[Kagehina] My little demon

17.

Někdo včera zapomněl vydávat :,D Sorry 😭
***

,,Řekl jsem ti, že to debilní jméno uhádnu !" Řekl naštvaně a já pevněji sevřel hrnek, který jsem od něj dostal. ,,Co ty víš ? Kdyby jsi ho věděl, určitě by sis už dávno vzpomněl." Řekl jsem vážně a on po mě z ničeho nic vystartoval. Chytil mě za lem trička, ale jelikož jsem seděl tak se převážil a já dopadl na postel tak, je on nade mnou klečel a pevně svíral můj krk. V očích měl temno a já upřímně dostal trochu strach. ,,K-Kage-" ,,Mýval jsem kvůli tobě noční můry, byl zavřený v podělané léčebně, komplikoval jsi mi celý život a teď mi tu jako říkáš, že jsi se smířil se smrtí ?! Sakra neser mě Hinato. Já to jméno ohodnu, tak mi dej čas. Jestli jsi byl vždy ochotný to vzdát, neměl jsi se v mém životě vůbec ukazovat !" Odsekl a následně konečně pustil můj krk. Celý vyklepaný jsem sledoval, jak na sebe hodil mikinu a následně třísknul dveřmi. Co se to právě stalo...

Měl jsem nehorázný vztek a ani jsem nechápal proč. Že mi ten zrzek vlezl až moc do hlavy jsem věděl, ale vytáčelo mě to neskutečným způsobem. ,,Tobio, kam si myslíš že máš namířeno ?!" Řekla mamka poměrně naštvaně, ale já jí ignoroval. Prostě jsem na sebe hodil boty, vzal klíče a vypadl jsem z domu. Venku už dávno byla tma a ve vzduchu panovala vlhkost, která jen podtrhávala zdejší počasí. Bylo mi mizerně a něco ve mě mi říkalo, že se ještě něco pěkně podělá.

Ještě pár minut jsem jen tiše ležel v posteli a nechal si po tvářích téct slzy, dokud jsem se nevydal do koupelny. Setřel jsem si černou tekutinu stékající po mé kůži a pořádně se zadíval do zrcadla. Na krku se mi rýsoval rudý obtisk jeho prstů a když jsem si po něm letmo přejel, povzdechl jsem si. Bylo mi zvláštně, cítil jsem z něj nějakou zvláštní energii, jako by byl poháněný víc než jen vztekem. Nechápal jsem to, ale nelíbilo se mi to. Chápal jsem, že si musí pročistit hlavu, ale i tak mě trápilo to co řekl. Je pravda, že kdybych se neobjevil, nic špatného se v jeho životě stát nemuselo.

Zrovna jsem procházel parkem nedaleko mého domu, když jsem uprostřed prázdné cesty zahlédl stojící postavu. Ignoroval jsem jí a šel stále dál. Všiml jsem si dvou zelených očí, které div nezářili ve tmě. Ať už byl ten kluk kdokoliv, zajímal jsem ho očividně víc, než cokoliv jiného.

I když jsem šel dál, on si to mířil za mnou. Na konci parku jsem zahnul do slepé uličky, chtěl jsem vědět, jestli je to jen náhoda, nebo mě opravdu sleduje. Byl to kluk asi v mém věku a navíc vysoký asi jako Hinata, strach jsem z něj opravdu neměl. ,,Co chceš ?!" Řekl jsem, jakmile jsem se otočil a podíval se na něj. ,,Nic s sebou nemám, prachy ze mě nevytáhneš." Dodal jsem, jelikož mlčel a jen pokračoval v mém zkoumání. ,,Přemýšlím jestli jsem blbej já, protože jsem za tebou šel, nebo naopak ty, protože jsi mě k tomu dokopal." Prohodil ten kluk důležitě a já se zamračil. ,,Kdo jsi ?" Zavrčel jsem na něj a on se uchechtl. ,,Ty mě nepoznáváš ? Jsem Hoshiumi Kōrai...Tvůj strážný anděl."

***
Kdo ví kdo je Hoshiumi ten ví 😅
Důvod jeho výběru se dozvíte později, dejte tomu čas.