Když jsem si prohlídla i zbytek chatky,šla jsem do obyváku pro kufr že si vybalím.Neřešila jsem tak nějak zrovna kde je Luke.
Vzala jsem kufr a šla do ložnice.Tři dny ležet v jedné posteli s ním mě zabije. Když jsem se konečně dotáhla s tím kufrem až do ložice,viděla jsem Luka jak už měl skoro dobaleno.
Jen se na mě od skříně otočil,usmál,vzal si tašku s věcmi a šel do koupelny.
On něčím snad trpí?Takový změny nálad.Jednou by se mohl umluvit k smrti,někdy zaje celej den drží hubu a jen se pitomě culí a k tomu má celou dobu na sobě sluneční brýle.By mě zajímalo co za tím je..
Dál jsem to neřešila a radši si vybalovala.Po půl hodině jsem měla vybalený,Luke říkal že se jde kouknou někam si pryč.Já šla se zbilími věcmi do koupelny.Všechno jsem si vyndala.V rukách jsem držela akorát prázdný kufr.Zas..
Vyšla jsem z koupelny do ložnice,když jsem dávala kufr pod postel,aby tady nikde nezavazel tak se otevřeli dveře z obyváku.Lekla jsem se,koukla jsem se.Ano..kdo jiný než Luke.Teď už pro změnu neměl ani ten úsměv na tváři.
Narovnala jsem se a pozorovala co de dělat.Jen šel k posteli a sedl si.Hluboce vydechl.
,,Sem unavenej."Řekl otráveným hlasem směrem ke mě a praštil sebou do postele.Jen jsem se na něj koukla.
,,Z čeho můžeš být prosím tě tak unavenej?" Zeptala jsem se ho s úsměvem,chtělo se mi smát,ani nevím proč.
,,Asi z té cesty autem.." A to mě přivádí spátky k tomu co se stalo během cesty.
,,A ani teď mi neřekneš co se tam u té silnice stalo,tak kde sme málem najeli do toho náklaďáku?" Ptala jsem se Luke který nehybně ležel na posteli,jen odpovídal na otázky,já stála u postele s rukami volně u těla a dívala se na něj.
,,Ne." Odpověděl rázně.Jen jsem si povzdychla.
,,No jo." Jak hadrová panenka jsem padla do postele k Lukovi.Otočila jsem se na bok abych viděla na něj,dala jsem ruku kolem jeho břicha a hlavu si položila na jeho hruď.
,,Ty člověku teda dáváš." Poznamenal Luke.
,,Jak to myslíš?" Nechápavě jsem se optala.
,,Ty se na něco člověka zeptáš,a když ti neřekne nic do detailu tak si stejně nedáš pokoj a budeš se ho tak dlouho na to vyptávat dokud to zněho nedostaneš." Krátce se zasmál,já s ním.
Zvedla jsem hlavu a koukla se na Luka s úsměvěm.
,,Já vím.Budeš si muset zvyknout." Zasmál se.
,,To je pravda." Přitakal se zívnutím.
,,Jseš asi fakt dost ospalej,že?" Jen přikývl hlavou na mou otázku.
,,A štveš mě." Zamračila jsem se na něj.Chtěla bych vidět jeho oči,ale přes ty brýle to nebylo možný.Nadzvedl překvapeně obočí.
,,Čím?Tím že jsem ospalej?" Nechápal mě.Zakroutila jsem hlavou.
,,Těma brýlema." Opravila jsem ho.Rukou kterou jsem měla okolo jeho břicha jsem mu sundala brýle které jsem položila za sebe a koukla se na něj.Měl obrovské kruhy pod očima.
,,Proto." Řekla jsem si pro sebe.On jen na náznak že mám pravdu opět zívnul.
,,Víš co.." Začala jsem,ale slyšela jsem hrát můj mobil který byl v kuchyni.Luke se na mě koukl a čekal co bude.
,,Počkej,hned to vyřídím." Jen přikývl.Nechtělo se mi jít okolo celé postele a tak jsem to vzala skratkou.Což znamenalo..
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ahoooj ;) Já vím,přidávám po strašně dlouhé době,ale nám doma nejde internet,ještě se učím do školy. -_-
Ale díly si vždy předpíšu dopředu a když jsem někde na wifi tak přidám vždy díl ;)
Doufám že nám zase pude internet.
A chtěla jsem říct že jak to bude ještě tak že nebudu mít internet a bubu vždy přidávat když se dostanu na wifi ;)...
S láskou Mary-Sarah-Tommo :*
ČTEŠ
My Hard Life...(L.H.) - V KOREKCI
Fanfiction,,Každý jednou za život si projde něčím tak hrozným, že s tím chce skoncovat.Mě se to děje pokaždé když jsem šťastná..A jednou to až moc bolelo.''-Mary Claerová ,,Vymyslel jsem si nádhernou představu o budoucnosti s ní..Ale pak jednou odešla.Byla s...
