[Kagehina] My little demon

1.

(Kageyama , Hinata)
Jenom bych chtěla říct že prvních pár kapitol bude jenom z pohledu Tobia. Chci, aby jste se nejdřív vžili do role černovláska a hlavně, aby se příběh vyjasňoval postupně. Takže tomu všemu dejte čas ^^

Kapitoly budou nejspíš vycházet 1-2 každý pondělí, tředu a pátek... Nebo se to alespoň pokusím dodržovat 😅

Teď už k příběhu ❤
***

Probral jsem se opět uprostřed noci politý potem a se zrychleným dechem. Zase ten samý sen, nebo to mám nazvat noční můrou ? Těžko říct. Poslední týden mě dohání sen, co se mi zdál když jsem byl malý. V tu dobu jsem neměl žádné přátele, dělalo mi problém se začlenit. Kvůli tomu snu jsem začal chodit na skupinové terapie,ty trvaly víc jak dva roky. Až když jsem přišel na druhý stupeň a začal se věnovat volejbalu plně, tak mě ten sen pustil. Musel to být sen. Zdávalo se mi o klukovi s černými křídly. Musel to být sen, ale vždycky to bylo tak živé... Proto mě rodiče poslali na ty zmiňované terapie. Myslel jsem si že je opravdový, že je to můj kamarád, protože jsem byl sám. Není a ani nikdy nebyl skutečný ! Ale poslední týden nemůžu spát. Vybavuje se mi jeho tvář a dokonce i jeho hlas. Vždycky jen sedí naproti mě v naprosté tmě a něco mumlá. Pak mě propálí svým pronikavým pohledem a zeptá se mě na to jak se jmenuje. Nevím to, už si to nepamatuju. Vždycky se děsivě usměje a řekne "slíbil si že nezapomeneš". Pak mě pohltí ohavný pocit prázdnoty a já se probudím. Je to takhle stále dokola. Mám z toho strach, je to něco co mělo být už dávno zapomenuto.

Jelikož mi mobil ukazoval že je půl páté, vylezl jsem z postele a šel si hodit rychlou sprchu. Potřeboval jsem se probrat a zahnat ten sen do útrob své mysli kam patří. Neexistuje. Je to jen výplod mé fantazie. Je to jen něco, co mě dohání kvůli tomu stresu ve škole a volejbale. Máme skvělý tým, ale furt mám problém zapadnout a to jsem tam už skoro čtvrt roku. Přijde mi, že i ten pitomec Tsukishima se začlenil lépe než já. Není tam nikdo kdo by měl jakoukoliv snahu udělat první krok a já sám jsem na tohle nikdy nebyl. Sice jsem doufal že nebudu sám i na střední škole, ale vypadá to, že se mi moje přání nesplní.

Po sprše jsem se oblékl, připravil si věci do školy a pomalu jsem se vydal směrem ke školní tělocvičně, kde mě měl čekat ranní trénink. Pár lidí už tam bylo a netrvalo dlouho, než tam přišel i zbytek. Celý trénink probíhal klidně a jen úplnou náhodou jsem zaslechl, že by se měl do týmu brzo přidat někdo nový. Jaký hlupák se rozhodl přidat po několika měsících školy ? No, neměl jsem chuť a ani odvahu to zjišťovat. Hned jak byla tělocvična douklizená tak jsem se vydal do třídy, kde měla zanedlouho začít první hodina dnešního dlouhého dne. Přeci jen je pondělí a to nikdy neutíká rychle. Po zvonění vešla do třídy naše třídní učitelka a za ní kráčel nějaký, podle všeho kluk, s kapucí na hlavě, takže mu nešlo vidět do tváře. Moc pozornosti jsem mu nejdřív nevěnoval. ,,Žáci, dneska k nám přestoupil nový žák, celou dobu byl na samostudiu, takže doufám že ho tady přivítáte a poradíte mu, pokud bude potřebovat. Mohl by jsi o sobě prosím něco říct ?" Zeptala se ho mile a on si konečně sundal kapucu. Celý jsem stuhnul a zastavil se mi dech. Ty vlasy, oči, postava...Vypadl úplně přesně jak v tom mém snu, jen neměl křídla. ,,Jmenuju se Hinata Shoyo. Je mi patnáct a brzo tu nastoupím do volejbalového týmu." Řekl s úsměvem a pak se podíval přímo na mě. ,,Doufám že z nás budou skvělý přátelé !" Řekl s úsměvem a já v tu chvíli nevěděl jestli sním, nebo je tohle všechno krutá realita.