Soldier (Larry Stylinson)

8.

*o dva týdny později*

Plazil jsem se po jehličí a jen občas vykoukl, abych zjistil, jak to vypadá okolo. Musím si rychle najít nějakou skrýš. Tady rozhodně nejsem v bezpečí.

Tahle hra se mi líbí. Dostali jsme za úkol uniknout skupinám vojáků z jiných čet. Ti jsou šikovnější. Ale to instruktory nezajímalo. Pokud nás někdo chytí před polednem, dostaneme trestné body. Trestné body se pak odečítají při celkových testestech, ve kterých se zjišťuje, kdo je nad a kdo pod čarou. Ti pod čarou vypadávají a dál nesmí pokračovat ve výcviku, naopak ti nad čarou pokračují. A já chci pokračovat, takže si nemůžu dovolit dostat tresné body.

Rozhlédl jsem se okolo a hledal, kam bych mohl zalézt. Vlevo bylo pole s dlouhou trávou. Tam rozhodně ne, byla by vidět cesta z vyšlapané trávy.

Jenže vpravo byl jen les. A ani nebyl moc hustý, nebyla tam moc tma. Tam se nemůžu schovat.

No a za mnou byla řeka. Tam už vůbec ne.

Zaslechl jsem hlasy. Začal jsem mírně panikařit.

,,Do prdele," zakňučel jsem šeptam.

Stromy. Samé stromy...

Rychle jsem se zvedl a přiběhl ke stromu, na který jsem se začal sápat.

Na jednu z větví jsem dosedl zrovna, když na plácek přišla třetí četa. Ani jsem nedutal a snažil se zklidnit svůj zběsilý tlukot srdce i zrychlený dech. Bylo to těžké nevydávat ani hlásku, když jsem byl tak udýchaný jak kvůli adrenalinu v mé krvi, tak z rychlého šplhání nahoru.

Přitiskl jsem si nohy k hrudi a poslouchal vojáky pod sebou, jak se dohadují, kde by kdo mohl být.

Nevím, kolik minut uběhlo, ale nakonec odešli a já se trochu uvolnil. Rozhodl jsem se však neslézat dolů. Trošku jsem se uvelebil, v rámci možností, a opřel jsem se o kmen.

Křupnutí větve opodál mě probralo. S úlekem jsem se kolem sebe rozhlédl a hýbnul sebou tak, že jsem málem sletěl dolů. Zjistil jsem, že je slunce dost nízko. Usnul jsem snad?

Opatrně jsem pohlédl dolů a ihned spatřil modré studánky, které do mě pohledem propalovaly díru. ,,Můžeš slézt," řekl.

Polkl jsem. ,,Dobře, pane," přikývl jsem a chytl se větve, na které jsem seděl. Otočil jsem se a chytl se tak, abych mohl slézt.

Když jsem byl asi tři metry nad zemí, uklouzla mi bota a sjel jsem po stromě jako hasiči po tyči. Dopadl jsem na zem a okamžitě se z té rány do zad rozkašlal.

Louis zakroutil očima a chytl mě za ruce, za které mě vytáhl do sedu a natočil mě tak, abych se opřel o kmen.

,,Jako vždy nešikovný Harry," řekl Louis pobaveně. Za ruce mě ovšem pořád držel. Hluboce mi pak pohlédl do očí a mně po těle přeběhla husí kůže. Zíral na mě a já na něj.

Louis si odkašlal. ,,Ehm. Dneska už máte volno. Jestli chceš, můžeš jet třeba domů, Zayn mi říkal, že jede s Jenny a Michelle pryč, takže bys tu asi byl sám," řekl s nervozitou v hlase a pustil mé ruce, při čemž se postavil na nohy. Louis se otočil a začal odcházet ode mě.

Vysápal jsem se na nohy a následoval odcházejícíhou Louise.

Nikam nepojedu. Zůstanu na základně. Rodina je odsud daleko a stejně nemám auto a spoje si doopravdy narychlo hledat nebudu. Máma se mnou ani nepočítá... A Gemma bude určitě se svým klukem, takže bych se doma asi nudil úplně stejně jako tady.

A tak jsem zbytek dne byl sám. Chvíli jsem byl v posilovně, chvíli jsem se učil na zkoušky. Byla to nuda. A to se budu muset nudit ještě zbytek večera, v sobotu a téměř celou neděli, než přijede Zayn s holkama.

Doteď jsme trávili víkendy spolu, ale Jenny s Michelle jely domů za rodičema a jelikož má Zayn něco s Jenny, vzaly ho s sebou. Takže jsem tu teď sám. Dokonce i skoro všichni instruktoři vypadli, když viděli, jak je tu málo lidí.

Povzdychl jsem si a zavřel sešit. Zvedl jsem se a vyšel z pokoje, který jsem zamkl.

Vyšel jsem ven. Bylo teplo, dokonce byly vidět i hvězdy. Vánek mi zlehka čechral vlasy. Opřel jsem se o fasádu kasáren a zíral do tmy. Je ticho, což tu je velmi nezvyklé. Vždy tu je hluk.

,,Občas mám pocit, jako by mě celej svět opustil a já zůstal sám," škubnul jsem sebou nad Louisovým hlasem. Stál vedlě mě, opřený jako já. Byl jsem tak mimo, že jsem si ho ani nevšiml. ,,Každej si myslí, že jsem bezcitnej parchant, ktetej se vyžívá v bolesti, utrpení a všech negativních věcech. Že si nezasloužím milovat. Jenže já jsem taky jen člověk," pokračoval.

Připadal jsem si divně. Ví vůbec, že vypouští své myšlenky ven nahlas? Není třeba náměsíčný nebo tak něco? Takového Louise skoro neznám, podle mě se moc nesvěřoval. A o to víc mě znepokpjovalo, že to říkal právě mně. Ale soucítil jsem s ním. I já mám takový pocit. ,,Znám to, pane," přitakal jsem posmutněle.

,,Harry, nejsem ve službě. Žádný pane, prosím," vydechl prosebně.

Usmál jsem se a sedl si na schod, což po chvilce váhání udělal i Louis. ,,Každý si zaslouží milovat, ať je jakýkoli. Mně se váš přístup naopak velmi líbí. Hodně jste mě toho naučil," řekl jsem upřímně a automaticky mu opět vykal.

Louis se uchechtl. ,,Jo, a ty se každým dnem zlepšuješ. Už ani neděláš průsery a naschvály. A budu dělat, že to vykání neslyším," zasmál se.

I já se smál a přikyvoval.

Ještě asi hodinu jsme si povídali a vylévali si srdíčka, než jsme se zvedli a šli k pokojům. Doprovodil jsem Louise k tomu jeho.

,,Tak dobrou noc, Harry," špitl a dál na mně visel pohledem.

,,Dobrou," usmál jsem se a chystal se odejít, ale po chvíli mě překvapila  Louisova ruka na mém zápěstí. Zastavil jsem se a otočil se zpět k němu.

Najednou se rychle přiblížil, natiskl mě na stěnu chodby a přilepil své rty na mé.

Byl jsem jako omráčený. Ani jsem se nehnul, jen jsem se zavřenýma očima vnímal Louisovy doteky. Byly naprosto úžasné, i když jsem se vduchu proklínal.

Když si Louis uvědomil, že jsem se ani nehnul, ztuhl a doslova hlemýždí rychlostí se odtáhl od mých rtů. Když jsem otevřel oči, Louis je měl stále zavřené a chvěl se. Nasucho jsem polkl a Louis konečně otevřel oči.

Těkal očima z místa na místo a opět couvl. ,,Eh, já... T-tohle..." koktal.

Možná jednou přijdu o všechno, ale rozhodl jsem se to risknout.

Když chtěl zase začít mluvit, tentokrát jsem byl já ten, co zakročil.

Přistoupil jsem k Louisovi a přitiskl si ho k sobě. Trochu zalapal po dechu a zorničky se mu rozšířily údivem, ale nebránil se.

Když se trochu vzpamatoval, převzal vedení a táhl mě k sobě do pokoje.

Jestli se tohle někdy někdo dozví, máme já i Louis po práci.