Soldier (Larry Stylinson)

18.

,,Lou, počkej," zastavil jsem ho mírným odstrčením. Ne že by se mi jeho péče nelíbila, ale nejdřív jsem potřeboval něco zjistit.

Louis se zarazil a se znepokojeným výrazem se mi podíval hluboko do očí, jako by se snad snažil nahlédnout do mého mozku nebo duše a snažil se sám uhodnout, co mám za problém. ,,Co se děje? Udělal jsem něco špatně? Promiň, asi spěchám..."

,,Lou... Už jsme spolu jednou něco měli. Vážně si myslíš, že zrovna v tuhle chvíli spěcháš?" uchechtl jsem se. ,,Ne. Jde o to... Mám jednu otázku," sklopil jsem pohled.

,,Jakou?"

,,Vím, že zrovna teď není nejvhodnější chvíle na to to probírat, ale... Jak to tehdy bylo s tou holkou? Ta bruneta, tuším... Eleanor? Jsi bisexuál nebo...?"

Louis se smutně pousmál a tentokrát on sklopil pohled, načež se ode mě úplně odtáhl. ,,Věděl jsem, že tahle otázka přijde... A odpověď je taková... Že nejsem bisexuál. Jsem gay. Opravdu jsem. A Eleanor byla prostě jen... No, měla mi pomáhat to krýt. A stále pomáhá. Ona, je to jedna z mých pár kamarádek, ale jednou za čas za mnou přijede na základnu, do Eagle, a předstírá, že je moje holka, aby všichni snáz uvěřili, že jsem hetero. Což samozřejmě není pravda, ale to oni neví. Doufám," odmlčel se. ,,Chtěl jsem ti to vysvětlit, ale nedal jsi mi šanci, a tak jsem to nechal plavat a říkal si, že jsi třeba zapomněl. Ale vnitřně jsem tušil, že se zeptáš."

Pousmál jsem se. ,,Takže... Eleanor není tvoje holka?" ujišťoval jsem se.

Louis se zasmál a přiblížil se ke mně, čímž dával najevo, že rozmrzl. ,,Ne. A jinou holku taky nemám. Mám jen jednoho sexy studentíka, kterej se mi teď válí na gauči," olízl si rty a nahnul se ke mně tak, aby mě jeho vlasy polechtaly na nose.

,,Ten sexy studentík klidně může vstát," zamumlal jsem do jeho přibližujících se rtů.

Louis zavrtěl hlavou a pokračoval v přibližování našich rtů, ale zdálo se mi, že to dělá nevydržitelně pomalu, takže jsem prostě cuknul hlavou dopředu a zprudka ho políbil.

Byl jsem rád, že Loui s Eleanor nic nemá. Byl jsem až moc sobecký na to, abych se o Louise s kýmkoli dělil, i když spolu vlastně nejsme ani my dva. Ano, je zřejmé, že k sobě něco cítíme. Tedy já k Louisovi určitě. Ale nikdy jsme si neřekli, co jsme. Neřekli jsme si, že spolu budeme chodit. Neřekli jsme si ani, že budeme kamarádi s výhodama. Je to zvláštní, docela bych ale chtěl vědět, co vlastně jsme. Ale byl jsem až moc pohlcen jeho rty a jinými dotyky našich těl, než abych je mohl přerušit a pokazit tak tuhle nádhernou chvíli.

Zazubil jsem se a omotal mu ruce kolem krku. ,,Takže ty máš na gauči sexy studentíka? Toho bych rád poznal. Rád bych poznal toho, co teď rozvaluje svoji prdel na tvém gauči," zašeptal jsem mu do ucha a následně jsem mu zlehka vtiskl polibek na krk.

"Myslím, že poznáš nejen jeho, ale i něco víc..." šeptne Louis a rozepne mi první knoflíček na mé košili.

Popravdě jsem byl rád, že jsem se stihl po cestě v autě převléct z trika do košile, jelikož teď bude mít Louis s vysvlékáním mě víc práce a mně se líbilo, jak se na mě ve zpětném zrcátku koukal.

,,Už ti, Harry, někdo někdy řekl, že by ti nejradši vyšukal mozek z hlavy?" zeptal se Louis.

,,Ne. Častěji jsem totiž slýchával, že žádný mozek nemám, tudíž by to nebylo možné. Z biologického hlediska je to naprosto ne-" ,,Harry, jestli ti někdy někdo řekl, že nemáš mozek, osobně ho odstřelím, protože inteligentnější stvoření, než jsi ty, opravdu neznám."

,,Myslím si, že se bavíme o naprostých kravinách, takže se vrátíme k tomu co jsme dělali před několika sekundami, nebo nám obou změkne," prohodil jsem a pak se zarazil.

Opravdu jsem tohle právě řekl? Svému instruktorovi.

'Je to tvůj milenec', říkalo moje podvědomí.
Ano. Ale taky instruktor.
'Jo. Ale hlavně milenec. Přiznej si, že nemyslíš na nic jiného, než na sex, když ho vidíš' , říkalo opět.

Raději jsem se vykašlal na přemýšlení a znovu jsem se začal plně soustředit na Louisovy ruce, které mi z ramen pomalu sundávaly košili.

"Tohle bych do tebe v životě neřekl," zašeptá mi na rtech a nadechuje se k tomu, aby řekl ještě něco, jenže ho přeruší mé rty na těch jeho. Pomalu ho převalím pod sebe a obkročmo si na něj sednu.

Lidé by mě mohli přirovnávat ke krotkému beránkovi a je pravda, že já takový vlastně jsem, ale on mě v jistém směru změnil.

Nejsem zase tak krotký, jak se zdá. Kdybych k Louisovi stále neměl respekt a kdybych se nesnažil udržet se, pravděpodobně bych si ho teď podával tak moc, že by to Louise donutilo přemýšlet o tom, jestli to náhodou už není znásilnění. Ne že bych si tolik věřil, ale myslím, že každý víme, co dokáže přirozená vášeň s člověkem udělat.

Louisovy ruce mi opět přejížděly po bocích, po zádech a občas se zapletly do mých vlasů, když jsem se k němu sklonil a líbal ho. Naše jazyky spolu opět tančily pomalý a něžný tanec, který se pak ale zvrtl ve zběsilý twerk.

Ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekal, mě Louis povalil pod sebe.

Upřímně? Bylo mi trochu divné, že mě nechává tak dlouho nahoře. Nicméně jsem nic nenamítal, když mi pomalým tempem začal sundavat všechny části mého oblečení. Navíc svlékání prokládal i polibky na těch částech těla, kde sundal oblečení.

Tedy až na onu část. Tam, k mému potěšení, nezůstal jen u polibků a laskání. Jeho rty se otíraly o můj neklidný rozkrok, což mě přivádělo k šílenství. Netrvalo však dlouho a já se svíjel rozkoší, což vytvořilo Louisovi ďábelský úsměv na tváři.

Louis mě pak nechal, abych se trochu uklidnil a sám si sundal svoje oblečení. Po chvilce už si hověl mezi mýma nohama, které jsem pak omotal okolo jeho těla, samozřejmě hned po tom, co si mě dostatečně připravil.

Úžasný pocit, mít ho takhle u sebe. Myslím tím samozřejmě Louise. I když neříkám, že nemyslím i Louise Juniora. Ten mi taky chyběl, a to moc.

Ve chvíli, kdy se Louis Junior dotknul mého těla, v mém břiše vylétli motýli. Cítil jsem se tak nádherně blaženě, ale zároveň tak nepříjemně. Jako bych chtěl a zároveň nechtěl, aby přestal. Ale moc dobře jsem věděl, jaká věc vyhrávala.

Pak mě z tohoto přemýšlení vytrhla bolest mého zadku. Ani jsem si nevšiml, že na mě Louis mluvil.

,,V pořádku? Harry!" zaslechl jsem, zatímco jsem měl ruce v pěst, rty i oči pevně semknuté a všechny svaly v těle zatnuté.

Jen jsem dál zůstal v křeči, ale po chvilce se naštěstí bolest vypařila a já se uvolnil, načež jsem pokynul Louisovi, že může pokračovat. A tak se rozpohyboval a naše těla o sebe narážela, při čemž se z našich úst linuly steny.

Víte, nikdy jsem nevěřil, že ona ďábelsky skvělá činnost doopravdy trvá tak dlouho, jak vždycky bylo ve filmech nebo knihách. Ale dnes jsem tomu poprvé uvěřil. A nebylo to jen tím, že jsme neskončili jen u jednoho kola, ale tím, že to bylo tak procítěné, že jsme absolutně nevnímali, jak plyne čas. A ani jsme nechtěli. Existovala pro nás jen dvě věci, a to tělo toho druhého a samotná přítomnost toho druhého. A nic jiného jsme nevnímali.

Proto jsme se docela divili, že když jsme už jen spokojeně leželi v objetí na Louisově gauči, venku už byla černočerná tma a hodiny ukazovaly devět hodin.

Nic jsme neříkali. Po celou dobu jsme si jen šeptali něžná slůvka, ale jinak jsme nemluvili. Nechtěli jsme kazit tu úžasnou atmosféru.

Ten den jsme spolu hned po společné sprše zalezli do postele a spokojeně a zároveň velmi vyčerpaně jsme usnuli ve společném objetí.

-----------

S touhle kapitolou mi pomáhala moje milovaná sestřička JanineJancisek, za což jí mimochodem moc děkuju :**