Soldier (Larry Stylinson)

34. - THE END

,,Louisi," zalapal jsem zděšeně po dechu...

----

Okamžitě jsem začal tahat kufr se zbraněmi pryč, aby neměl Louis zavalený hrudník.

Klekl jsem si k němu. ,,Lou?" řekl jsem tiše, ale žádná odezva.

Nejdříve jsem mu zkontroloval tepny, načež jsem zjistil, že jeho tep byl hodně slabý.

,,Do prdele, Loui vydrž!" křikl jsem tlumeně a následně se rozkašlal kvůli kouři. Vzal jsem jeho ruce a opatrně ho nadzvedl ze země, načež jsem si ho hodil na záda.

Rychle jsem spěchal ven, viděl jsem všechno rozmazaně. Do očích se mi hrnuly slzy, částečně kvůli kouři a částečně kvůli té úzkosti a kvůli strachu o Louise. Naše shledání jsem si představoval milionkrát a to v různých podobách, ale nikdy ne takhle.

,,Jassi, našel jsem ještě dalšího!" křikl jsem a Jasper se mi ihned vydal na pomoc.

Opatrně jsme položili Louise na zem a já si až na denním světle všimnul, že musel schytat i pořádnou ránu do hlavy, protože ji měl od krve.

,,To je Tomlinson!" vydechl Jasper udiveně.

Přikývl jsem a snažil se být v klidu. Upřímně jsem měl co dělat, abych se nerozbrečel. Ten pocit, který jsem cítil, nedokážu ani popsat. Převažovala však obrovská vnitřní bolest.

Kousl jsem se do rtu a začal jsem s Jasperem provádět první pomoc.

,,Loui prosím, musíš to zvládnout!" křikl jsem.

V tu chvíli k nám přiběhli záchranáři a odehnali nás. Rozhlédl jsem se okolo.

Na zemi byly kousky vrtulníku, mezi kterými klečeli záchranáři nad nehybnými vojáky. Pár z nich se začalo probouzet, takže se ozývaly bolestné výkřiky. Vrak zatím začali hasiči hasit, protože začal doutnat. Také se všude začalo rozlévat vytékající palivo. Ozývalo se pokřikování hasičů i záchranářů. Naši vojáci, kteří přišli na pomoc a následně byli jako já s Jasperem odehnáni, v povzdálí mluvili o tom, jak se to stalo a co přesně se stalo.

Byla to hrůza. Začala se mi z toho všeho dost motat hlava, cítil jsem pach škvařících se drátů. Měl jsem najednou pocit, že jestli se stane ještě něco dalšího, seknu sebou a budu další člověk, se kterým budou muset záchranáři něco dělat.

Otočil jsem se zpět na Louise.

,,Rychle s ním do auta, jeho stav se zhoršuje!" zavolal najednou jeden ze záchranářů.

,,C-Cože?" vykoktal jsem ze sebe a přiběhl k nim.

,,Jděte pryč pane," odpověděl další a začali Louise nakládat na nosítka.

,,Počkejte! Můžu jet s vámi?"

,,Nevidíme důvod pane. Promiňte, musíme ho odvézt," řekl zase jeden z nich a rozběhli se i s nosítkem k sanitě. Běžel jsem s nimi a sledoval ho až do té doby, než zavřeli dveře a začali odjíždět.

,,Lou!" křikl jsem za sanitou a se slzami v očích jsem se frustrovaně začal tahat za vlasy.

Najednou mi někdo položil ruku na rameno. Byl to Jasper.

,,Jeď," řekl vlídně a natáhl ke mně ruku, ve které držel klíčky od jeho auta.

,,C-Co?" zeptal jsem se zmateně.

,,Jeď Harry. Potřebuje tě," strčí mi do ruky klíčky.

Vděčně jsem ho na pár sekund objal a poplácal ho po rameni. ,,Děkuju," špitl jsem, ještě jsem ho jednou poplácal a rozběhl se k jeho autu.