[Kagehina] My little demon

10.

Došel jsem až k jeho domu, kde jsem rovnou zazvonil. Otevřela mi jeho máma. ,,Dobrý den, nesu Kageyamovi úkoly za dnešek. Můžu dál ?" ,,Ale jistě, pojď dál. Dáš si něco ? Jídlo, pití, cokoliv ?" ,,To je dobrý, děkuju moc." Usmál jsem se a ona mě pak poslala za ním do pokoje. Slušně jsem zaklepal a když se nic nedělo, prostě jsem otevřel dveře. Po nakouknutí jsem zjistil že spí, takže jsem tam s úsměvem vlezl a tiše jsem se přesunul k jeho posteli.
Vypadal tak klidně když spal. Zajímalo by mě jestli mu nějak pomohl ten sen, opravdu bych si přál aby bylo všechno jako dřív.

Měl jsem takový zvláštní pocit že mě někdo sleduje. Donutil jsem se otevřít oči a malém mě trefilo...zase. ,,Co ty tady chceš ?!" ,,Dobré ráno." Zaculil se, ale to už jsem se se zabručením otočil na druhou stranu. Jenže ten malý prevít prostě musí docílit svého, že ano... Bez jakýchkoliv zábran na mě skočil a uvěznil mě v objetí. Byl jsem furt rozespalý a neměl jsem na něj náladu, takže jsem ani neměl sílu na jeho odstrčení. ,,Co to zase děláš boke..." ,,Nic co by jsme dřív nedělali." ,,Ts...Jsi otravný." ,,Jo, to jsi říkával často." Zasmál se a víc upevnil jeho stisk. ,,Tohle je zatím jediná logická věc co jsi řekl." Prohodil jsem nespokojeně jsem se zavrtěl.

Strašně mě těšilo že mě neodstrčil. Připadal jsem si u něj jak v nebi...A to jsem tam fakt žil. ,,Už je ti líp ? Co krásného se ti vůbec zdálo ?" Zeptal jsem se natěšeně a on jen protočil očima. ,,Že se mi umíš dostat do hlavy už jsem pochopil, ale že kvůli tomu oblebneš mojí mámu a já mám kvůli tobě horečky už je fakt vrchol." Zavrčel a já se na něj omluvně podíval. ,,Jo... Promiň, ale už by to mělo vyprchat... Ne ?" Jen něco zase zabručel a já se k němu víc natiskl. ,,Slez ze mě." ,,Nechce se mi. Jsi totiž celkem pohodlný, víš ?" Zaculil jsem se a dal jsem mu pusu na tvář, to už mě ze sebe doslova skopnul. ,,Au..."

,,C-Co to jako děláš ?! Jsi normální ?!" ,,Dřív jsme to dělali pořád.." Zabručel a začal se sbírat ze země. ,,T-Tak hele, jestli fakt chceš, můžeme se bavit. Jsi otravný,
ale teď jsme spolužáci a zároveň spoluhráči. Ale v žádném případě nebudeš dělat tohle ! A-A objímání taky ne !" Vyhrkl jsem a zároveň jsem se snažil ignorovat své hořící tváře. ,,Ale proč ?" Zeptal se smutně a já radši odvrátil pohled. ,,Protože je to otravný a hnusný." Prohodil jsem a on si jen povzdechl. ,,Fajn...Tak pusy ne." ,,Ani objímání !" ,,Jo jo jo.." Proč mi přijde že to stejně bude dělat. ,,N-Navíc... Můžu se tě na něco zeptat ? Co teda vlastně jsi ? Jsem ze všech těch snů strašně zmatený. Proč vypadáš takhle ? Odkud jsi ? Proč jsi přišel zrovna teď ? Co se ti stalo s křídly ? T-Teda jestli jsi je vůbec měl..." ,,Klidně ti to všechno rád vysvětlím."