My Hard Life...(L.H.) - V KOREKCI

7.Část

Lehla jsem si na postel s notebookem na nohách a dívala se, co je nového na sociálních sítích a důvod byl stejný jako vždy. Nuda .Slyšela jsem jak Luke už jde do pokoje, najednou menší ránu a pak následné nadávání,  jak když si skopnete palec.

 ,,Co to bylo?'' Zeptala jsem se ho až vyděšeně, poté co se zjevil na prahu dveří.
,,Ale nic.Jen jsem si skopl palec.'' Jen jsem se tomu zachechtala, zaklapla notebook a stoupla si.
,,Jdeme teda spát?'' Zeptala jsem se stojící u vypínače a čekala na jeho kladnou odpověď.
,,No, záleží v jakým slova smyslu..'' Odvětil a věnoval mi jeden z jeho úšklebků.
,,Nebuď úchyl Hemmingsne.'' Řekla jsem směrem k němu se smíchem, i když musím si přiznat, že uvnitř, někde hluboko v duši, mi to lezlo krkem.
,,Tak jo jdeme spát.'' Usmál se na mě. Zhasla jsem a šla k posteli, chtěla jsem si lehnout, vykřikla jsem.
 ,,Pane Bože..'' Řekla jsem si když jsem si uvědomila že jsem si napůl lehla na Luka.. Jen se smál jak smyslů zbavený, zatím co já to rozdýchávala.
 ,,Promiň, já..'' nemohl se přestat smát.   ,,já myslel že si nevšimneš, když budu ležet tak blízko..'' další záchvat smíchu . ,,fakt sem nečekal, že se až tak lekneš.. Já umírám.'' Smál snad ještě víc než předtím a já už s ním. Asi tak po dvaceti minutách promluvil. ,,Já už nemůžu.. Mě z toho smíchu bolí břicho.'' Přestal se smát, ale pořád se usmíval. Věděla sem to. Asi za dalších pět minut jsme se už úplně uklidnili a naopak sem byla hodně ospalá. V pokoji vládlo ticho. Luke se už nijak nehýbal, takže jsem z toho usoudila, že už spí. Otočila jsem se k němu čelem. Ležel na zádech, jednu ruku měl položenou na břichu a druhou ruku měl pod hlavou. Otočila jsem se zpět čelem k oknu. Pořád jsem nemohla usnout. Otáčela jsem se a nevěděla, jak si ještě lehnout,  aby to bylo pohodlný a abych konečně usla. Asi tak dalších dvacet minut jsem se přetáčela a přemýšlela,  jak si mám ještě lehnout. Když jsem byla čelem k Lukovi, tak mě něco napadlo.  
Za tu dobu se ještě ani nepohnul, pořád měl ruce jak předtím, takže mě napadla jediná věc, jak bych mohla ještě usnout. Hlavu sem si dala na Lukovu hruď, dala přes něj ruku a jelikož mi byla zima, dala jsem si nohu přes jeho nohy. Byla jsem co nejpečlivěji zakrytá tenkou peřinou. Ano,sice jsem v Austrálii, ale mě je prostě zima. Pak jsem nějakým zázrakem usla. Doopravdy jsem si takhle lehla na úplně cizího kluka?

----

 Cítila jsem, jak se něco, na co sem byla velmi přitisknuta, pohlo, možná to byl ten důvod, proč jsem se vzbudila. Otevřela jsem oči a nadzvedla jsem hlavu, abych věděla na čem tak pohodlným mám hlavu. Okamžitě jsem zrudla a lehla si zpátky, ale tak abych už nebyla přitisknutá na Luka. Ano, Luka.. To bylo to příjemný, na čem jsem byla přitisknutá.

 
 ,,Ta červená ti sluší..'' Ani jsem se na něj neopovažovala kouknout.

,,Promiň.''Jediný co sem ze sebe dokázala dostat.
,,A za co?'' Zachichotal se.
,,Že sem na tobě ležela celou noc.'' Jen jsem cítila jak se pohl. Najednou byl nakloněný nade  mnou, ruku měl kousek před mým břichem a snažil se kouknout do mého rudého obličeje. Já jsem víc otočila hlavu do peřin aby neviděl jak jsem rudá.
,,Mě to ale nevadí..'' Řekl a čekal, co udělám.
,,Fakt ne?'' Koukla jsem se na něj s pozdviženým obočím.
 ,,Ne. A navíc, neležela jsi na mně doslova celou noc.'' Usmál se na mě. Opět jsem zrudla a uhla pohledem.
,, Tos mě jako celou tu noc sledoval, jak se pohnu, nebo co?'' Zeptala jsem se ho koukajíc po celém pokoji. Hlavně ne na něj.
,,Ne,to ne.Já taky spal.Ale když ses ode mě odklonila, nebo si na mně nějak tak neležela, tak mi byla zima.'' Neležela, dokonce. Zrudla jsem ještě víc.
,, Aha..'' Jediný na co sem se zmohla.. V životě jsem snad rudější nebyla. To možná proto, že se mi to nikdy nestalo. No jo, každá věc je v životě poprvé.. 
,,A proč sis vlastně na mě v noci lehala a dávala přeze mě nohu?'' Zeptal se mě bez náznak, že by se smál,  nebo že by byl naštvaný. Ale já byla v šoku. Sakra, Mary, proč?!
,,Ty jsi nespal?'' Koukla jsem na něj pořád celá rudá a s vykulenými oči, samozřejmě, přiškrcený hlas nesměl chybět.
,,Ne, nespal.. Já sem usnul asi až tak po patnácti minutách co si byla u mě...'' Usmál se. Opět jsem se koukla jinam. Vážně, tohle se nedá.
,,Jak to že si nic neřekl a jak to, že si až pak usnul?'' Zeptala jsem se. Mohl něco říct .Ale né, on zůstane jako pak zázračný a tichý.
,,No,já nevěděl poprvé co děláš, tak sem tě pozoroval a nevadilo mi to, no tak jsem nic neříkal.'' Jen se uculil. Posbírala jsem informace, rudá asi budu ještě dlouho. ,,A něco sem zjistil.'' Řekl do ticha s pyšným pohledem.

 ,,Co?'' Sem zvědavá co zjistil.
,,Že s tebou se mi spí dobře.'' Dořekl, jeho ruka která byla zapřená o postel vedle mého břicha se uvolnila vklouzla pod můj bok a on mě tak celkově objímal a při tom ještě na mě ležel.
,,To potěší.'' Řeknu mu přímo do ucha, na krku cítím jak se usměje a to mi dodá nějaký pocit uvolnění. Ještě hodnou chvilku jsme tak leželi.

 ,,Luku,pozor..Jdu se upravit.'' Řekla jsem, i když jsem tak nějak z toho objetí nechtěla. Jen smutně zamrčel a převalil se na druhou část postele. Vstala jsem a šla se osprchovat. Ve sprše jsem přemýšlela o dnešním ránu a až teď jsem si uvědomila, že jsem byla ráda když mě objímal. To..to prostě nemůžu..Vendy se líbí Luke a kdybych s ním byla, nebo cokoliv s ním měla, tak jsem na místě mrtvá.. Ne,nic takovýho. Žádnej Luke, vlastně ani žádnej kluk. Chci školu, pak stejně jedu do Anglie a tam chci zůstat. A názor nezměním... Když jsem si oblíkla černý kraťasy a černý tričko, vyžehlila si vlasy, namalovala jsem se, tak jsem teprve vyšla z koupelny zpět do pokoje. Když jsem otevřela tak se Luke zrovna převlákal.

 ,,Ohh,promiň..'' Hned jsem se koukla do země, udělala dva kroky vzad a s tím zavřela dveře. Šla jsem si sednou do obýváku na sedačku a začalo mi to šrotovat v hlavě. Nejdřív jsem byla jen rudá, pak jsem si uvědomila co jsem viděla a začala se smát .Když jsem otevřela, tak jsem viděla akorát jak ke mě byl Luke zády a zrovna si sundával boxerky a já viděla jeho zadek.. Možná by ostatní holky byly v tom, že by říkali jak má sexy zadek a nebo tak, ale já to tomu musím smát. Dokud ho budu znát, tak budu v jeho přítomnosti vždycky rudá. Všimla jsem si Luka který najednou seděl vedle mě a nechápal čemu se tak směji. Jen jsem se na něj koukla a přestala se smát. ,,Promiň.'' Řekla jsem mu ještě jednou. Jen se stydlivě usmál a trošičku zrudl. Pak jsme na to tak nějak zapomněli a koukali na televizi asi tak půl hodinu.
,,Nejdeme na snídani? Mám docela hlad.'' Koukl na mě prosebným pohledem. No, kdo by mu neodolal? Jeho radostný úsměv za to všechno stál.

,,A kdy se vrátíme zpátky?'' Zeptala jsem se Luka který momentálně stál na proti mně.
,,Já nevím...'' Pokrčil rameny a usmál se. Chvíli se ni díval do očí a já se tomu nebránila.
Z ničeho nic se ke mě naklonil a to co jsem pocítila.. Zmátlo mě to dokonale, nemám v té hlavě už dost zmatku?

*MW*