[Kagehina] My little demon

2.

Celý den jsem byl mimo. Neustále jsem pozoroval to zrzavé stvoření, které se na všechny smálo a během několika hodiny si udělal víc přátel než já za celý život. Koukal na mě...Určitě ! A že bude chodit na volejbal ? Sakra to nemůže být jen náhoda. ,,Kageyamo !" Trhnul jsem s sebou a zadíval jsem se do dveří třídy. Stál tam Yamaguchi a hned za ním ta blonďatá solnička. ,,Volá nás Daichi, pojď." Zavelel a zmizel ze dveří. Naposled jsem se podíval na zrzka, který mě propaloval pohledem. Naskočila mi z toho husina, nevěděl jsem proč má na mě takový vliv, ale neměl jsem z toho dobrý pocit. Rychle jsem vypadl ze třídy a na chodbě se připojil k těm dvoum. Nic jsem neříkal, jen jsem se dál hrabal ve svých myšlenkách. Na konci chodby jsme společně zalezli do jedné poloprázdné učebny. Seděli tam všichni členové našeho týmu, my prváci byli jediný co chyběli.

,,Takže, teď když jsme tu všichni. Rád bych probral jednu věc." Oznámil kapitán a Sugawara, náš druhý nahrávač, jen kývl a pohledem utišil naše libero, co nevydrželo sedět chvíli na jednom místě. ,,Do týmu má přijít nový kluk, prý je to prvnák, tak jsem se chtěl nejdřív zeptat, jestli není s nikým z vás ve třídě, dneska měl nastoupit." Pronesl a podíval se na nás tři. ,,Já jsem s ním ve třídě." Řekl jsem klidně, ale zase se mi vybavil ten jeho pohled. ,,To je skvělé ! Co si o něm myslíš ? Jak je vysoký, co si myslíš že umí, už jsi s ním mluvil ?" Zeptal se s mírným úsměvem a já se nervózně podrbal na krku. ,,No... Je mrňavý, asi jako Noya... A celkem hubený, nedokážu si ho při sportu představit. A je takový...no, hlučný..." Zamumlal jsem a Tanaka se začal smát. ,,Ty jsi v popisování lidí fakt hrozný." ,,Dík." Zamumal jsem otráveně a radši se opřel o lavici. Tanaka hraje dobře, ale na mě zrovna moc dobře nepůsobí.

,,No dobrá. Uvidíme co se z něj vyklube. Každopádně. Máme tři, vlastně čtyři prváky. Jak je již zvykem, my třeťáci jsme tu poslední rok, takže je tady letošní stanování." Řekl Daichi a naše veselá dvojka se hned nadšeně ozvala. Mě to celkem děsilo, nikdy jsem nebyl stanovat a už vůbec ne s ostatními lidmi, kteří nejsou moje rodina. ,,Klid... Je začátek roku a i když spolu už začínáme vycházet, jsou tu lidi kterým se nezačleňuje zrovna nejlépe." Prohodil a podíval se rychle mým směrem. Jen jsem nad tím protočil očima. ,,Proto se přesně za dva týdny pojede do jednoho kempu, už teď si rozdělte dvojice ať víte co a jak. Budete v těch dvojicích totiž po zbytek toho týdne dost pracovat. Půjde o to aby měl každý o koho se opřít, pokud bude potřeba. Škola to omluví a my budeme mít tréninky navíc. Kage, po tobě budu chtít aby jsi donesl tyhle papíry tomu klukovi. Nevím jestli přijde už dneska na trénink, ale nerad bych se tam tím zdržoval. Ukai nás má trénovat jen do zápasu s Nekomou, který se bude konat týden po kempu, takže musíme využít jakékoliv šance pod jeho vedením. Rozumíme si ?" ,,Ano !" ,,Fajn, teď smažte do třídy. Žádné omluveky za pozdní příchod vám psát nebudu."

***
Ještě bych dodala, že za každou zpětnou reakci budu ráda 🧡🖤