloha! :3 Tak se hlásím s další Larryovkou, a to protože je 17. 3. a já mám narozky, tudíž mega hustou náladu! :D

Jen Vám chci říct, že se budu snažit popisovat to vojenské prostředí co nejlíp. Stejně tak všechno týkající se toho vojenství, protože můj bratr je voják. To ale neznamená, že vim všechno. Názvy základen a podobný věci si budu vymejšlet, takže asi tak... :D Stejně tak to, že si nemusej holit vlasy. To je blbost, všude si je musej holit, ale dokážete si snad ty naše šmudlíky představit bez vlasů? O ty je přece nemůžu připravit! :D

Snad se Vám bude povídka líbit a rozhodně mi sem sázejte komenty, potřebuju je, abych věděla, co zlepšit, co se Vám líbí a co ne a tak, chápete :)

Děkuji předem :*