Soldier (Larry Stylinson)

7.

Později večer jsme umírali nudou, než Zayna napadlo, že můžem jít na pokoj k holkám. Moc se mi sice nechtělo, ale Jane už jsem znal, tak jsem si řekl, že by to mohlo být fajn. Akorát mi vrtalo hlavou, jak holky zná Zayn...

Nicméně jsme nakonec skončili opravdu na jejich pokoji.

,,Ahoj! Tak to ty jsi Zaynův spolubydlící!" zvolala nadšeně Jane a krátce mě objala. ,,Tohle je Michelle, moje sestra," zazubila se.

Pohlédl jsem na dívku, na kterou ukazovala Jenny. Měla zelené oči a vlasy v barvě špinavé blond, možná i světle hnědé. Nebyly si s Jane podobné. Možná je jedna po matce a druhá po otci, težko říct.

,,Jsem Michelle," usmála se stydlivě a natáhla ke mně ruku, kterou jsem uchopil a potřásl si s ní.

,,Harry," usmál jsem se a snažil se působit uvolněně, aby se uklidnila i ona. Vypadala dost vynervovaně.

Sedli jsme si na zem a opřeli se o co se dalo. ,,Takže? Vy dvě jste sestry? Nejste si moc podobné..." začal jsem mluvit.

Jane se usmála. ,,No, my nejsme pokrevní sestry. Když jsme byly malé, dostaly jsme se do dětského domova a ihned se spřátelily..."

,,..No a pak nás obě dvě adoptovali naši rodiče. Jsme sestrami už od dvou let, jedna bez druhé nedáme ani ránu..."

,,...A tak jsme tady," dokočila Jenny řeč, ve které se holky střídaly a vzájemně se doplňovaly.

Teď mi to dávalo smysl.

Zayn celou dobu pokyvoval, jako by jejich příběh znal léta. ,,No a jak se vám daří na výcviku?" zeptal se Zayn holek.

,,Je to těžší, než jsme čekaly. Ale zároveň je to prostě úžasný, všechny ty zkušenosti a hezcí kluci..." zachichotala se Michelle. Jane se smíchem přitakala. ,,A co ty, Harry? Nic o tobě nevíme. Jak jsi žil?" upřela na mě pohled.

Polkl jsem. Nemám to moc rád, ale jsou to mí přátelé. ,,No, doteď jsem žil s mámou a sestrou v Holmes Chapel. Mamka je Anne a ségra je Gemma. Teď je zrovna Gemma na dovolený s přítelem, takže jsem se s ní ani nerozloučil, což mi připomíná, že jí musím zavolat..." řekl jsem zamyšleně.

,,Páni, to mě překvapilo. Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem si tě představovala jako jedináčka," přiznala Jenny.

Zayn se zasmál. ,,To si normálně představuješ lidi?"

Jenny po něm hodila rádoby naštvaný výraz a dala mu pěstí do ramene, na což Zayn zareagoval předstíranou bolestí a pokusem o napodobení odpadávání ramene.

****

Vyšel jsem z pokoje s výmluvou, že jdu spát. Ne že bych s nimi nechtěl být, je to strašně moc fajn, ale já jsem dnes až moc unavený.

Procházel jsem chodbou a mířil na svůj pokoj. Zahýbal jsem za roh, když jsem do někoho narazil a sletěl na zem. Zase.

,,Pro boha, ty mi nedáš chvíli klidu, že ne?" povytáhl Louis obočí a vypadal nadmíru pobaveně, když mě viděl škrábat se na nohy. Nakonec mi podal ruku a pomohl mi vstát.

,,Eh, ne pane. Totiž, promiňte pane. Dneska mám špatný den," vymluvil jsem se. Ve skutečnoati jsem byl tak trochu mimo a utápěl jsem se v myšlenkách, když jsem se s ním srazil. Dobře, definitivně jsem se rozhodl, že nebudu při chůzi přemýšlet...

,,Ach tak," pokyvoval pobaveně hlavou. ,,A co to štěstí s mincí? Jak jsi to udělal?" povytáhl zvědavě obočí a založil si ruce na hrudi.

Zasmál jsem se. Naklonil jsem se blíž k němu a do ucha mu zašeptal: ,,To je tajemství, pane..."

Měl jsem najednou hravou náldu a jelikož na mě Tomlinson nemůže, proč ho trochu nepozlobit?

Nasucho polkl. ,,Jdi spát, Harry," mrkl na mě a odešel.

Zíral jsem na jeho záda. No dobře, možná jsem zíral trochu níž... Ale to je jedno. Spíš jde o to, že mě nadmíru baví ta hra, co tu spolu hrajeme.

Fascinující.

Zatřepal jsem hlavou a šel na pokoj. Dal jsem si sprchu a pak jsem si zalezl do postele. Vytáhl jsem mobil a vytočil velmi známé číslo.

,,Harry?" ozvalo se z druhé strany.

,,Ahoj mami. Jak je?" zeptal jsem se.

,,No... Dobře. Ale to nemohl ten hovor počkat do zítřka? Je skoro půlnoc."

Sakra, neuvědomil jsem si to.

,,Eh, promiň. Jen mi ještě řekni, jak se má Gemma a pak už tě nechám," pousmál jsem se.

,,Gemma je nadšená a moc tě pozdravuje!" řekla máma a já potichu zajásal.

,,Tak dobře, taky ji pozdravuj. Že se jí ozvu. Teď už jděte spát. Opatrujte se a dobrou noc," mlasknul jsem na telefon, aby to vytvořilo dojem, že posílám pusu.

,,Ty taky, buď opatrný, zlato. Dobrou noc," řekla, než se ozval také mlaskavý zvuk a nakonec i pípání ohlašující konec hovoru.

Povzdychl jsem si a schoval mobil pod polštář. Zahrabal jsem se pod peřinu. Po chvíli jsem usnul a dostal se tak do říše, kde se mi v jednom kuse objevuje malá, vypracovaná silueta. Kdybych se na ni měl podívat zblízka, tak by rozhodně měla hnědé a rozcuchané vlasy, modré oči s příměsí šedi, a taky by měl strniště. A dokonale tvarované rty...