Vzala jsem mobil terý ležel vedle Luka.Podívala jsem se na čas.No fakt..Ještě půl hodina.Tak že tu celou dobu kdy jsem si balila si ze mě dělal standu že nestíhám..
Já ho zabiju.Koukla jsem se na něj,jen se uculil a stále čuměl do mobilu.Vzpoměla jsem si na Vendy že jí musím zavolat.Našla jsem její číslo a začala volat.Luke se na mě podíval když slyšel že to vyzvání.
,,Vendy." Odpověděla jsem mu když jsem viděla jeho pohled 'komu voláš?'.Jen přikývl,mobil dal vedle sebe a asi se rozhodl že bude poslouchat.
,,Mary,sakra Mary!Kde seš?Kdy přijedeš?Proč mi nebereš mobil?Seš v pohodě?Nestalo se ti nic?" Začala nadávat na mě Vendy.Chtěla jsem už něco říct,ale věděla jsem že to je zbytečné.Měla jsem jí dřív zavolat.
,,Vendy,neboj.Sem v pohodě,prostě jen,umřel mi děda.Já,chtěla jsem mít chvilku prostě klid..Promiň." Poslední slovo jsem zašeptala.Slyšela jsem jak si Vendy povzdechla.
,,Mary..Promiň,já vím ale všichni jsme se o tebe báli." Ironicky jsem se uchechtla.
,,Vždyť já nechybím nikomu.Nemusíte dělat že se o mě bojíte." Luke si sedl vedle mě,objal mě a dal mi pusu do vlasů.
,,Ale mě by jsi chyběla." Zašeptal mi do ucha.Usmála jsem se na něj.Ale asi jako úsměv to moc nevypadalo,ale myslela jsem to upřímě.
,,Děkuji." Zašeptala jsem nazpět a dala mu pusu na tvář.
,,Ale záleží.Já a kluci jsme se o tebe báli.Aji Luke kterej je pryč někde s rodinou říkal že se o tebe bojí." Říkala Vendy do mobilu jak naučenou básničku.Ona jde tak snadno přečíst,kdyby lhala aji slepec by poznal že lže.Mírně jsem se zasmála.Věděla jsem že ona to nechápala.
,,Přesvědčivě lhát pořád neumíš." Uchechtla jsem se,i Vendy.
,,Vendy,jsem teď na letišti,asi za tři nebo čtyři hodiny jsem doma.Já ti pak zavolám." Podívala jsem se na Luka jestli jsem to typla tak akorát.Jen se na mě usmál a přikývl.
,,Hmm.To známe.Zavolá a pak se celej týden neozve,ani nebere mobil.Takže ti garantuji že někdo z nás,no spíš jich pro tebe přijedou a osobně se mi ukážeš." Nakazovala mi přísným hlasem Vendy.Přišla mi jako moje matka.Matka kterou jsem nikdy neměla.
Usmála jsem se sama pro sebe.Zakňourala jsem,Luke se otočil a padl obličejem do peřin a začal se smát.Jen jsem čekala kdy se Vendy zeptá kdo se tam tak směje.Ale nic,nevšimla si toho.
,,Musím?" Snažila jsem se ji přemluvit.
,,Jo,musíš." Věděla jsem že asi nemám šanci,ale za šanci člověk nic nedá.
,,Ale vždyť já ti zavolám.Fakt,nemusí nikdo kvůli mě zbytečně jezdit." Snažila jsem se ji jakkoliv přemluvit.
,,Ne,já vím o co ti de Mary,já vím že se snažíš z toho vykličkovat,že chceš být sama..Ale pochop že tohle je..no nevím jaký to má význam v psychologii,to víš ty.Ale prostě pomůže ti to.Musíš být s lidmama.Nemůžeš být navždy sama." Přesvědčovala mě opět.A docela se jí to daří.Povzdychla jsem si.
,,Já...a v kolik.." Věděla jsem že mě stejně donutí,tak že se vzdávám.
,,Tak..já nevím,v kolik dojedeš?" Protočila jsem oči,a otočila jsem se na Luka který ležel na zádech podepřený lokty.Podíval se na mobil,zpátky na mě a pokrčil rameny.Hlasitě jsem vydechla.
,,Já nevím.Já ti pak zavolám." Snažila jsem se ji nějak přesvědčit.
,,Ne,zapoměň.Hele domluvíme se takhle..Za dvě a půl hodiny ti zavolám.Řekneš mi kde seš,a jak dlouho to zhruba ještě bude trvat." Přikyvovala jsem,pak mi došlo že mě nevidí.Zasmála jsem se nad vlastní pitomostí.
,,Tak jo." Pdpověděla jsem jí.
,,Tak jo.A ne že mi budeš lhát." Říkala varovačným hlasem.
,,Jo,já už musím jít.Tak za ty dvě hodiny mi zavolej." Snažila jsem se znít co nejpřesčivěji.
,,Tak jo.Ahoj,za dvě hodiny." Řekla naposled a já ukončila hovor.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Telefonovací část,že?? :DDDDD
Tak že,k tomuhle,já nemám co říct.Ten díl jsem napsala prostě tak jak jsem si předctavovala :)
A jen chci upozornit na příběh s Lukem který je jednodíloví.Napadl mě když jsme měli výtvarku,malovala jsem anděla,a pak vznikl Angel of despair.Ale není to až tak moc magické nebo tak.Vlasně on tam jen zistí že ona je anděl...
S láskou Mary-Sarah-Tommo :*
ČTEŠ
My Hard Life...(L.H.) - V KOREKCI
Fanfiction,,Každý jednou za život si projde něčím tak hrozným, že s tím chce skoncovat.Mě se to děje pokaždé když jsem šťastná..A jednou to až moc bolelo.''-Mary Claerová ,,Vymyslel jsem si nádhernou představu o budoucnosti s ní..Ale pak jednou odešla.Byla s...
