[Kagehina] My little demon

12.

⏭

Uběhl skoro měsíc od chvíle, co mi přišel do života ten otravný pomeranč. I když si to nechci moc přiznat, zvykl jsem si na něj. Každou noc se mi zdá o nějakém záblesku z minulosti a postupně si začínám vzpomínat na víc a víc věcí, ale jeho jméno se mi furt vyhýbá. Štve mě to, jelikož se bojím že o něj přijdu. Ano, já Kageyama Tobio se bojím že ztratím nějakého člověka. Hinata neměl problém se začleněním vůbec nikde, ale co se s ním bavím, cítím se v kolektivu lépe i já. Dneska byl trénink opravdu náročný a já zrovna čekám než přijde on. Musel si prý zařídit něco s Daichim, takže se to trochu protáhlo a já jsem teď před tělocvičnou sám. Zajímalo by mě jaké to jméno je. Pohybuju o tom, že to bude nějaké běžné jméno pro normální lidi. Nejspíš to bude nějaké božské, nebo možná i vymyšlené, co já vím. To je na tom to nejhorší. Můžu hádat do nekonečna a šance a uhádnutí je minimální.

Konečně jsem vypadl z tělocvičny, Tobio na mě čekal před ní a zamýšleně koukal někam do blba. Tiše jsem se k němu přikradl a pak jsem mu skočil na záda. ,,Baf." Řekl jsem s úšklebkem, jelikož vypadal celkem vyděšeně. ,,Ty jsi blbej... Už to máš všechno z krku ?" ,,Jo, můžeme jít." Řekl jsem zvesela a víc se na něj natiskl. ,,Tak ze mě slez. Nejsi malé dítě." Zabručel a trochu s sebou zatřásl. ,,Ale ty mi furt říkáš že se tak chovám..."

,,Protože je to pravda." Hlesl jsem vyčerpaně a následně ho chytil za stehna, která měl omotaná kolem mého pasu. ,,Ale jen na rovině. Do kopce si to vyšlápneš sám. Stačí že mě budeš ještě pár hodin v kuse otravovat, nehodlám se s tebou ještě táhnout." ,,Jistě." Řekl vesele a opřel si hlavu o moje rameno. ,,Kage ? Myslíš že budeme teď někdy hrát ještě nějaký zápas ?" Zeptal se tiše a já pokrčil rameny. ,,Nevím, jestli přijme pozvánku Aoba tak možná. Ale myslím, že na ně ještě nemáme. Však jsi nás viděl na kempu, vůbec nejsme slazený...Proč ?" Zrzeček se na chvíli odmlčel a pak si povzdychl. ,, Protože bych si rád zahrál s tebou v zápase než-" ,,Ani to neříkej !" Zavrčel jsem a tím jsem ho taky přerušil. ,,Zjistím tvoje jméno a ty dostaneš křídla zpátky, i kdybych měl strávit hádáním jména celý následující měsíc !"

Pousmál jsem se a dál už jsme mlčeli. Těšilo mě že se takhle snaží, ale nemyslím si, že by si vzpomněl. Už dávno to měl vědět. Jestli to za ten měsíc nezjistil, nemyslím si, že by mu to už došlo. Takovéhle myšlenky se mě nedrželi dlouho, jelikož se ozvalo hřmění a v dálce problikl blesk. ,,Bude pršet, nemám nás přenést ?" ,,Ne, už jsem ti říkal že to lidi nedělají a ty jsi tu teď jako člověk, takže smůla." Řekl tvrdohlavě a já se nad tím uchechtl. Šli jsme jen chvíli, než ten déšť opravdu začal a jelikož jsme šli zrovna přes park, Kage zaběhl, stále se mnou na zádech, pod takový menší altánek. Oba jsme byli celý promočení a já se neudržel od smíchu, jakmile jsem viděl toho zmoklého mrzouta. ,,Nesměj se, taky na tom nejsi nejlíp..."
***
Hey hey hey !
Máme tu výsledky hlasování dámy a pánové....
Dobře, a teď normálně 😅
Tady máte screen z toho dne....