My Hard Life...(L.H.) - V KOREKCI

16.Část

Šla jsem k okraji louky a položila si tam tašky za vyšší trávu aby nešli vidět z cesty.Sice asi nikdo nepůjde,ale kdyby.

Tašky jsem si tedy schovala,a šla na louku nasbírat kytku do vázy,místo té co tam je zvadlá.Překvapení bylo to že tam byla aji jedna bílá růže,by mě zajímalo jak tady mohla vyrůst..

Když jsem nazbírala kytici kterou jsem chtěla dat do vázy v obyváku,vzpoměla jsem si na tu holčičku Hannah.Kytici do obyváku jsem dala k taškám a šla natrhat druhou.

Když jsem měla natrhanou aji tu druhou,šla jsem k taškám,vzala druhou kytku,tašky a šla dál.Měla jsem to ještě tak na dvacet minut.Slunce už zapadalo,a to vytvořilo příjemné červánky.Brýle jsem si dala do vlasů a koukala na tu krásu přede mnou.

Zapadající slunce se nádherně odráželo ve třpitivé vodě,ptáčci lítali kolem.A vonělo to tu.Nevím jak to popsat,nebo k čemu to přirovnat,ale voní mi to tu,ale Hemmings voní líp..

Když jsem vyšla tři schůdky na malou terasu před dveřmi do chatky,mi došlo že ruce mám plný a klíče mám ještě k tomu na spodu tašky přes rameno kde jsem taky něco narvala.

,,Kruci.." Zanadávala jsem potichu.Když jsem už chtěla odložit všechny věci,tak se dveře doslova rozletěli.

,,Mary!!" Zařval a rychle mě objal,vůbec mu nevadilo že pořád držím ty tašky a že díky jeho stisku asi přestanu dýchat.

,,Sakra,kde si byla?!" Ptal se mě už normálním hlasem.

,,To je moje košile?" Odtáhl se o de mě a sjel mě pohledem.

,,A moje brýle?Kde si byla?" Nejdřív koukal zaraženě a vystrašeně.Teď už byl jen vystrašený.Koukla jsem mu do očí,konečně se mu můžu do nich dívat a vidět jeho výrazy v očích.Ale něco mě úplně zarazilo.

,,Ty si brečel?" Zeptala jsem se potišejc.Jen potáhl,sakra,nekoupila jsem kapesníky.
Jen se na mě opět koukl a nic neříkal.

,,Promiň.." Řekla jsem ihned jak sem pochopila že jo.Položila jsem tašky na zem vedle mě,ale kytice v jedné ruce jsem stále držela.

Objala jsem ho,hlavu jsem dala na jeho hruď a pevně ho sevřela.Cítila jsem jak mě obejmul,cítila jsem prudký nával jeho emocí.

,,Ty ses o mě bál?" Zeptala jsem se s nechápavostí v hlase.

,,A víš jak?Já se probudím za předpokladu že už je ráno,že si vedle mě a spíš.A když se otočím ty nikde,tak projdu celou chatu,pak se kouknu aji ven,okolo jezera a ty nikde,kouknu se na hodiny,ono půl sedmé večer a když ti volám tak se nedovolám,protože tady není signál." Říkal mi celý jeho příběh do ramena,já jen poslouchala a...on..on se o mě bál.On kvůli mě že nevěděl kde jsem brečel.

,,Ty ses bál že jsem se ztratila?" Nedalo mi to,zeptala jsem se. Jen se ironicky uchechtl.

,,Kdo by se nebál toho že ses někde stratila?" Stále měl svou hlavu zabořenou do mého krku.Já jsem se k němu ještě více natiskla a vzlykla.

,,Proč brečíš?" Zeptal se.

,,Protože,ještě nikdo se o mě nebál a ani nikdo kvůli mě nebrečel." Přiznala jsem mu popravdě.

,,Jak to?" Optal se prostě.

,,Teď se mi to nechce říkat." Zakroutila jsem hlavou.Cítila jsem že přikývl.

,,Pojď,jdem dělat večeři." Otáhla jsem se od něj.

,,Tys byla až tak daleko?" Koukal na mě zase s vyděšeným vírazem.Jen jsem přikývla a dál to neřešila.Už jsem se skláněla pro tašky,ale Luke mě předběh.

,,To je dobrý já to vezmu." Řekl a vzal obě tašky do jedné ruky.To bych asi já už ležela na zemi.Vešli jsme,Luke šel dát tašky do kuchyně a já za ním.Když jsem stála v kuchyni za Lukem vzpoměla jsem si že pořád držím ty kytky.Šla jsem do obyváku pro vázu abych tam mohla nalít vodu a dát tam kytku.

,,Mary?!" Optal se šokovaně Luke z kuchyně.

,,Co?" Řekla jsem nazpět,ale stále se neotočila,proto že jsem na stolku manipulovala s kytkami.

,,Ty,proč,nebo spíš kde máš kalhoty?" Jeho hlas zněl čím dál víc šokovaně.

,,C-jo,aha." Krátce jsem se zasmála.

,,Řekneš mi to teda?Já tě tak nějaksi nechápu." Otočila jsem se na něj.

,,Aha." Vydechl,šlo vidět jak se mu ulevilo.Jen jsem se tomu zasmála.

,,A proč máš vlastně moji košili a brýle?" Zeptal se mě když jsem přišla do kuchyně.

,,No,brýle kvůli tomu že venku svítilo až moc slunce,a já si nevzala sluneční brýle,měla jsem zato že je ani moc nebudu potřebovat,a košili kvůli tomu že všechny košile co mám, mám v hotelu." Jen se tomu zasmál.

,,Ale jestli chceš,tak ti ji dám." Chytla jsem už okraje košile kde jsou knoflíky že si ji sundám.

,,Ne,ne,to je dobrý.A navíc,sluší ti." Usmál se na mě.Trošku jsem zrudla.

,,Díky." Měla jsem sklopenou hlavu a napouštěla vodu do vázy.

Luke pak vyklidil celý nákup a já si zatím poradila s kytkami.Nakonec kytku pro Hannah jsem šla dat k jezeru.Když jsem se vrátila Luke měl připravený všechno na palačinky.Zajímaví,Vendy říkala že Luke neumí vařit.

,,Ty umíš palačinky,a jak si vůbec věděl že chci dělat palačinky?" Nechápavě jsem se ptala.

,,Měla si tady lísteček co všechno na co potřebuješ." Odpověděl.

,,Aha." Prostě jsem také odpovědělas uchechtnutím.

Asi za půl hodiny jsme seděli v obyváku a jedli náš společný výtvor.Bylo to ale hodně dobrý.Když jsme aji zklidili nádobý tak jsme šli do ložnice za úmyslem si pustit nějaký film na notebooku.

,,Já mám nějaký stáhlí tak se koukni." Otočil notebook na mě.Měl jich tam opravdu hodně.Natáhla jsem ruku abych sklopila trošku obrazovku.Ale než jsem dala ruku dolů tak mě za ni chytil Luke..

-----------------------------------------------------------------------

With Love Yours Mary-Sarah-Tommo :*