[Kagehina] My little demon

13.

Hinata se ještě chvíli poblázněně smál a já si mezitím sedl v klidu na jednu z laviček. Podle toho jak vypadalo nebe, to nevypadalo jen na pouhou přeháňku. ,,Tobio, fakt nás nemám teleportovat ?" Zeptal se a já zavrtěl hlavou. ,,Počkáme tady, stejně nikam nespěcháme." Prohodil jsem a on otráveně zabručel a po chvíli postávání u kraje si došel sednout ke mě. Začali jsme řešit různé blbosti a smáli se každé volovině, dokud si Hinata nekýchl. Zaraženě jsem se na něj podíval. ,,Říkal si, že nemůžeš být nemocný, ne ?" ,,Nikdy jsem nemocný nebyl, tohle bylo jen takové zalechtání v nose, klid." Zaculil se a já si ho nejistě prohlédl. Když jsem mu dal ruku na čelo, tak celý hořel. ,,Máš horečku, nejspíš je to z toho mokrého oblečení... Víš co ? Přenes nás k sobě." ,,Ke mě ?" ,,Jo, moji rodiče budou doma. Bylo by to nebezpečné."

Dost jsem znejistil. Můj "domov" není zrovna pěkné místečko, proto tam taky trávím co nejméně času. ,,Tobio já ti nevím..." ,,No tak, nikdy jsem u tebe nebyl, bude to v pohodě." Jen jsem si povzdechl. Vím že ho nijak nepřemluvím, protože to tvrdohlavé hovado si nedá říct. ,,Fajn, ale budeš zklamaný." Prohodil jsem a chytil jsem ho za ruku. Během chvíle jsem nás přesunul na druhou stranu města, před jednu polorozpadlou barabiznu. Opravdu se tomu ani nedalo říct jinak. S neutrálním výrazem jsem pustil černovláska a přesunul se ke dveřím domu, do kterých jsem silněji zatlačil a oni se se zaskřípáním otevřely. ,,No... Vítej u mě ..."

Zaraženě jsem pozoroval tu zříceninu a pak se na něj podíval. ,,To jako fakt bydlíš v tomhle ?! Říkal jsi že máš vlastní byt." Řekl jsem trochu naštvaně, ale zároveň i starostlivě. ,,No... Teoreticky je to moje. A horní patro se používat nedá, takže to je skoro jako byt." Řekl a pustil mě dovnitř. Už z venku šlo vidět, že to tu hořelo, i když spodek ještě držel. Bylo to tu poničené a jenom tahle chodba smrděla jak chcíplá krysa. Následoval jsem Hinatu tou polorozpadlou rachotinou a začínal uvažovat nad tím, jak je vůbec možný, že to tu ještě drží. Zrzek otevřel ještě jedny dveře do zabedněné místnosti, která byla jako snad jediná zateplená. Byla to kuchyně propojená s obývákem, ze kterého si udělal v podstatě ložnici. ,,Hinato... Tady přece nemůžeš normálně bydlet."

,,Nemám kam jinam jít. Na práci jsem mladý, takže bych si na vlastní byt ani nevydělal a stejně už to ani nemá cenu. Mám střechu nad hlavou a to je hlavní." Prohodil jsem a Kage se zamračil. ,,Počkej tady." Řekl a opět zmizel do chodby. Já se s povzdechnutím svalil na zrezlou postel, která pod mou vahou zavrzala. ,,Kam bych asi tak šel..." Zamumlal jsem do ticha pokoje a nakonec jsem se unesl tím teplem a zároveň zvukem kapek deště. Poslední co jsem vnímal byl dotek na mé tváři a následně větší příval tepla, ale to už jsem zaspal...