[Kagehina] My little demon

18.

Ten divný pocit se ve mě neustále prohluboval, až jsem to nemohl vydržet. Něco se stalo, muselo... Na postel jsem vyskládal polštáře, které jsem následně přikryl dekou tak, aby to vypadalo, jakože tam ležím a díky mé schopnosti jsem se přesunul do blízkosti Tobia. Nechtěl jsem aby o mě věděl, ale ten hnusný pocit mi nedal spát. Urychleně jsem se schoval za nejbližší keř a pohledem jsem hledal černovláska. A taky jsem ho našel, ovšem vůbec se mi nelíbilo s kým.

,,Strážný anděl ? Co to meleš..." Prohodil jsem a on protočil očima. ,,Nedělej že na to nevěříš, když si doma schováváš toho odpadlíka." Řekl arogantně a já se zamračil. Z nějakého důvodu mě tenhle tón vůči zrzkovi štval. ,,Ty znáš Hinatu ?" ,,Hinaco ? Počkej... On si teď říká takhle ? Ha... Tak to je dobrý... Ale jo, znám ho. Vyrůstal jsem s ním." Řekl s úšklebkem a ve mě svitla drobná naděje. ,,A řekneš mi jeho pravé jméno ?" Bělovlasý kluk si mě poměřil pohledem a následně se ušklíbl. ,,Co za to ?" ,,Cokoli-"

,,Ať tě to ani nenapadne !" Vyhrkl jsem a vyskočil jsem ze své skrýše. Okamžitě jsem si stoupl před překvapeného černovláska a ochranářsky jsem roztáhl ruce. ,,Jemu nikdy nevěř, je to podrazák a lhář. Jenom by tě využil !" Řekl jsem vážně a podíval jsem se na Kageho. Ten váhavě kmital očima mezi mnou a tím ulhaným andělem. ,,Takže mi chceš říct, že snad nejsem jeho strážný anděl ?" Zeptal se ublíženě Hoshiumi a já se nespokojeně ušklíbl. ,,To jsi..." ,,A lžu snad v tom, že tě znám ?" ,,Ne..." Zabručel jsem a on se vítězně usmál. ,,A je tu možnost, že vím tvé pravé jméno ?" Parchant ...

,,Pak není co řešit." Řekl nadšeně zelenoočo a doslova odstrčil Hinatu stranou. ,,Takže ? Plácneme si ?" Zeptal se s úsměvem a natáhl ke mě ruku. Z nějakého důvodu jsem váhal, i když to mohla být jediná šance na vrácení zrzkovo křídel. ,,Ještě není na co si plácnout... Neřekl jsi co po mě chceš." Řekl jsem a on dal ruku opět dolů. ,,Pravda... Musíme se ještě domluvit..."

Štvalo mě že o tom Kage vůbec přemýšlí, ale alespoň na to nekývl hned. To byla jediná věc, která mě ještě uklidňovala. ,,Pravda... Musíme se ještě domluvit." Řekl Hoshi a podíval se na mě. ,,V soukromí samozřejmě." Dodal s úsměvem a z ničeho nic se mu na zádech objevila jeho křídla. Na malinký moment je mě zasáhl pocit žárlivosti, ale ten se vytratil v moment kdy mi došlo, že se pod těma dvěma objevil zářivě bílý kruh a než jsem stačil cokoliv udělat, zmizeli.

Z ničeho nic pod námi začalo něco svítit a já se začal propadat do tmy. Vynořil jsem se ale během chvíle v něčem až bolestně bílém a mým očím chvíli trvalo, než si na to světlo vůbec zvykl. Jakmile se tak stalo, uviděl jsem před sebou právě toho kluka, jehož jméno si nepamatuju, s křídly. ,,Proč jsme tady ? Kde je Hinata ?" ,,Mrňous sem nemůže. Vzal jsem nás sem, aby nás nikdo nevyrušoval. Takže... Teď k té dohodě..."