[Kagehina] My little demon

27.

Nechal jsem za sebou toho bělovlasého okřídlence a doslova jsem seskočil ze schodů. ,,Tobio ?!" Vyhrkl jsem a on následně, když jsem probíhal chodbou, vykoukl ze dveří kuchyně. ,,Co ?" Zeptal se překvapeně a já mu hned skočil kolem krku. Sotva to ustál, ale to mi bylo jedno. Pohledem jsem zabruslil na zaujatého démona, který po mě střelil stejně vražedný pohled jako já po něm.

Hinata na mě visel jak koala na stromě. Nechápal jsem proč, ale přišlo mi to celkem roztomilý. ,,Hinato, proč nespíš ? Je pozdě večer." Řekl jsem starostlivě a jeho pohled se o něco málo změkčil. ,,Jenže ty jsi tu s ním." Řekl ublíženě a hlavou kývl na Tenda. ,,Nic se neděje. Přišel mi ... Jen něco říct." Oznámil jsem, ale Tendou se uchechtl, načež se zrzeček zase zamračil. ,,Jsi příšerný lhář Tobio. Navíc Tendou lidi nenávidí. Pochybuju že by si přišel jen tak pokecat." Odfrkl si a já si povzdechl. Co mu mám na tohle říct, stejně pozná když zalžu...

,,Je celkem neslušné ani nepozdravit starého přítele zrzku." Ozval se Tendou a arogantně se usmál. Jen jsem na něj uraženě vyplázl jazyk, jenže když se zamračil, naskočila mi na zádech husina. Tobio to asi vycítil, jelikož si mě k sobě pevněji přitiskl. Kdyby tu nebyl ten démon, nadšením bych skákal až do stropu, jenže teď na to nebyla chvíle. ,,Nemysli si, že toho kluka ubráníš. Wakatoshi tě už znova nenechá udělat další volovinu. Andělé mají zůstat na nebi, démoni v pekle a lidé na zemi. Na někoho jako jsi ty tu není místo, tak buď té lásky a nech toho kluka jít dokud to jde." Řekl Tendou a následně se rozplynul v černý oblak. Co když má pravdu... Opravdu nemám své místo a jestli už se do toho motá jeden z nejsilnějších démonů, je to špatný... Takhle jsem Kageyamu jen ohrozil...

Tendou se rozplynul v dým a já  úlevně vydechl. ,,Jsem rád že už je pryč... Půjdeme si lehnout, ano ?" Zeptal jsem se toho mrňouse, ale on se mě jen stále pevně držel a opíral si hlavu o mé rameno. ,,Hinato ?" Nic, nereagoval. Jen jsem si povzdechl, trochu lépe si ho chytil a i s ním v náručí si ho odnesl do pokoje. Opatrně jsem ho položil do postele a doufal jsem, že se třeba pustí, ale opak byl pravdou. ,,Shouyou... Tak už se pusť." Prohlásil jsem, jenže on mě ještě víc zmáčkl. ,,Spi tu zase se mnou." Řekl tiše a já s sebou trhnul. ,,C-Cože ?!" Mrňous se odtáhl a podíval se na mě těma jeho velkýma očima, ve kterých jsem se topil. ,,Prosím, nechci usínat sám." Vzlykl a po tváři se mu svezla slza. ,,Hinato... Tvé slzy..." Hlesl jsem a jemně jsem mu setřel tváře. ,,Jsou průhledné. Jako normální lidské. Vždy byly přeci černé..." Řekl jsem a od odvrátil pohled.  ,,Jo...Je to kvůli času." Řekl tiše a pak nervózně zamrkal. ,,J-Já... Můžeme odělat zase tamto ?" Zeptal se vyklepaně a já naklonil hlavu. ,,Co jako ?" ,,No...  Však víš..." Zamumlal a celý zrudnul. Vypadal naprosto rozkošně. Ještě o kousek blíž jsem se k němu přiblížil a usmál se. ,,Kdykoliv jen budeš chtít." Řekl jsem a následně jsem ho jemně políbil. Stejně jako vždy se mi v břiše rozlétlo hejno motýlků a já se do polibku usmál, stejně jako on.