Soldier (Larry Stylinson)

27.

Když jsem se s Louisem domluvil, kdy odjedeme, pustil jsem se do balení věcí.

Na pokoj se dostal i Zayn.

,,Umm, tak jedu na základnu Eastwick," usmál se.

Přikývl jsem. ,,Ta je dobrá."

Zayn přitakal. ,,Jo. Zítra odjíždím."

,,Já jedu už teďka," oznámil jsem. ,,Docela mi budeš chybět, Zee," řekl jsem, když jsem vložil poslední kus oblečení do vojenské tašky a zapl ji.

,,Ty mně taky. Měj se, Harry. A hodně štěstí," poplácal mě po rameni, ale já ho rovnou objal. Pak už jsem se jen usmál a musel jít. Nesnáším loučení.

Naposled jsem se ohlédl, načež jsem vynesl svou tašku s oblečením z pokoje.

Louis už čekal u benzínky, která byla nedaleko základny. Došel jsem tam a hodil si tašku do kufru a hned potom jsem nastoupil.

Bohužel byla takováhle opatření potřeba. Na základně bylo ještě moc lidí na to, abych si jen tak nastoupil k Louisovi. Každý ví, jaké auto Louis má.

,,Ahoj," pozdravil mě Louis s pousmáním.

Přikývl jsem. ,,Ahoj."

Louis si povzdychl, ale bez připomínek se rozjel.

,,Lásko... Prosím," řekl asi po čtvrt hodině jízdy v tichosti.

,,O co?" zeptal jsem se bez zájmu.

,,Mluv se mnou. Nevím sice, proč trucuješ, ale docela mě to vytáčí," řekl a pevněji sevřel volant v dlaních.

Sarkasticky jsem se uchechtl. ,,Netrucuju," odsekl jsem.

Louis skoro neslyšně zavrčel a prudce strhl volant, takže jsme zajeli na kraj prázdné silnice. Pak se Louis odpoutal a vystoupil z auta.

Zakroutil jsem očima a následoval ho ven.

,,Co se děje proboha?! Harry, já mám toho v práci dost... Myslel jsem, že aspoň s tebou budu mít klid!" křikl na mě naštvaně.

Přešel jsem blíž k němu. ,,Co se děje?! Vážně Louisi? Vybalíš na mě, že se rozhoduješ nad Afghánem a čekáš, že budu jásat?!" prskl jsem.

Louis se na moment zarazil. ,,Takže co?" rozhodil rukama. ,,Mám zůstat přišpendlenej na místě?"

,,Takže nic. Jen jsem chtěl čas na to, abych si to promyslel a smířil se s tím, že tě neuvidím takovou dobu. Protože Louisi, oba víme, že tam chceš. Omlouvám se, že jsem nepříjemný a že to vypadá, že tě nechci nikam pustit, ale pochop mě! Já... Já tě miluju Louisi. Prostě tě miluju. A mám o tebe strach." řekl jsem a začal jsem pomalu chladnout.

Louisovi se v očích zaleskly slzy. Zavrtěl hlavou a razantně ke mně přišel, načež vzal do dlaní mou hlavu a bez jakýchkoli ostychů mě políbil. Nejprve jsem měl vykulené oči překvapením, ale nakonec jsem je zavřel, přitiskl se víc k Louisovu tělu a zamotal prsty do jeho jemných a hebkých vlasů. Tohle mi chybělo.

,,Já se nechci hádat. Taky tě miluju, nechci teď řešit nic jinýho, než nás. Můžeme prosím nastoupit a jet domů, ať už jsme konečně sami?" špitl. Přikývl jsem a neochotně se od něj odtáhl.

Když jsme se vrátili do auta a rozjeli se, byla už atmosféra mnohem lepší. Louis měl jednu ruku položenou zvolna na volantu a druhou rukou lehce svíral mé koleno, nad čímž jsem se blaženě usmíval.

Cesta už pak netrvala dlouho. Za chvíli jsme už parkovali před Louisovým bytem.

Vystoupili jsme a z kufru auta jsme si vyndali svoje věci.

,,Budu prát, takže jestli chceš..." pokrčil rameny Louis, když jsme se zouvali.

Přikývl jsem. ,,Ušetřilo by mi to hodně zbytečných starostí."

Louis se pousmál a za ruku mě vedl do bytu. ,,Víš, že už jsem tu byl? Umím tu chodit sám, nemusíš mě vodit," zasmál jsem se.

Louis se uchechtl. ,,Ale já chci," mrkl na mě a sundal si z ramene popruh od batohu, což jsem udělal i já. Opřeli jsme batohy o zadní stranu gauče, který jsme vzápětí obešli a svalili se na něj.

,,Jsem mrtvej," zaskuhral Louis.

Zamručel jsem na souhlas a ospale se vyškrábal do Louisova objetí. ,,Jdu počítat ovce," zamumlal jsem a zabořil hlavu do jeho trika.

,,Pomůžu ti," špitl ještě Louis, než jsme pomalu začali usínat.

****

Když jsem se probudil, byla tma a Louis ještě spal. Opatrně jsem se vymanil z jeho stisku a přešel jsem do kuchyně. Kouknul jsem se do ledničky a s odfrknutím ji zase zavřel, když jsem zjistil, že v ní opět nic není.

Podíval jsem se na spícího Louise. Vypadal rozlámaně a i při spaní měl unavený výraz. Vím, asi to ani nejde, ale mně to tak přišlo.

Rozhodl jsem se mu udělat radost, takže jsem přešel do koupelny, kde jsem napustil plnou vanu horké vody, na vrch hodil jakési voňavé papírky ve tvaru sněhových vloček. Voněly jako levandule.

Všude možně jsem pak zapálil svíčky. Pak jsem šel najít víno. To jsem našel a nalil jsem nám.

Ne že bych byl nějak obzvlášť romantik, jen jsem si chtěl pořádně užít všechny chvíle se svým přítelem.

Louis se vzbudil v pravou chvíli.

,,Co to tu děláš?" zeptal se a promnul si oči.

Tajemně jsem se usmál a tentokrát já vzal za ruku jeho a vedl ho do koupelny.

,,Co takhle horká koupel pro mého přítele?" povytáhl jsem obočí a vstoupil dovnitř.

Louis se zaculil, když to všechno viděl. ,,To je nádherný, lásko," řekl a objal mě. Pousmál jsem se. ,,Doufám, že se přidáš," dodal.

,,Když chceš," odpověděl jsem s úsměvem.

A tak jsme si společně vlezli do vody. Myslím, že nám to jenom prospěje. A navíc, dnes jsem chtěl všechno převzít já. Proto Louis seděl mezi mýma nohama a opíral se zády o mou hruď, zatímco jsem si ho tiskl k sobě. Bylo příjemné ticho a okolo vše vonělo. Občas jsme si jen usrkli z našich vín a zase jsme je položili.

Upřímně, takhle se mi to líbilo víc. Nikdy jsem sice netoužil nijak zvlášť po dominanci. Připadalo mi to drzé vzhledem k tomu, že jsem mladší. Jenže zároveň jsem vyšší a to mě pořád nějak nutilo starat se o Louise, který byl menší. Proto mi bylo pohodlnější, když byl pro jednou on ten, kdo se podřídil.

Louis si nestěžoval, takže mu to buď bylo taky pohodlné nebo mu to bylo jedno. A nebo je dobrý herec.

Přejížděl jsem Louisovi po vystouplých svalech na břiše a cítil se blaženě. Má tak jemnou kůži. V jednu chvíli je odolný a pevný jako diamant a v další mi připadá křehký, jako třeba teď. Jak dokáže tak dobře zvládat vojnu? A jak to, že si vybral zrovna mě? Může mít kohokoli jiného, ale má mě. Teď už se ale o něj nebudu dělit. Nikdy a s nikým.

Nedalo mi to a sehnul jsem se k Louisovu krku, který jsem zlehka políbil. Louis se usmál a naklonil jej tak, abych měl lepší přístup. Znovu jsem se sehnul a tentokrát mu začal sát a různě oždibovat kůži. Když jsem se odtáhl, měl krk zarudlý. Za chvíli se začne pěkně vybarvovat, což je účel. Nebyl jsem však plně spokojený, a tak jsem se sehnul ještě naposled a dokončil své dílo.

Louis zamručel a otočil se na mě. Chvíli na mě jen koukal, takže jsem toho využil a přisál se mu na rty. Louis začal spolupracovat a já mu po chvilce začal ožižlávat rty jemně skousávat jazyk.

Dnes jsem měl podivnou náladu. Dnes jsem chtěl ve všem vést. Byl jsem rozdivočelý a měl jsem pocit, že mě nikdo nezastaví. Ovládala mě vášeň a touha. A proč by ne? Louis se nebránil, právě naopak. Dnešek bude prostě můj.