[Kagehina] My little demon

31.

Když jsem to podepsal a Hoshiumi řekl pár slov, na chvíli jsem omdlel. Probudil jsem se uprostřed zahrady, ale nikde jsem ho neviděl. Necítil jsem se nijak zvláštně, jediná změna byla ta, že jsem věděl zrzkovo jméno. Nadšeně jsem se rozutekl do domu, to že jsem se natáhl na schodech jsem ignoroval. ,,Hinato..." Zvolal jsem tiše do pokoje, ale hned na mě vyštěkl ať mlčím. ,,Prosil jsem tě ať to neděláš, že ti to za to prostě nestojí." Hlesl a já ho sotva slyšel. Mrzelo mě že je smutný, ale neměl proč, vždyť se mu vrátí křídla... Budeme spolu moct být, aniž by ho trápila nějaká smlouva. ,,A-" ,,Nechci nic slyšet !" Vyhrkl a já s sebou až škubnul. Nasadil si sluchátka a pustil si hudbu tak nahlas, že jsem jí slyšel i já. ,,Hinato ..." Vydechl jsem a došel jsem k posteli. Byl pod dekou, takže mě neslyšel ani neviděl. Slyšel jsem jen tlumené vzlyky, které mi lámaly srdce. Odebral jsem se pryč z pokoje. On i já jsme měli důvod proč jsme řekli to co jsme řekli. Potřeboval jsem si schladit hlavu, jelikož jsem měl pocit že asi bouchnu.
Zalezl jsem si proto do sprchy ignorujíc kolik je hodin a nechal jsem horké kapky stékat po mém těle.

Štvalo mě že jsem na něj byl naštvaný, ale taky jsem byl naštvaný na to, že jsem na sebe kvůli tomu naštvaný. Dávalo to smysl ? Ne. Ale můj mozek takhle fungoval. Vykoukl jsem z pod peřiny a rozhlédl se po pokoji. Když jsem kolem sebe černovláska nikde nezahlédl, sundal jsem si z hlavy tu řvoucí věc. Opravdu mě z toho bolela hlava. Z koupelny jsem slyšel zvuk sprchy, tak jsem vylezl z postele a došel jsem až ke dveřím oné místnosti. Co mě překvapilo a jen prohloubilo pocit viny bylo, když jsem slyšel tiché vzlyky. Tiše jsem pootevřel dveře. Kageyama stál ve sprše a snažil se zadržovat slzy, jelikož byl zády, neviděl mě. Bezeslova jsem zavřel a šel za ním.

Přes vodu a pláč jsem nic neslyšel, takže jsem se šíleně lekl když se kolem mého pasu omotaly něčí ruce. ,,S-Shouyo ?" Hlesl jsem a setřel jsem si mokré tváře... Jako kdyby to mělo nějakou cenu. ,,Prosím ... Nic neříkej." Hlesl a já jen kývl. Neřešil jsem že jsem tu nahý, ani že on oblečený. Byl jsem rád že tu byl. ,,Miluju tě... Proto jsem to s ním uzavřel." Řekl jsem tiše, ale věděl jsem že to slyšel. Chvíli mlčel, ale pak jsem taky uslyšel tichý vzlyk. ,,Taky tě miluju ty pitomče..." Otočil jsem se a vtiskl jsem si tu mokrou mandarinku k sobě. ,,Baka-yamo..." ,,Boke.." pousmál jsem se a zavrtal jsem mu nos do vlasů. Cítil jsem se tak skvěle a hrozně zároveň, že to ani nešlo popsat.