Soldier (Larry Stylinson)

14.

Opravdu jsem netušil, že se to takhle zvrtne. Ani netuším, co to do mě tak najednou vjelo, ale nemohl jsem zastavit. A nelituju toho.

Vešel jsem na pokoj, kde byl Zayn a dával si do své vojenské tašky, kterou jsem vyfasovali na začátku výcviku, svoje oblečení. ,,Zee? Nech to ještě bejt. Prosím. Počkej ještě," řekl jsem a položil mu konejšivě ruku na rameno.

,,Proč Harry? A kde jsi vlastně byl?" zeptal se, ale opravdu nechal balení.

Potlačil jsem nutkání se zaculit a říct, že jsem byl u Louise. ,,Byl jsem si stěžovat. A řekl jsem jim, ať to znovu zkouknou a zkontrolujou. Ty zdravotní záznamy," řekl jsem a flákl sebou na postel.

Zayn se zasmál. ,,T-tos opravdu udělal? Proboha, to... To pro mě ještě nikdy nikdo neudělal! Jestli mě tu nechaj, přísahám, že ti budu nadosmrti dlužnej," řekl a začal se usmívat jako sluníčko. Až teď mi došlo, co tenhle výcvik pro toho kluka znamená. Udělal jsem dobrý skutek. Který jsem hned potom znehodnotil tím hříchem, kdy jsem vyjel po vlastním výcvikovém instruktorovi... Ale to nikdo neví, no ne? Tedy... Doufám.

Nemuseli jsme čekat dlouho a ozvalo se klepání na dveře, načež vstoupil muž, na kterého teď myslím úplně nejvíc. Před Zaynem jsem se ale choval laxně vůči Louisově přítomnosti.

,,Maliku? Nechte balení, obvinění z užívání dopingových látek bylo neoprávněné, tudíž zůstáváte," řekl. ,,A Stylesi?" zvedl jsem hlavu, kterou jsem ještě před chvilkou měl nasměrovanou nahoru ke stropu, a podíval jsem se na Louise. ,,Ty jdeš se mnou. Máme nevyřešené účty. Jdeš ven. A je mi jedno, že je za chvíli večeře, dáme si ji oba dva později. Pohyb!" křikl a já si v duchu říkal, jestli to jen hraje nebo jsem doopravdy provedl něco, čím jsem si vysloužil trest v podobě večerního běhání do noci.

,,Co jsem zase provedl?" zabručel jsem, ale zvedl se.

Louis protočil očima. ,,Nedělej, že nevíš. Dělej, boty a jde se," zavrčel.

Teď jsem se opravdu bál, co se děje. Nevypadalo to, že něco hraje. To jsem doopravdy zase něco provedl? ,,No jo proboha..." zavrčel jsem a nazul si tenisky. ,,Tak dobrou Zayne. Uvidíme se ráno," řekl jsem ještě a prošel dveřmi, které Louis otevřel.

Louis také popřál Zaynovi dobrou noc a taky vyšel z pokoje. ,,Louisi?" zašeptal jsem. ,,Co jsem udělal?" zeptal jsem se.

Louis se zasmál. ,,Nic, neboj se. Pojď, zmizíme," usmál se a rozešel se pryč. Vydechl jsem úlevou a s úsměvem se rozeběhl za ním, abych ho doběhl.

Venku jsme prošli celým areálem a šli až k bráně, která vedla do lesa, který ale stále patřil pod armádu. Armáda má skutečně velké pozemky. Všechno je ohraničené ostnatým drátem. Připadáte si tu jako nějaká zabijácká zvěř se vzteklinou, která se nesmí dostat pryč z tohohle pozemku.

,,Lou, kam mě to táhneš?" fňukl jsem.

Louis se zastavil a otočil se na mě. ,,Jak jsi mi to řekl?" zeptal se.

Nervózně jsem polkl. ,,L-Lou," odpověděl jsem opatrně, v domnění, že se bude zlobit.

Louis se však jen usmál. ,,Tak pojď, už tam budem," řekl jen a zase se otočil, načež se opět rozešel hlouběji do lesa.

Po nějaké době jsme se ocitli na menší pustině, která byla na celkem vyvýšeném místě, kvůli menšímu srázu, co zde byl. U kraje, než se pevnina takřka kolmo svěšovala dolů, byl velký kámen. Na ten si Louis sedl a pokynul mi, abych šel vedle něj.

Nejistě jsem se posadil na kámen a koukl se na Louise. Ten se opět jen pousmál a svěsil nohy dolu z kamene, takže mu volně visely dolů. Já tedy udělal to samé.

Zrovna zapadalo slunce, takže jsme měli opravdu nádherný výhled na poslední zlatavé sluneční paprsky. Nádhera.

,,Páni," vydechl jsem úžasem.

Louis se uchechtl a horlivě přikyvoval. ,,Jo. Je to krása. Je tu klid a ještě tak krásná podívaná," řekl. ,,Moc lidí o tomhle místě neví," pousmál se. ,,Je to taková moje zašívárna. Nejsou tu ani kamery, nic. Tohle je na kamerách slepý místo."

Teď jsem se pro změnu usmál já. ,,Tak to jsme tu sami," řekl jsem jen tak z legrace.

Louis se toho však chytil (ne že by to vadilo) a bez jakéhokoli ostychu si k sobě prsty za bradu přitáhl mou tvář. Opět jsem ucítil motýlky v břiše, když se naše rty setkaly. A nejen rty, ale později i jazyky spolu tančily nekonečný waltz, který se pozvolna změnil na cha-chu, až přešel na divoké a nespoutané tango.

Louis si přitahoval blíže i celé moje tělo, až jsem nakonec skončil obkročmo na jeho klíně. Pak jsem se ale odtáhl a podíval se za sebe, takže jsem spatřil tem sráz dolů. Trochu se mi z toho zamotala hlava, ale když se okolo mě pevně omotaly Louisovy paže, podíval jsem se zpět do jeho tváře.

,,Věříš mi?" zeptal se.

Zabořil jsem hlavu do jeho krčního ohybu. ,,Věřím," zahuhlal jsem a políbil ho tam.

,,To je dobře, protože já tě nenechám spadnout. Pokud spadneš ty, spadnu s tebou," řekl a zajel mi rukou pod triko, načež mě začal jemně škrábat nehty po zádech, což mi způsobovalo husí kůži, ale takovou tu příjemnou.

Bylo mi tak dobře, jak už dlouho ne. Cítil jsem se pohodlně i přes to, že jsem - dalo by se říct - skoro visel ze srázu. Já Louisovi opravdu hodně věřil, věřil jsem, že pokud doopravdy spadnu dolů, spadne taky. Ne že bych chtěl, aby se mu něco stalo, ale nejsem v tom sám.

,,Takže... Neměl jsi problém, když jsi zařizoval toho Zayna?" zeptal jsem se.

Louis zavrtěl hlavou. ,,Ne zlato, všechno je v pohodě. Ale to se chceš teď opravdu bavit o tomhle?" zeptal se.

Pousmál jsem se a zvedl jsem hlavu. ,,Tak nebudeme mluvit," zašeptal jsem a přisál se na jeho rty.

Toho večera nedošlo k ničemu vážnějšímu, než k líbání a mazlení, ale to mi vůbec nevadilo. Byl to nádherný večer i bez toho, a já po tom ani nijak zvlášť netoužil. Tedy ano, samozřejmě, že jsem nad tím přemýšlel, Louis mě velmi přitahuje, ale nebyl jsem jako nějaký pes, který se o to pokouší, dokud nedostane, co chce. 

Když jsme s Louisem šli nazpátek, potkali jsme venku Zayna s Jane a Michelle. 

,,Doufám Stylesi, že příště, až si budeš zase dovolovat, nebude ti ti vadit jít zase běhat v terénu," řekl Louis a odpojil se ode mě. 

Já zatím došel k hloučku mých nejbližších přátel. ,,To je ale debil," utrousil jsem jen tak, abych všechny přítomné přesvědčil, že Louise nesnáším. Což samozřejmě nebyla ani trochu pravda. 

,,Ahoj Harry," pozdravily mě holky sborově, načež se obě rozchechtaly tomu, jak se trefily ve stejnou dobu, načež se začaly pošťuchovat a blbnout, až se svalily na zem a tam se opět rozesmály. Tomu jsem se pouze zasmál. 

,,Ahoj, jak je?" zeptal jsem se a svalil se na lavičku vedle pokuřujícího Zayna. 

,,Mně je supr čupr mega moc libově," vydechl Zayn spolu s kouřem. ,,Díky tobě. Jak jsem řekl chlape. Jsem ti nadosmrti vděčnej. Děkuju," řekl s úsměvem a poplácal mě po rameni. 

Kdyby Zayn věděl, že to, že jsem za Louisem šel a dal se s ním ten den dohromady (v rámci možností), bylo díky němu, byli bychom si kvit. To já jsem Zaynovi vděčný. A dokud budu s Louisem, a vlastně i když nebudu, budu mu vždycky vděčný. 

,,Nemáš zač, Zee. Nemáš zač," zamumlal jsem a myšlenkami následoval hnědovlasého modrookého vzdalujícího se muže...

--------

Část je věnována mé supr čupr úžasné sestřičce, LY sis! :****** <3