Soldier (Larry Stylinson)

5.

Ticho. Nikde nic, jen ticho.

To se ale přerušilo, když pode mnou zaskuhralo celkem drobné tělíčko, na kterém jsem ležel celou svou vahou.

Odkulil jsem se z jeho těla a dýchal jsem, jako bych právě doběhl maraton.

,,Jste v pořádku?" zaskuhral jsem.

Louis se převalil na záda, tudíž do stejné polohy, jako já, a zaraženě koukal nahoru, na nebe. ,,Asi ano," zamumlal nepřítomně.

,,No teda, to byl nářez!" zaslechl jsem něčí nadšený hlas a polekaně jsem se podíval tím směrem, odkud přicházel.

Louis se začal škrábat na nohy a pak pomohl vstát i mně.

Vedle Louise teď postával další voják s obyčejnou pistolí v ruce.

,,Jdeme," zavelel nepřítomně Louis, když na mě přestal (spolu s tím vojákem, ze kterého jsem se kurva málem posral strachy) užasle zírat, což mě dosti znepokojovalo a také znervózňovalo.

A tak jsme se všichni vydali zpět k základně. Louis šel před námi a já s vojákem jsme šli vedle sebe hned za ním.

,,Jen pro informaci, jsem váš druhý instruktor Niall Horan. Tady Tommo mi dal za úkol udělat při vašem večerním výletu trochu vzrůšo. A popravdě jsme čekali, že vezmeš nohy na ramena, ale tohle? Pokud projdeš všemi testy, vojíne, bude z tebe velmi dobrý muž sloužící své vlasti. Bude z tebe pravý voják tělem, duší i srdcem." řekl doteď neznámý voják.

,,Vojín Styles, pane." představil jsem se automaticky, aniž bych nad tím přemýšlel. Pořád jsem byl trochu v šoku, přece jen jsem poprvé slyšel výstřel naživo a ještě ke všemu, když jsem to nečekal.

,,Dobře, vojíne. Uvidíme, co s tebou," řekl Horan.

Co se mnou? Jak jako co se mnou?

Když jsme dorazili nazpátek, bylo už po večeři, ale Louis s Niallem mě protlačili do jídelny a uškemrali naštvané kuchařky, aby ohřály ještě tři porce. Museli jsme si sundat židle, které byly překlopené na stole. Chtěl jsem si sednout sám, abych nechal velitele o samotě, ale Louis mi to zatrhl. Odůvodnil to tak, že nechce, abychom kuchařkám a uklízečkám zbytečně přidělávali práci. Prý jeden stůl postačí.

A tak jsme v podivné tichosti jedli. Niall s Louisem si pak začali povídat a já se tam cítil jako páté kolo u vozu. Rychle jsem zhltl večeři s tichým přáním dobré noci jsem se odebral na pokoj.

****

Všechno okna byla tmavá a já byl na místě, kde nebylo příliš světla.

Najednou vyšla z kasáren postava, kterou bych poznal snad na kilometr.
Překvapilo mě, když Louis přistoupil k zábradlí a vzápětí vyšlehl malý plamínek, který mu na chvilku osvítil jeho nádhernou tvář.

Když plamen Louis zatřepáním rukou uhasil, už jsem viděl jen malé kolečko, které při každém popotáhnutí zasvítilo oranžově. Louis kouří?

Fascinovaně jsem sledoval obláčky kouře, které mu vycházel z úst. Měl jsem potřebu se jich dotknout. Tak moc velkou a neukojitelnou, že jsem myslel, že se doopravdy zvednu a vlastními polštářky na prstech zjistil, jak hebká je pokožka na jeho tváři. Jak asi chutnají jeho rty?

Nevědomky jsem si olízl rty a zahnal představu, která ve mně nemálo pošťuchovala hormony, které zažehávaly stejně tak, jako když se hrabete pohrabáčem ve vyhasínajícím kotli s rozžhavenými uhlíky.

,,Nebudeš bonzovat, že ne?" řekl najednou tichým hlasem a pomalu se ke mně začal přibližovat, samozřejmě hned po tom, co ladně prolezl mezi tyčemi sloužícími jako zábradlí.

Zíral jsem na něj s otevřenou pusou a vzpamatoval se, až když byl jen pár metrů před lavičkou.

,,Ee-ehm." odkašlal jsem si a rozrušeně vstal. On přišel až ke mně s to tak blízko, až jsem cítil jeho dech, který měl příměs kouře z cigarety. ,,N-nebudu," zakoktal jsem se a jako uhranutý zíral na jeho rty popotahující další doušek nikotinu.

Louis se zasmál, čímž na mě vyfoukl kouř, takže jsem se ihned rozkašlal. Šťouchnul do mě prstem a já si tak zase dřepl na lavičku. On si sedl vedle mě.

,,Je to zakázaný. Ale já si jednou za čas dám na uklidnění. Stejně tak alkohol. Trocha nikdy neuškodí, protože...," odmlčel se a pak se uchechtl. ,,starat se o stádo vojáků není kurva jednoduchý," dořekl a opřel se o opěradlo lavičky, načež upřel oči na oblohu.

Nevěděl jsem, co mu na to odpovídat, ale jeho přítomnost mi byla kupodivu příjemná.

,,Dneska je tak krásně, Hazz," řekl a opřel se o mě. Vykulil jsem oči a zamrkal. Aha... Takže on i pil...

,,No, to jo. Neměl byste jít spát, pane?" zeptal jsem se a podepřel ho rukama.

Louis se na mě podíval a usmál se chlípným úsměvem, načež se ke mně naklonil. ,,Jedině s tebou, Hazz," mrkl na mě a než jsem se nadál, sápal se po mně a dravě přitisával své rty k mým.

Překvapeně jsem se snažil přimět své tělo k odporování, ale ono ne a ne poslechnout. Naopak. Dělalo si, co chtělo.

Kdybych řekl, že se mi to nelíbilo a chtěl jsem, aby přestal, lhal bych. Na sto zkurvených procent bych lhal, protože jeho nemotorné doteky byly po dlouhé době ten nejlepší pocit.

Můj mozek křičel 'OMFG LOUIS JE GAY!' A mé tělo? 'SKOČ PO NĚM, HŇUPE!'

Na to, co bude, jestli se něco stane, jsem nemyslel, jelikož mě Louisovy doteky přiváděly k šílenství. Odhodil zbytek cigarety a popadl můj obličej do obou dlaní, při čemž se mi vkradl jazykem do úst.

I přes to, že jsme byli venku a já byl pouze v mikině, trenkách na spaní a pantoflích, mi zima nebyla. Hřálo mě vzrušení, které způsobovalo ožívání jisté části mého těla.

Toho si Louis pravděpodobně všiml, jelikož mi začal rukou sjíždět po mikině směrem dolů...

Vyjekl jsem a vymrštil se do sedu. Pro Krista, co to sakra bylo?! Kolem mě byla ještě tma a budík ukazoval půl třetí ráno.

To se mi jako doopravdy zdál sen, který by za nedlouho přesáhl erotické hranice?

Zatřepal jsen hlavou a svalil se zpět na záda.

Rozsvítil jsem mobil a posvítil s ním na Zaynovu postel. Byla prázdná.

Podivil jsem se tomu. Po chvilce se však otevřely dveře a Zayn vklouzl na pokoj. To už byla v pokoji zase tma. Zalezl si pod peřinu a se zafuněním se uvelebil.

,,Bejt tebou si lehnu, surikato. Po chodobě courá Tomlinson a kontroluje, jestli spíme. Jen tak tak jsem vybral tu zatáčku, málem jsem se s ním srazil," řekl najednou s uchechtnutím.

,,Jak víš, že jsem vzhůru?" podivil jsem se.

,,Nekňučíš," řekl a pravděpodobně se převalil, jalikož zašustila peřina. ,,Doopravdy by mě zajímalo, co se ti zdálo," zašeptal a já zrudl při vzpomínce na můj velice... Peprný sen...

Otevřely se dveře a dovnitř nakoukl Louis a světlem z baterky přejel po místnosti, až se zastavil na mně.

,,Bože můj, Stylesi... Spi! Dneska ti to prominu, už jsi měl trestů dost... Ale spi už!" šeptal, ale takovým způsobem, že bylo poznat, že by jinak měl zvýšený hlas, kdyby tedy nešeptal.

,,Ano, pane," broukl jsem a ihned zalehl, aby si nevšiml mých červených tváří.

Proč furt myslím na ten sen?

Louis vycouval ze dveří a já se zavrtal. Pak Louis zavřel a šel dál.

,,Příště tě ani nebudu varovat. Stejně mě neposlechneš," odfrkl si Zee, ale bylo slyšet, že se tlemí. Zakroutil jsem očima a zavřel oči. Usnul jsem téměř hned.