Soldier (Larry Stylinson)

3.

,,Dobré ráno! Dneska se jdete vzdělávat jinak. Za mnou!" křikl a rozešel se k budově.

,,Tohle courání tam a zpátky mě asi zabije..." zahuhlal Zayn s uchechtnutím.

,,Jo, to teda. Určitě nás mučí schválně," odfrkl jsem si.

,,To si piš, Stylesi. A tebe obzvlášť," zaslechli jsme hlas instruktora zepředu. ,,Teď drž klapačku, nebo všichni dostanete deset kol kolem kasáren!"

Trochu jsem strnul a podíval se na Zayna, který se taky divil, kde všude má Louis uši.

Nakonec jsme skončili ve třídě. Měl jsem místo bohužel hned ve předu.

,,Fajn... Takže. Tady jsou učebnice a sešity. Každej si jedno z toho vezme. Hned!"

Všichni jsme se zvedli a brali si sešity a knihy. Pak jsme si zase sedli na svá místa. Každý jsme měl jednu lavici, tudíž tu nebyly takové ty klasické, kde máte vedle sebe souseda.

,,Dobře. Vy jste druhá četa, šestá rota... Dobrá. Takže... Strana pět prosím," promluvil Louis my si všichni otevřeli učebnici na určené straně.

Čekalo nás několik hodin úmorné výuky...

****

,,Pro Krista, on nás chce doopravdy zabít..." zamumlal Zayn, když se Louis rozhodl, že po šesti hodinách sezení se potřebujeme 'trochu' rozhýbat. Přikývl jsem. Nemohl jsem totiž mluvit, jelikož mi z toho neustálého běhání naprosto vyschlo v krku.

Už přes hodinu nás Tomlinson tahá naprosto příšerným terénem. Všude je po vydatném dešti (který se spustil, když jsme obědvali) bahno a povrch se sesouvá pod těžkými botami nasáklými vodou.

,,Tak běžíme nazpátek," zavelel a my s úlevným zaskuhráním začali sbíhat kopec.

****

Rýpal jsem se ve večeři a myšlenkami bloumal všude možně. Zayn už byl dávno na pokoji a pravděpodobně spal, zatímco já byl jako poslední voják pořád v jídelně a ne a ne do sebe nacpat to jídlo.

,,Co ty tady?" škubnul jsem sebou leknutím, když na mě promluvil velice známý hlas. ,,Huh, promiň. Nechtěl jsem tě vyděsit," pousmál se Louis. ,,Můžu?" ukázal na židli naproti mně. Jen jsem přikývl a přemýšlel, co má za lubem.

,,Neměl by ses jako všichni ostatní hrnout do postele?" povytáhl obočí a spojil konečky prstů jedné ruky s druhou.

Povzdychl jsem si a odložil příbor, načež jsem se pohodlně (v rámci možností) opřel o opěrku židle.

,,Nevím, proč bych vám to měl říkat," odsekl jsem. Nic mu do toho není.

Zakroutil očima. ,,Mohl bych ti dát několik koleček, jestli chceš!" zavrčel.

Přimhouřil jsem oči, naklonil se dopředu a zadíval se mu do očí. Trochu se mi z toho udělaly mžitky před očima. Má je tak modré! ,,Na to v tuhle chvíli nemáte nejmenší právo."

Louis nejdřív překvapeně koukal, než se na jeho tváři objevil úšklebek. ,,Jsi drzej jak opice... Já můžu všechno, chlapče. Copak ti tehdy nestačilo to jedno kolo naplno? Kdo tě pak musel přidržovat, aby ses nesklátil, hm?"

Ironicky jsem uchechtl a vstal. Do ruky jsem vzal talíř s netknutým jídlem a rovnou ho po cestě vyhodil.

*Louis' POV*

Nevím, jestli je to magor nebo je odjakživa takový, ale rozhodně mě to udivuje. Všichni ostatní jsou podělaní strachy, jakmile na ně zvýší jakýkoli instruktor hlas.

Ale Harry? Ví moc dobře, kdy nad nimi máme moc a nebojí se říct svůj názor. Měl bych být na něj naštvaný. Samozřejmě, trochu té zloby tam je, nejsem zvyklý, že se kdokoli opováží odporovat mi. Avšak tady převládá neurčitý pocit. Nebo spíše pocity. Nějakým způsobem mě tenhle kluk rajcuje. Touha, chtivost a vzrušení. To jsou ty pocity, které ve mně vyvolává.

To, že jsem homosexuál nikdo neví. A taky nesmí vědět, jelikož bych měl po práci. Vojenské základny jsou plné kluků a kdyby se kdokoli dozvěděl o mé orientaci, bylo by jasné, že mám po srandě.

Samozřejmě se mi za ta léta líbila spousta kluků, ale nikdy ne tolik. Nejen Harryho vzhled, ale i povaha a chování jsou jeho dokonalé vlastnosti.

Bojím se, že ztratím kontrolu nad svými činy. On se mnou dělá něco, co si sám nedokážu vysvětlit.

Jeho nohy. Dlouhé a štíhlé. Trup. Svalnatý. Prsty. Tak dokonale dlouhé! A ten zadek...

Zatřepal jsem hlavou, dokud se má fantazie ještě dala krotit. Zvedl jsem se a vyšel z jídelny, načež jsem zamířil do svého pokoje.

Harry si nevybral na své ponocování zrovna dobrý den. Vím, že jsou vojáci unavení, ale dostali jsme za úkol si je trochu proklepnout. Proto se plánuje poplach, při čemž budou všichni instruktoři sledovat své čety, aby zjistili, jak si kdo povede.

Sedl jsem si na postel a opřel se o zeď. Podíval jsem se na hodiny visící na zdi. Poplach bude za hodinu. Nesmím usnout...

Poslouchal jsem tikání hodin. Občas je dost mrzuté nemít spolubydlícího. Instruktoři mají své pokoje sami pro sebe.

Co se dá dělat během hodiny?

Povzdychnul jsem si a zvedl se z postele. Z malé knihovny v rohu místnosti jsem vyndal svou oblíbenou knihu. Nevím, co mě na ní tak zaujalo. Možná to, jak jsem si připadal podobný hlavnímu hrdinovi. Oliver Twist je klasika, pravděpodobně by nikdo neřekl, že bych četl zrovna tyto knihy. Avšak, je to tak. Oliver Twist si ukradl kousek mého srdce pro sebe.

Spousta lidí by řeklo, že je to četba spíše pro dívky. Není to pravda, jsem pádným důkazem, i když je pravda, že někde uvnitř mě by se našla jistá zženštělost. Jsem homosexuál, samozřejmě! Ale jen samotný fakt, že jsem se i přes svou orientaci stal vojákem, jasně dokazuje, že já nejsem ta slečinka. Už odjakživa ze mě vyzařuje dominance a to také nehodlám měnit.

Ani samotný Harry Styles mě v tomto smyslu nezmění...

-----

To se ještě uvidí, Loui :3