[Kagehina] My little demon

5.První setkání

,,Slíbil si že nezapomeneš. Že zůstaneme přáteli po zbytek života. Kvůli tobě jsem obětoval svá křídla ďáblům..."

Nevěřícně jsem se na něj díval. Srdce mi tlouklo šílenou rychlostí a já se celý klepal. Tohle není možný, nic se tu neděje, je to jen výplod mé fantazie... ,,J-Jestli mi nevěříš... Vzpomeň si." Řekl tiše a z ničeho nic mě chytil za ruku. Před očima se mi setmělo a mě se před očima zjevila dlouho zapomenutá vzpomínka...

⏮ Kageyama -6 let

Malý černovlasý chlapec miloval pobyt na chatě v lese už jenom z toho důvodu, že mohl být sám sebou. Nemusel poslouchat lidi kolem sebe, protože tu žádní nebyli. Zvuk listů padajících ve větru v ten slunečný den přerušovala jen jediná věc. Tichý vzlykot chlapce, který nevěděl co dál dělat se životem. Tobio se toho dne právě na tom místě procházel. Uviděl tu hromádku neštěstí a i přes svůj pohled na lidi, se nakonec přemluvil k promluvení na chlapce s barvou vlasů západu slunce. Co ho zarazilo byla obří černá křídla, která rostla chlapci ze zad. ,,Ahoj..." Zamumlal a tím si získal pozornost druhého chlapce. Ten k němu zvedl svůj ubrečený pohled a vystrašeně s sebou trhl. ,,N-Neboj se..." Řekl opatrně Tobio a klekl si poblíž zrzečka. Byl zvyklý od zvířat že jakmile se bála, bylo důležité si od nich získat důvěru a jelikož s lidmi moc zkušeností neměl, muselo mu stačit tohle.

,,Co jsi zač ?" Nic, černovlásek svou odpověď nedostal. ,,Jsi zraněný ? Rozumíš mi vůbec ?" Zrzeček z chlapce necítil žádné nebezpečí, a tak jen zamumlal že je v pořádku. Tobiovi na na tváři vykouzlilo úsměv. ,,Moc se mi líbí tvá křídla." Řekl nadšeně a majiteli těchto křídel se opět nahrnuly slzy do očí. ,,J-Jsou škaredá." Hlesl zlomeně a zase se rozbrečel. ,,To není pravda !" Řekl rázně Tobio a přešel blíž k chlapci. ,,Já bych třeba taková křídla taky chtěl. Fakt jsou pravá ?" Vypadal opravdu zaujatě, což zrzečka překvapilo. U něj doma byl odsuzován, ale tenhle kluk je obdivoval. ,,J-Jo..." Hlesl a jakmile se černovlásek nadšeně zeptal, jestli si nemůže sáhnout, nejistě je k němu natáhl. Ten si začal zaujatě černá pírka prohlížet a zrzeček si zase prohlížel chlapce. ,,Co jsi zač ?" Zeptal se po chvíli a chlapec k sobě stáhnul křídla, jakoby ho snad mohla uchránit před vším zlým. ,,T-To ti nemůžu říct."

Tobio se trochu ohradil. ,,Proč ne ?" ,,Bál by ses mě..." Prohodil smířeně, ale černovlásek zase nesouhlasně zavrčel a začal chlapce přemlouvat, aby mu to řekl. ,,Moje maminka je anděl, ale táta je ... Démon... Jsem půlený, proto mám černá křídla a jsem škaredý a nečistý. Nezasloužím si život ani démony, ani s anděli." Řekl smutně a očekával z chlapcovy strany zhnusení, strach, nebo výsměch. Přišlo ale jen něco co opravdu nečekal. Černovlásek chlapce obejmul a trochu neobratně ho začal hladit ve vlasech. ,,Já mám sice normální rodiče, ale taky nikam nepatřím. Lidi se mě bojí a nechtějí se se mnou bavit. Můžeme si teda hrát spolu. Mě nevadí že máš křídla." Zrzeček nemohl něčemu takovému uvěřit. Nic takového by od člověka nečekal. ,,A-Ale jsem nečistý..." Tobio se odtáhl a trochu se zamračil. ,,Já žádnou špínu nevidím. Ale kdybys chtěl, tak se můžeš u nás vykoupat." I když Tobio vůbec nerozuměl proč, tak mu vykouzlilo úsměv na tváři, když se zrzeček začal smát. ,,T-Tak jo... Možná bych si s tebou mohl chvíli hrát." Řekl spokojeně a setřel si všechny zbylé slzy. ,,Jinak... Já jsem Kageyama Tobio." Řekl černovlásek a jako správný muž, lépe řečeno chlapec, natáhl ruku ke svému zdánlivému vrstevníkovi. ,,Já jsem...."