5.První setkání

488 77 2
                                    

,,Slíbil si že nezapomeneš. Že zůstaneme přáteli po zbytek života. Kvůli tobě jsem obětoval svá křídla ďáblům..."

Nevěřícně jsem se na něj díval. Srdce mi tlouklo šílenou rychlostí a já se celý klepal. Tohle není možný, nic se tu neděje, je to jen výplod mé fantazie... ,,J-Jestli mi nevěříš... Vzpomeň si." Řekl tiše a z ničeho nic mě chytil za ruku. Před očima se mi setmělo a mě se před očima zjevila dlouho zapomenutá vzpomínka...

Kageyama -6 let

Malý černovlasý chlapec miloval pobyt na chatě v lese už jenom z toho důvodu, že mohl být sám sebou. Nemusel poslouchat lidi kolem sebe, protože tu žádní nebyli. Zvuk listů padajících ve větru v ten slunečný den přerušovala jen jediná věc. Tichý vzlykot chlapce, který nevěděl co dál dělat se životem. Tobio se toho dne právě na tom místě procházel. Uviděl tu hromádku neštěstí a i přes svůj pohled na lidi, se nakonec přemluvil k promluvení na chlapce s barvou vlasů západu slunce. Co ho zarazilo byla obří černá křídla, která rostla chlapci ze zad. ,,Ahoj..." Zamumlal a tím si získal pozornost druhého chlapce. Ten k němu zvedl svůj ubrečený pohled a vystrašeně s sebou trhl. ,,N-Neboj se..." Řekl opatrně Tobio a klekl si poblíž zrzečka. Byl zvyklý od zvířat že jakmile se bála, bylo důležité si od nich získat důvěru a jelikož s lidmi moc zkušeností neměl, muselo mu stačit tohle.

,,Co jsi zač ?" Nic, černovlásek svou odpověď nedostal. ,,Jsi zraněný ? Rozumíš mi vůbec ?" Zrzeček z chlapce necítil žádné nebezpečí, a tak jen zamumlal že je v pořádku. Tobiovi na na tváři vykouzlilo úsměv. ,,Moc se mi líbí tvá křídla." Řekl nadšeně a majiteli těchto křídel se opět nahrnuly slzy do očí. ,,J-Jsou škaredá." Hlesl zlomeně a zase se rozbrečel. ,,To není pravda !" Řekl rázně Tobio a přešel blíž k chlapci. ,,Já bych třeba taková křídla taky chtěl. Fakt jsou pravá ?" Vypadal opravdu zaujatě, což zrzečka překvapilo. U něj doma byl odsuzován, ale tenhle kluk je obdivoval. ,,J-Jo..." Hlesl a jakmile se černovlásek nadšeně zeptal, jestli si nemůže sáhnout, nejistě je k němu natáhl. Ten si začal zaujatě černá pírka prohlížet a zrzeček si zase prohlížel chlapce. ,,Co jsi zač ?" Zeptal se po chvíli a chlapec k sobě stáhnul křídla, jakoby ho snad mohla uchránit před vším zlým. ,,T-To ti nemůžu říct."

Tobio se trochu ohradil. ,,Proč ne ?" ,,Bál by ses mě..." Prohodil smířeně, ale černovlásek zase nesouhlasně zavrčel a začal chlapce přemlouvat, aby mu to řekl. ,,Moje maminka je anděl, ale táta je ... Démon... Jsem půlený, proto mám černá křídla a jsem škaredý a nečistý. Nezasloužím si život ani démony, ani s anděli." Řekl smutně a očekával z chlapcovy strany zhnusení, strach, nebo výsměch. Přišlo ale jen něco co opravdu nečekal. Černovlásek chlapce obejmul a trochu neobratně ho začal hladit ve vlasech. ,,Já mám sice normální rodiče, ale taky nikam nepatřím. Lidi se mě bojí a nechtějí se se mnou bavit. Můžeme si teda hrát spolu. Mě nevadí že máš křídla." Zrzeček nemohl něčemu takovému uvěřit. Nic takového by od člověka nečekal. ,,A-Ale jsem nečistý..." Tobio se odtáhl a trochu se zamračil. ,,Já žádnou špínu nevidím. Ale kdybys chtěl, tak se můžeš u nás vykoupat." I když Tobio vůbec nerozuměl proč, tak mu vykouzlilo úsměv na tváři, když se zrzeček začal smát. ,,T-Tak jo... Možná bych si s tebou mohl chvíli hrát." Řekl spokojeně a setřel si všechny zbylé slzy. ,,Jinak... Já jsem Kageyama Tobio." Řekl černovlásek a jako správný muž, lépe řečeno chlapec, natáhl ruku ke svému zdánlivému vrstevníkovi. ,,Já jsem...."

[Kagehina] My little demonKde žijí příběhy. Začni objevovat