,,Ahój!" Vykřikla jsem naposled a zvedla ruce do vzduchu na pozdrav. Opouštím je nadlouho, ale koho vlastně opouštím? Někoho kdo mě nechce. Vendy vedle mě se usmívá od samé nedočkavosti. A proč? Jedeme do Austrálie a to znamená pro ni jediné - 5 Seconds Of Summer. Ona je jednoduše šílená.
,,Ahoj".Naposled řekla i Vendy mávajíc svým rodičům se slzy v očích. Odlítáme,pryč a jedinou otázkou je, jestli se někdy vrátím zpět. Rodiče stáli a jen koukali jak jdeme, mávali, její rodiče jsou ti nejvíc v pohodě lidi které jsem kdy potkala.. Moji rodiče byly rádi že se mě zbavili, navíc by tady vůbec museli být. Třeba se dozvěděli o tom, že letím pryč, mají vytáhlé šampaňské a oslavují.
,,Směr Austrálie."Zasmála jsem se a Vendy se mnou, jakožto moje věrná kamarádka od pátého ročníku základní školy. ,,Vlastně, ty budeš mít za chvíli narozeniny, že?" Podívala se na mě s úsměvem a já jen nepřítomně s úsměvem přikývla .Ona je typ člověka kterému z tváře úsměv nikdy neodchází.
,,Jo..Už mi bude osmnáct.A ty máš za.." přemýšlela jsem a počítala ty měsíce.. Jak jsem mohla projít z matiky? Povzdechnu si nad sebou sama a konečně se dopočítám k výsledku. ,,Za deset měsíců taky osmnáct.To bude párty." Usmála jsem se na ni s uchechtnutím na což se na mě podívala neutrálním pohledem a já se musela začít smát. ,,Tak dobře přiznejme si to,já nějak ty párty nemusím..jo,někdy někam zajdu." Podívala jsem se na ni jestli ji to stačí. Jen se uchechtla a já protočila oči..Doufám že tam nebudou žádný alkohol a drogy. Povzdechla jsem si s modlením v boha a chtěla jsem konečně být na naší cílové stanici.
,,Tak jdeme?"Vyrušila mě z myšlenek Vendy jejím zářícím úsměvem který nikdy nezklamal. Myslím. ,,Jo jo." Vstoupili jsme konečně do letadla které bylo docela narváno a já se začala rozhlížet po našich místech.
,,Jaký sou vlastně naše místa?" Optala se mě jelikož jsem držela letenky a mojí odpovědí byl úsměv když jsem ukázala na sedačky.
,,Ehm..Ty sedm a já osm."Otočila se na mě s vykulenýma očima a já se začala litovat že jsme dostali zrovna tyhle místa. Musí být doopravdy tak pravý fanoušek? Povzdechnu si sama pro sebe a čekám kdy to přijde. Tři, dva a jedna..
,,Fakt? O můj bože!" řekla a už začínala šílet s neskutečným úsměvem a malým poskakováním při kterém se pár lidí po nás ohlédlo. Dobře, nebylo to pár lidí. Byly to všichni co se zde nacházeli.
,,Nenávidím tě Luku Hemmingsne!" Zanadávám si pro sebe potichu, poupravím si triko a vidím jak Vendy zpozorní.
,,Co jsi to říkala?" Optala se naštvaně a já se s povzdechem zabořila ještě víc do sedačky. Nenávidím tyhle chvilky.Doopravdy.
*MW*
ČTEŠ
My Hard Life...(L.H.) - V KOREKCI
Fanfic,,Každý jednou za život si projde něčím tak hrozným, že s tím chce skoncovat.Mě se to děje pokaždé když jsem šťastná..A jednou to až moc bolelo.''-Mary Claerová ,,Vymyslel jsem si nádhernou představu o budoucnosti s ní..Ale pak jednou odešla.Byla s...
