[Kagehina] My little demon

23.

Sotva jsem zdrhl od Hinaty, začal jsem panikařit. Co jsem to udělal ?! Proč jsem to vůbec udělal ?! Cítím se trapně... Prostě mi v tu chvíli přeplo, jako kdyby mě něco ovládalo. V tu chvíli jsem to vážně chtěl udělat. Celkem mě vyděsilo, že se mi to líbilo. Ještě teď mě z toho letmého doteku brněly rty a klepaly se mi ruce. Bylo to zvláštní. Jelikož jsem si nechal všechny věci v kavárně, musel jsem se tam vrátit. ,,Jsi rudý jak rajče, kam až jsi utíkal ?" Uchechtl se Tanaka hned po mém příchodu a já protočil očima. ,,Zkus si někdy toho hlupáka nahánět..." Řekl jsem rozladě a vzal si ze země batoh. ,,Ty někam jdeš ?" Zeptala se Mizuri a já kývl. ,,Promiň, ale musím domů. Něco mi do toho vlítlo." Řekl jsem jednoduše a urychleně jsem zmizel z jejich dohledu.

V hlavě jsem měl pěkný bordel. Raději jsem se vyhýbal oné kavárně, kde podle mého seděli Tanaka, Noya, předsedkyně a Kageyama. S povzdechnutím jsem vešel do jednoho parku a kráčel si to po štěrkové cestě, dokud jsem nezahlédl mě známou dvojici. ,,Kenmo, Kuroo, co vy tady ?" Zeptal jsem se nadšeně těch dvou, co seděli na lavičce. Kenma jen tak krátce pozvedl oči od telefonu a pozdravil. ,,No čauky. Řekneme že jsem ho vyhnal ven. Jen mi to tak trochu nevyšlo op podle plánů... Co ty tu vůbec Chibi-chan ? Většinou nejsi sám." Řekl černovlásek a pohodlně se opřel. ,,Jen jsem se potřeboval provětrat." Prohodil jsem a z Kenmovi strany se ozvalo uchechtnutí. ,,Kage tě pěkně rozpálil, že ?" ,,Jo... P-Počkej, co ?!" Vyjekl jsem a jakmile jsem si vzpomněl na ten polibek, okamžitě jsem zase zrudnul. ,,Heh, taky už bylo na čase." Zasmál se Kuroo a já měl chuť přetáhnout je něčím po hlavě.

Upřímně jsem doufal že přijdu domů a Hinata tu už bude. Na druhou stranu... Rodiče opravdu odjeli, být s ním sám mi přišlo v tuhle chvíli trochu trapné. Jelikož jsem se nechtěl nudit, tak jsem se jen převlékl, vzal si míč a vyšel na zahradu. Začal jsem si jen tak pinkat nad hlavou, nebo o zeď tak, jak to dělám v podstatě vždycky. Jednou jsem si nadhodil trochu vedle a míč se mi zakutálel k plotu do křoví. Chtěl jsem si pro něj skočit, ale ten míč z ničeho nic doslova vylétl ze tmy. ,,H-Hinato ? ... Boke jsi to ty ?!" Zeptal jsem se trochu vyklepaně, ale žádná odpověď se neozvala. Nenapadlo mě nic lepšího, než tam ten míč opět hodit. Trvalo to pár vteřin, ale opět se dokutálel zpátky. ,,Hoshiumi ?" Zeptal jsem se, ale k mému překvapení se ozval smích, ten jsem ale nepoznával. ,,Tak lidi opravdu neumí rozeznat rozdíl mezi andělem a ďáblem..." Pronesla "ta bytost" a já pocítil nepříjemný chlad kolem mého těla. ,,Nani ? Jsi celkem vysoký..." Řeklo něco vedle mě a já se celý otřásl. Právě se mě to dotklo. ,,K-Kdo jsi..." Zeptal jsem se vyklepaně a opět se ozval jeho smích. Z ničeho nic se přede mnou zjevil vysoký týpek s rudýma očima a vlasy se stejnou barvou. Jeho kůže byla na určitých místech pokrytá černýma šupinama a ze zad mu trčela uhlovitá křídla. ,,Satoru... Tendou Satoru." Řekl z ničeho nic a natáhl ke mě ruku. ,,Jestli chceš, dokážu ti s čímloliv pomoct.

***
Na ostatní dneska seeeer... Sejřím :)
Nemám náladu a debikni tiktok ani wattpad, zítra budou i kdyby mě pohltilo tornádo, slibuju 🙏